Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 45 514,46 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., (dříve , právnická osoba, .), se sídlem ST , adresa, ), (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 22. 7. 2025 formou prostředků komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém úvěru. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 45 514,46 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného. Žalobkyně na základě výzvy soudu ze dne 28. 5. 2026 a ze dne 29. 6. 2026 uvedla, že žalovaný čerpal úvěr dne 22. 7. 2025 částkou ve výši 15 000 Kč, dne 25. 7. 2025 částkou ve výši 15 000 Kč a dne 8. 9. 2025 částkou ve výši 2 000 Kč, žalovaný po dobu trvání úvěru celkem čerpal finanční prostředky ve výši 32 000 Kč, na které žalovaný uhradil celkově částku ve výši 4 245,43 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně čerpaný úvěr do 15. 12. 2025. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný na dlužnou částku již ničeho neuhradil, a tak žalobkyně po žalovaném požaduje uhrazení částky ve výši 45 514,46 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh již ničeho neuhradil. Žalobkyně proto požadovala též zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z dlužné částky od 16. 12. 2025, tj. ode dne následujícího po splatnosti úvěru, až do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně svůj souhlas vyjádřila již v podané žalobě a žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: Z úvěrové smlouvy ze dne 22. 7. 2025, Standardních informací o spotřebitelském úvěru včetně standardních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně bylo zjištěno, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala v případě uzavření smlouvy poskytnout žalovanému revolvingový úvěr až do výše úvěrového limitu 30 000 Kč. Žalovaný se pro případ uzavření smlouvy zavázal poskytnutý úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 13 % nesplaceného úvěru spolu s úrokem a poplatkem za výběr, nebo 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Pokud je celková částka nesplaceného úvěru spolu se splatným úrokem a poplatkem za čerpání nižší než 1 000 Kč, považuje se za celkovou částku minimální měsíční splátky nesplacený úvěr spolu s úrokem. Celkový počet splátek závisí na době trvání úvěru a skutečně čerpané částce.5. Z listiny „Loan application info“ bylo zjištěno, že žalovanému byla dne 8. 9. 2025 právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta na jeho bankovní účet č. , č. účtu, částka ve výši 2 000 Kč.6. Z dokumentu platební informace bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně tímto dokumentem žalovaného informovala, že celková dlužná částka ke dni 14. 12. 2025 činí 45 514,46 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaný v období od července 2025 čerpal finanční prostředky prostřednictvím tří výběrů, a to dne 22. 7. 2025 ve výši 15 000 Kč, dne 25. 7. 2025 ve výši 15 000 Kč a dne 8. 9. 2025 ve výši 2 000 Kč.7. Z dokumentu „creditworthiness“ bylo zjištěno, že žalovaný dne 22. 7. 2025 požádal o úvěr ve výši 15 000 Kč. V žádosti uvedl, že je zaměstnán na plný úvazek od 3. 2. 2025, dosahuje měsíčního příjmu 30 000 Kč ze zaměstnání, jeho měsíční výdaje činí 11 200 Kč, bydlí v nájmu ve sdílené domácnosti.8. Z potvrzení o provedení platby ze dne 23. 7. 2025 má soud za prokázané, že dne 22. 7. 2025 byla žalovanému pod variabilním symbolem č. , var. symbol, poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč.9. Z potvrzení o provedení platby ze dne 28. 7. 2025 má soud za prokázané, že dne 25. 7. 2025 byla žalovanému pod variabilním symbolem č. , var. symbol, poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč.10. Z potvrzení o provedení platby ze dne 8. 9. 2025 má soud za prokázané, že dne 8. 9. 2025 byla žalovanému pod variabilním symbolem č. , var. symbol, poskytnuta částka ve výši 2 000 Kč.11. Z faktury vystavené žalovanému bylo zjištěno, že žalovaný má ke dni splatnosti 15. 12. 2025 vůči právní předchůdkyni žalobkyně dlužnou částku ve výši 45 634,95 Kč.12. Z občanského průkazu žalovaného má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně měla uzavřít úvěrovou smlouvu právě s žalovaným.13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 a dodatku č. 2 včetně seznamu postoupených pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 23. 1. 2026, jehož odeslání má soud za prokázané z poštovního podací lístku ze dne 27. 1. 2026.14. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 23. 1. 2026 a podacího lístku ze dne 27. 1. 2026 má soud za prokázané, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván ke splnění své povinnosti.15. Na podkladě takto provedených důkazů následně soud dospěl k závěru o skutkové skutkovém stavu věci, a to že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 22. 7. 2025 částku 15 000 Kč, dne 25. 7. 2025 částku 15 000 Kč a dne 8. 9. 2025 částku 2 000 Kč, tj. celkem 32 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný žalobkyni (či její právní předchůdkyni) uhradil pouze částku ve výši 4 245,43 Kč, přičemž se zbývající dlužnou částkou ve výši 27 754,57 Kč je v prodlení.16. Při právním posouzení soud vycházel z § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,o. z.‘‘), dle kterého platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.17. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.18. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSU“) vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu, kdy nesplnění písemné formy má za následek neuzavření smlouvy.19. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.20. Podle § 75 ZSU je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 ZSU poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.21. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“22. Podle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.23. Podle § 78 ZSU je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.24. Podle § 87 odst. 2 ZSU je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.25. Podle § 87 odst. 3 ZSU změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.26. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dále se má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.27. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.28. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.29. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.30. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.31. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu co do částky 27 754,57 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě z předložených důkazů bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem nezjišťovala, zda je žalovaný schopen úvěr řádně splácet, a že si ani od žalovaného nevyžádala potřebné důkazy k tomuto posouzení. Žalobkyně si nikterak neověřovala majetkové poměry žalovaného, např. z výpisů z běžného účtu, pracovní smlouvy, výplatních pásek, nájemní smlouvy atd. Stejně tak žalobkyně řádným způsobem neporovnala výdaje a příjmy žalovaného ve smyslu § 86 ZSU.32. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Tedy ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU platí, že povinnost uložená poskytovateli spotřebitelského úvěru v § 86 odst. 1 zákona splněna nebyla a smlouva o úvěru je proto pro rozpor se zákonem ve smyslu § 588 o. z. neplatná.33. Za situace, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo.34. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 32 000 Kč na bankovní účet žalovaného. Žalovaný na tuto částku uhradil celkem 4 245,43 Kč. Vzhledem k tomu, že předmětná pohledávka byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni, tato je ve smyslu § 1879 o. z. oprávněna požadovat tento nárok. Žalobkyně tak má nárok na vydání bezdůvodné obohacení ve výši 27 754,57 Kč. Vedle dlužného bezdůvodného obohacení soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni ve smyslu § 1970 o. z. zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 27 754,57 Kč od 3. 2. 2026 do zaplacení. Soud přiznal nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení až od tohoto data, neboť žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky až dopisem ze dne 23. 1. 2026 (odeslaným žalovanému dne 27. 1. 2026), ve kterém vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě 3 dnů ode dne doručení předmětného oznámení o postoupení pohledávky. Soud vycházel z domněnky doby dojití zásilky odeslané s využitím provozovatele poštovních služeb třetí pracovní den po odeslání ve smyslu § 573 o. z., žalovaný tedy měl nejpozději 2. 2. 2026 uhradit dlužnou částku, vzhledem k tomu, že tuto neuhradil, dostal se následující den do prodlení. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.35. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, konkrétně ujednání o výši úroků (výrok II. tohoto rozsudku).36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 928,60 Kč, přičemž tato částka představuje 22 % z celkové částky nákladů žalobkyně, tedy rozdíl mezi úspěchem žalobkyně, který činí 61 % a neúspěchem žalobkyně, který činí 39 %, z celkové výše nákladů, tj. z 4 221 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 821 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), když z činnosti soudu je známo, že žalobkyně v obdobných věcech podává návrhy opakovaně za pomoci ustáleného vzoru z tarifní hodnoty ve výši 45 514,46 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. pak soud stanovil lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro stanovení lhůty odlišné či plnění ve splátkách neshledal důvody; ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky, která žalobkyni v řízení zastupovala (výrok III. tohoto rozsudku).