4 C 210/2025-32 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 015 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 22. 9. 2023 smlouvu o úvěru číslo , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč který měl žalovaný splácet spolu se souhrnným poplatkem ve výši 30 840 Kč v týdenních splátkách ve výši 585 Kč. Uvedla, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když provedla kontrolu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrolu rodného čísla dálkovým systémem společnosti , právnická osoba, , kontrolu náhledem do záznamů insolvenčního rejstříku, telefonickou kontrolu zaměstnavatele žalovaného, kontrolu a platební historie žalovaného u žalobkyně a vyhodnotila aktuální finanční situaci žalovaného dle jeho čestného prohlášení a na základě odborných vědomostí z “terénu“ od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti. Žalovaný žalobkyni uhradil celkem částku 41 825 Kč. Žalovaný splácel nepravidelně a nesplatil celou dlužnou částku, žalobkyně se proto domáhá rovněž zákonného úroku z prodlení, který požaduje zaplatit od uplynutí lhůty ke splacení celého úvěru, tedy od 20. 9. 2025.2. Žalovaný k žalobě uvedl, že žalobkyně nedostatečně zkoumala jeho úvěruschopnost a že považuje RPSN úvěru ve výši téměř 200 % za rozpornou s dobrými mravy. Z těchto důvodů je smlouva o úvěru absolutně neplatná, a jelikož žalovaný žalobkyni uhradil celkem 41 825 Kč, navrhl zamítnutí žaloby.3. Žalovaný současně žádal, aby žalobkyni byla uložena povinnost vrátit žalovanému bezdůvodné obohacení ve výši 11 825 Kč, jež bylo uhrazeno nad poskytnutou jistinu, vzhledem k tomu, že žalovaný k výzvě soudu nezaplatil soudní poplatek za jeho vzájemný návrh, soud o jeho vzájemném návrhu usnesením ze dne 20. 1. 2026, č.j .4 C 210/2025-18, řízení zastavil (usnesení nabylo právní moci dne 11. 2. 2026).4. Soud v předmětné věci nařídil jednání a po provedeném dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, stejně jako ze shodných tvrzení účastníků řízení vyplývá, že spolu účastníci měli dne 22. 9. 2023 uzavřít smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně měla poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný měl zavázat splatit spolu s úrokem a se souhrnným poplatkem ve výši 30 840 Kč ve 104 týdenních splátkách ve výši 585 Kč.6. Z evidenční karty klienta soud zjistil, že žalovaný uvedl, že bydlí ve vlastní nemovitosti a zároveň uvedl, že není majitelem žádné nemovitosti, dále žalovaný uvedl, že je zaměstnán na plný úvazek u zaměstnavatele , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , IČO , IČO, . Výši příjmu žalovaný uvedl jako 26 105 Kč měsíčně. Na straně výdejů žalovaný uvedl částku 4 872 Kč jako náklady na bydlení, 4 860 Kč jako životní minimum a 2 167 Kč jako nebankovní závazky.7. Mezi účastníky je nesporné, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 30 000 Kč a žalovaný uhradil žalobkyni na splátkách úvěru celkem částku 41 825 Kč.8. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vzal soud za prokázaný následující skutkový stav, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 30 000 Kč. Žalovaný žalobkyni uhradil celkem částku 41 825 Kč.9. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.u.“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 z.s.u. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Soud dále vycházel z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z., podle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.13. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně řádně nesplnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost zkoumat a prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Žalobkyně argumentovala tím, že posoudila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy tak, že provedla kontrolu žalovaného ve veřejných registrech a databázích a že vycházela z údajů poskytnutými žalovaným, které ověřila z výplatních pásek a pracovní smlouvy. Uvedené tvrzení žalobkyně ale nemá oporu v provedených důkazech. Žalobkyně soudu nepředložila žádné listiny, ze kterých by mohly být dovozeny majetkové poměry žalovaného pro řádné posouzení jeho úvěruschopnosti. Jedinou listinou, která obsahuje údaje o příjmech a výdajích žalovaného je evidenční karta klienta, která obsahuje pouze informace žalobkyni poskytnuté žalovaným. Žalobkyně ale neprokázala, že by takto poskytnuté údaje jakýmkoliv způsobem ověřila. Rovněž nelze pominout skutečnost, že informace poskytnuté žalovaným jsou významně vnitřně rozporné, když jako typ bydlení uvedl „vlastník“, aby o několik otázek později uvedl, že není vlastníkem žádné nemovitosti. Ohledně výdajové stránky žalovaného žalobkyně vůbec nijak nedoložila, že by měla k dispozici výpisy z bankovního účtu žalovaného, či zda a s jakým výsledkem provedla lustraci žalovaného v bankovních a nebankovních registrech. Stejně tak osobní údaje žalovaného jako rodinný stav, vzdělání, bydlení, výdaje apod., nebyly nijak doloženy. Z předložených důkazů nevyplynulo, že by žalobkyně jakýmkoli způsobem výdaje žalovaného zkoumala a ověřovala. Žalobkyně tak nemohla učinit relevantní závěr o poměrech žalovaného, na jejichž základě by následně posoudila, zda je žalovaný schopen úvěr splácet. Bez důsledného prověření skutečných podstatných výdajů žalovaného dostupnými reálnými doklady, zejména nákladů na bydlení, nelze tvrzení dlužníka o jeho poměrech objektivně ověřit či statisticky poměřovat. Soud nemohl žalobkyni poučit ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., že neunáší břemeno tvrzení a břemeno důkazní a taktéž ji poučit o následcích nesplnění této výzvy, když se z předmětného jednání omluvy a žádala, aby věc byla projednána bez její přítomnosti. S ohledem na shora uvedené soud má za to, že žalobkyně řádně neporovnala příjmy a výdaje žalovaného ve smyslu § 86 odst. 2 z.s.u.K absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy soud přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu § 588 o.z., neboť má za to, že ustanovení § 86 a 87 z.s.u. je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popře