12 C 137/2020-37 — Okresní soud v Bruntále

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Bruntále dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11.200 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], úvěr ve výši 10.000 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradil. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalovanému na adresu pro doručování dle ustanovení § 46b písm. a) občanského soudního řádu (např. usnesení Ústavního soudu č. II. ÚS 1308/10). Zásilky soudu si žalovaný v místě trvalého pobytu nepřevzal. 3. Soud nařídil ve věci jednání na den 3. 5. 2021. Žalobkyně omluvila svou neúčast u jednání, žalovaný se bez omluvy nedostavil, soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu jednal v nepřítomnosti účastníků řízení. Nepřítomné žalobkyni nebylo možné poskytnout u jednání patřičná poučení v souladu s ustanovením § 118a občanského soudního řádu. 4. Žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť ke dni [datum] byla část závodu původního věřitele, společnosti [právnická osoba], převedena ve prospěch společnosti [právnická osoba], [IČO]. Následně smlouvu o postoupení pohledávky ze dne [datum] společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. (shodná tvrzení účastníků, smlouva o prodeji části závodu, smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznam postoupených pohledávek, předžalobní výzva ze dne 26. 2. 2020, podací lístek) 5. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem v sazbě 25,85 % ročně, poplatkem za sjednání úvěru v částce 400 Kč, poplatkem za správu úvěru 2.200 Kč a inkasním poplatkem v částce 1.900 Kč. Celkově se žalovaný zavázal vrátit 17.300 Kč, tedy jistinu 10.000 Kč a náklady úvěru 7.300 Kč, a to ve 13 splátkách po 1.300 Kč Poslední splátka byla splatná ke dni 24. 4. 2018. Částka kapitalizovaného smluvního úroku tak činí 2.800 Kč (tato částka není výslovně ve smlouvě uvedena, lze ji zjistit až výpočtem). Žalovaný na úhradu závazku uhradil celkem 6.100 Kč. Další splátky neuhradil ani přes předžalobní upomínku zaslanou právním zástupcem žalobkyně s datem 26. 2. 2020, kterou byl vyzván k okamžité úhradě. (shodná tvrzení účastníků, smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum], předpis splátek, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, transakční historie, předžalobní výzva ze dne 26. 2. 2020 včetně podacího lístku) 6. Žalobkyně uváděla v žalobě, že pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem byl podstatný pravidelný a prokazatelný měsíční příjem. Žalovaný musel předložit kopii občanského průkazu a další platné doklady (např. řidičský průkaz, pas) a další dokumenty, jako např. výpis z účtu na jméno žalovaného za poslední 3 měsíce, pracovní smlouvu či potvrzení o výši příjmu. Žalobkyně neuvedla žádné konkrétní údaje týkající se právě žalovaného. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že původní věřitel před poskytováním úvěrů při své úvaze vycházel ze zásad prověřování podle vnitřních kritérií poskytovatele zápůjčky, a to maximální počet tří závazků u jiných věřitelů ověřený interním systémem poskytovatele, žádná exekuční řízení, negativní lustrace v insolvenčním rejstříku, uvedení příjmů a výdajů, provedení lustrací v ISIR, Centrální evidenci exekucí a databázích inkasních agentur. Při posuzování úvěruschopnosti byl žalovaný povinen vyplnit pravdivě veškeré výdaje, tedy včetně splátek úvěrů. Na základě těchto postupů dospěl původní věřitel k závěru, že nemá důvodné pochybnosti o úvěruschopnosti žalovaného. 7. Z listin doložených žalobkyní, které byly k dispozici jejímu právnímu předchůdci ke dni uzavření smlouvy, má soud za prokázáno, že v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaný uváděl příjem 8.390 Kč, kdy šlo o příjem z invalidního důchodu ve výši 6.120 Kč a příspěvek na bydlení a brigáda ve výši 2.270 Kč. K důkazu doložil podací lístek svědčící o příjmu 6.120 Kč od České správy sociálního zabezpečení, podací lístek svědčící o příjmu 1.168 Kč jako příspěvku na bydlení od úřadu práce a čestné prohlášení o příjmu z brigády ve výši 1.102 Kč měsíčně. Výdaje žalovaný udával ve výši 5.430 Kč, kdy šlo o výdaje na bydlení 2.290 Kč, na energie 2.140 Kč a na stravu 1.000 Kč měsíčně. V doložené finanční analýze jsou uváděny minimální měsíční výdaje žadatele v částce 3.500 Kč, volné prostředky 1.960 Kč, přičemž je vycházeno z obecných údajů o minimálních měsíčních výdajích na osobu (předtištěných), kdy není konkretizováno, kdo takové údaje poskytl, z jakého zdroje věřitel čerpá. Výdaje na bydlení byly doloženy nájemní smlouvou a poštovní poukázky. (žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru, credit scoring, finanční analýza, čestné prohlášení, nájemní smlouva k podporovanému bytu, formulář – kontaktní osoba, kopie poštovních poukázek) 8. Dle databáze ISAS zdejšího soudu byl žalovaný účastníkem celkem 52 řízení vedených u Okresního soudu v Bruntále, včetně řízení exekučních, kdy exekuce byly nařizovány zejména 2010, 2011 a 2012. Ve věci sp. zn. [spisová značka] byla vymáhána neuhrazená půjčka od společnosti [právnická osoba] dle smlouvy ze dne [datum], žaloba byla podána [datum]. 9. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 11. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 14. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 257/2016 Sb. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou podle § 2395 a násl. občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smlouvy. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaný uzavíral v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových oso