7 C 36/2021-65 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se domáhá na žalovaném zaplacení částky 2 836,70 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Uvedla, že dne [datum] uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], Smlouvu o úvěru č. P [číslo], na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 1 900 Kč převodem na účet. Žalovaný se zavázal vrátit částku do 24. 12. 2016 spolu s příslušenstvím. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek z 30. 5. 2018, kdy změna byla žalovanému oznámena dopisem z [datum]. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 5 632,86 Kč a skládala se z: nesplacená jistina 1 900 Kč, nesplacený poplatek 1 983,80 Kč za nesplacení úvěru, smluvní úroky 1 064, Kč, smluvní pokuta 950 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 267,38 Kč, náklady za vymožení pohledávky 266 Kč. Po zvážení všech okolností žalobkyně neuplatňuje žalobou část kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení a část smluvní pokuty. Příslušenství pohledávky je v žalobě specifikováno pevnou částkou 2515,48 Kč, která je tvořena součtem nedoplatků poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1385,48 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 1064 Kč a nákladů na vymožení pohledávky ve výši 66 Kč. Dále žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši určené datem prvního dne prodlení se splacením úvěru tj. 25. 12. 2016 a to od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od 31. 5. 2018 z jistiny 1 900 Kč do zaplacení. 2. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do požadovaného příslušenstvím pohledávky ve výši 3 452,18 Kč (kapitalizovaný úrok ve výši 2 515,48 Kč, smluvní pokuta ve výši 936,70 Kč). Soud řízení zastavil ve smyslu ustanovení § 96 o.s.ř., jak je uvedeno ve výroku I. 3. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 4. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu projednal soud věc bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas a věc bylo možno projednat na základě předložených listinných důkazů. 5. Žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně přílohy obsahující postoupené pohledávky, kdy došlo k postoupení ze spol. [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], za žalovaným na žalobkyni, čímž na ni přešlo i příslušenství a všechna práva s ní spojená. Žalovanému bylo řádně oznámeno postoupení pohledávky dopisem ze dne [datum]. 6. Soud vzal za zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu nazvanou jako Smlouva o úvěru č. P [číslo], na základě které byla žalovanému, po předchozím odeslání verifikační platby, převedena částka ve výši 1 900 Kč na účet číslo [bankovní účet] (potvrzení o přijetí peněžních prostředků – [příjmení] peněženka z [datum]). Žalovaný se zavázal zaplatit současně poplatek za úvěr 530,48 Kč, celková částka k zaplacení 2 470,04 Kč na dobu 19 dnů, počet splátek úvěru 1 se splatností 24. 12. 2016. Současně byla písemně ujednání smluvní pokuta. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky v žalované výši s výzvou k plnění do 10 dnů po obdržení dopisu, dle dodejky dopis předán k přepravě [datum]. Předžalobní výzvou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k plnění ve lhůtě do [datum]. 7. Na výzvu soudu k doplnění skutkových tvrzení k přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného v návaznosti na ust. § 86 a 87 odst. l zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a doložení důkazů, žalobkyně reagovala částečným zpětvzetím žaloby. 8. Vztah účastníků posuzoval soud dle zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku a dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný při uzavření smlouvy o úvěru vystupoval v postavení spotřebitele (§409 o. z.) a předchůdce žalobkyně v postavení podnikatele (nebankovního poskytovatele úvěru). Smlouva tak má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru. Současně bylo vycházeno z judikatury např. rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018-77. 9. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst l zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 2991 ods.t l zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (o.z.), bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 2993 věta první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek má právo na vrácení toho, co plnila. 13. Po vyhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k následujícím závěrům: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, kterou soud posuzoval v souladu s výše citovanými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, pokud z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný ji neuzavíral v rámci své obchodní nebo podnikatelské činnosti. V takovém případě soud hodnotil platnost smlouvy s ohledem na ust. § 86 odst. l výše citovaného zákona. Žalobkyně na výzvu soudu k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného reagovala částečným zpětvzetím žaloby, kdy setrvala na nároku co do poskytnuté jistiny, což lze vyhodnotit ve smyslu ust. § 87 odst. l cit. zákona tak, že byl poskytnut spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, a smlouva je neplatná. Za tohoto stavu je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. Nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení je tedy důvodný. Žalobkyně prokázala převod jistiny ve výši 1 900 Kč na bankovní účet žalovaného, ten však nic neuhradil, proto bylo žalobnímu návrhu ve zbytku co do jistiny vyhověno, včetně zákonného úroku z prodlení, který je v souladu s ust. § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění. 14. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., s přihlédnutím k tomu, že v řízení převážně úspěšnému žalovanému účelně vynaložené náklady prokazatelně nevznikly.