19 C 213/2021-44 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobou došlou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení zůstatku revolvingového dle smlouvy uzavřené podle návrhu ze dne 27. 7. 2020, kdy žalovaný vyčerpal celkem 53 058 Kč. Žalovaný se ocitl v prodlení se splátkami úvěru, proto byl úvěr zesplatněn k 31. 5. 2021 s dluhem ve výši 55 895,28 Kč zahrnujícím jistinu 50 129,99 Kč, úroky 4 855,59 Kč, pojistné 209,70 Kč, náklady vymáhání 700 Kč. Po odstoupení žalovaný uhradil částku 1 298 Kč započtenou na jistinu. Z dlužné jistiny včetně pojistného a nákladů vymáhání požadovala žalobkyně zaplacení úroku z prodlení od 1. 6. 2021. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně zpět ohledně částky 649 Kč s úrokem z prodlení od 8. 7. 2021 do zaplacení pro úhradu částky žalovaným dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z důkazů provedených při jednání dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. 4. Žalovaný uzavřel se žalobkyní smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] dle návrhu žalovaného ze dne [datum]. Ve smlouvě žalovaný uvedl, že je ženatý, má tři vyživované děti, bydlí v nájmu, je zaměstnán u [právnická osoba] služby [právnická osoba] s výší příjmu [částka], celkovou výší příjmu domácnosti [částka], náklady domácnosti [částka] měsíčně doložil výpisem z účtu. Žalobkyně ověřila informace v databázi [příjmení] s negativním výsledkem. Podle smlouvy byl žalovaný oprávněn čerpat revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 50 000 Kč, měsíčními splátkami ve výši 5 % z dlužné částky nejméně 500 Kč, úrokem 22,68 % ročně, RPSN 28,74 %, poplatkem za vedení účtu 50 Kč měsíčně, úhradou za pojištění 5,99 % ze splátky. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně ze splátky v prodlení, náhrada nákladů spojených s vymáháním 600 Kč, poplatek za odeslání upomínky 100 Kč (smlouva, náhled do databáze SOLUS). Žalovaný čerpal úvěr od 13. 8. 2020 do 13. 9. 2020 v celkové výši 50 398 Kč. Žalovaný ve splátkách uhradil celkem 7 192 Kč (výpis z úvěrového účtu). Vzhledem k tomu, že žalovaný splátky řádně nehradil od října 2020, odstoupila žalobkyně od úvěrové smlouvy dopisem z [datum] s účinky ke dni [datum] (výpisy z úvěrového účtu, odstoupení od smlouvy). 5. Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu věci dospěl soud k následujícím závěrům. 6. Dle § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, soud řízení částečně zastavil na základě částečného zpětvzetí žaloby (odst. I. výroku výše). 7. Žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalovaný čerpal úvěr ve výši 50 398 Kč, splatil celkem 7 841 Kč. 8. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle ust. § 588 zákona č. 89/2012 Sb., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Žalobkyně neprokázala splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť vycházela pouze z neověřených informací žalovaného. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je následkem porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, což je v rozporu s eurokonformním výkladem ochrany spotřebitele. Z rozsudku Soudního dvora ze dne 21. dubna 2016 ve věci Ernst Georg Radlinger a Helena Radlingerová proti FINWAY a.s. plyne, že povinnosti stanovené v čl. 5 a 8 směrnice 2008/48/ES přispívají k uskutečnění cíle sledovaného směrnicí vedoucího k zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech spotřebitelův Unii. Vnitrostátní soud musí zajistit užitečný účinek ochrany spotřebitele požadované ustanoveními směrnice, posoudit z moci úřední porušení povinnosti vyplývající ze směrnice, přičemž sankce za porušení povinnosti musí mít odrazující povahu. Evropský soudní dvůr ve věci C -679/18, OPR. – Finance s. r. o. proti GKP uvedl, že články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost věřitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Porušení povinnosti zkoumat řádně úvěruschopnost spotřebitele je tak nutno sankcionovat absolutní neplatností smlouvy podle ust. § 87 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb., § 580 odst. 1, § 588 občanského zákoníku. Účastníci neplatného závazku jsou povinni si navzájem vydat poskytnutá plnění (§ 2991, § 2993 občanského zákoníku). Žalovaný je proto povinen uhradit žalobkyni částku 42 557 Kč s úrokem z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu prodlení po skončení lhůty k plnění dle oznámení o zesplatnění úvěru. Ve zbytku soud žalobu zamítl. 13. Žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., obchodního zákoníku. Jednalo se o smlouvu o spotřebitelském úvěru podléhající úpravě dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto zabýval otázkou zkoumání úvěruschopnosti žalovaného v roli spotřebitele žalobkyní jako poskytovatelem úvěru dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy poskytovatel úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a dále poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný v době sjednání smlouvy byl v produktivním věku, zaměstnán s dostatečným příjmem, bez vyživovací povinnosti, nízkými náklady na bydlení v domě rodičů. Soud proto považuje podmínku povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele dle ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru za splněnou a smlouvu platnou. Žalovaný neplnil sjednané splátky úvěru, proto žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila a úvěr zesplatnila k 31. 3. 2021. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 40 418,22 Kč, a to jistinu 37 408,06 Kč, úroky 2 329,39 Kč, pojistné 353,99 Kč, smluvní pokutu za prodlení 326,78 Kč. Z dlužné jistiny, pojištění a smluvní pokuty je žalovaný povinen dle § 1970 občanského zákoníku hradit zákonný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 1. 4. 2021 do zaplacení. 14. Dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu soud žalobkyni přiznal náhradu účelných nákladů řízení ve výši rozdílu mezi úspěchem a neúspěchem, tj. 58 % z nákladů, a to odměny advokáta ve výši 2 700 Kč / úkon dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí věci, sepis žaloby, účast u jednání), odměny advokáta ve výši 1 350 Kč / úkon dle § 7, § 11 odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb. (předžalobní výzva), režijního paušálu ve výši 300 Kč / úkon dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., jízdného [obec] – [obec] a zpět vozidlem zn.