18 C 357/2025-21 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 15. 9. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 19 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 10. 2. 2025 do zaplacení. Uvedla, že dne 10. 1. 2025 uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet žalované. Žalovaná se zavázala splatit úvěr nejpozději do 9. 2. 2025, a to spolu s příslušenstvím v podobě smluvního úroku v kapitalizované výši 4 500 Kč. O úvěr žalovaná požádala prostřednictvím webové stránky www., www stránky, , kde si nejprve vybrala parametry úvěru (výši a splatnost) a vyplnila registrační formulář, poté byla povinna se obeznámit s obsahem, podmínkami, právy a povinnostmi a sankčními ujednáními plynoucími z uzavření smlouvy. Tímto žalovaná učinila návrh na uzavření konkrétní smlouvy, potvrdila, že se si návrh smlouvy přečetla a souhlasí s obsahem. Žalovaná se dále zavázala zaslat žalobkyni ověřovací platbu ve výši 1 Kč, a to pod variabilním symbolem odpovídající číslu smlouvy. Tím došlo k ověření totožnosti žalované. Po přijetí této platby byla uzavřena smlouva o úvěru, a to prostřednictvím unikátního SMS kódu , hodnota, , který žalovaná vložila do příslušného formulářového pole na webových stránkách žalobkyně a odesláním potvrdila svou vůli být vázána smlouvou. Žalovaná byla opakovaně upomínána k úhradě dluhu, naposledy pak předžalobní upomínkou odeslanou dne 28. 8. 2025. Žalovaná však na dluh neuhradila ničeho.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná se k výzvě nevyjádřila, soud věc rozhodl, se souhlasem žalobkyně uděleným v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu (když tento svůj souhlas k dotazu soudu obsaženému v usnesení čj. 18 C 357/2025-17 neodvolala), aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.4. Ze smlouvy o úvěru ID: , hodnota, ze dne 10. 1. 2025 soud zjistil, že žalobkyně měla s žalovanou uzavřít smlouvu o úvěru označenou ID , hodnota, , na základě níž se zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 15 000 Kč se sazbou RPSN 2 334 %, a že žalovaná se měla zavázat poskytnuté prostředky vrátit žalobkyni za 30 dní, tj. 9. 2. 2025, kdy celková splatná částka byla 19 500 Kč. Smlouva je podepsána tak, že u jména žalované je připojeno datum 10. 1. 2025, 16:34 hod. spolu s IP adresou a kódem „, hodnota, “, který byl odeslán na telefonní číslo , tel. číslo, a u věřitele pouze vlastnoruční podpis osoby označené jako , jméno FO, , člen představenstva žalobkyně.Smlouva o úvěru, předložená soudu v elektronické podobě, je souborem ve formátu PDF, který byl dle údajů o vlastnostech dokumentu vytvořen a naposledy upraven 10. 1. 2025 v 16:34:35. K dokumentu nejsou připojeny žádné elektronické podpisy. Z předsmluvních informací (Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru), které jsou součástí smlouvy, má soud za prokázané, že obsahují základní parametry poskytovaného úvěru.5. Z potvrzení o provedené platbě společnosti , právnická osoba, ze dne 10. 1. 2025 ve spojení s potvrzením společnosti , právnická osoba, . ze dne 17. 12. 2025 má soud za prokázané, že žalobkyně dne 10. 1. 2025 odeslala na bankovní účet žalované částku 15 000 Kč.6. Z předžalobní upomínky ze dne 28. 8. 2025 ve spojení s potvrzením o podání doporučené zásilky ze dne 2. 9. 2025 soud zjistil, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu.7. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.10. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.13. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.14. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.15. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.16. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.17. Podle § 1968 věta prvá o. z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o. z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.18. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovanou tvrzenou pohledávku mající právní základ v úvěr