8 C 114/2021-31 — Okresní soud v Bruntále

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3.783 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené úvěrové smlouvy mezi účastníky řízení dne [datum]. Žalobkyně požadovala neuhrazenou jistinu ve výši 2.999 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč, poplatky za SMS servis 98 Kč, poplatky za prodloužení splatnosti korunovým odkladem ve výši 297 Kč, účelně vynaložené náklady 200 Kč a smluvní pokuty v celkové výši 90 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po výzvě učiněné žalobkyní. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky. 3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav věci a má za prokázané, že mezi účastníky řízení byla dne [datum] uzavřena úvěrová smlouva, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 3.000 Kč. Byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč, poplatek za SMS servis 49 Kč, poplatek za prodloužení splatnosti korunovým odkladem a dále byly sjednány účelně vynaložené náklady a jednorázová smluvní pokuta ve výši 3 % za nesplacené jistiny úvěru. Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 43,61 Kč požaduje žalobkyně z částky 3.783 Kč od 21. 12. 2020 do 9. 2. 2021 (úvěrová smlouva, opis výpisu proplacení smlouvy, výpis čerpání splátek a úhrad). Žalovaný na dlužnou jistinu neuhradil žádnou platbu (výpis čerpání a plateb). 5. Po právní stránce posoudil soud uzavřenou smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku a dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, když smlouva byla uzavřena ve formě spotřebitelského úvěru, tedy mezi žalobkyní – podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovaným jako spotřebitelem. Žalobkyně byla vyzvána usnesením soudu ze dne 18. 5. 2021, nechť soudu předloží doklady, na základě kterých posoudilo úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně předložila soudu print screen (snímek obrazovky) ze systému žalobkyně a výpis z nebankovního registru klientských informací. Již z podané žaloby a z doplnění žaloby ze dne 25. 5. 2021 je zjevné, že žalobkyně jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostal své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěru schopnost žalovaného jako spotřebitele. Žalobkyně učinila závěr pouze ze sdělení poskytnutých žalovaným a dále ze zjištění učiněných ve veřejných registrech. Žalobkyně se dostatečně nezabývala výdajovou a ani příjmovou stránkou poměru žalovaného, když je zohledněné pouze životní minimum. Žalobkyně nezjišťovala, zda a jaké má žalovaný náklady s cestou do zaměstnání, jaké má další výdaje. Žalobkyně pak neprověřila výdaje žalovaného a ani uváděné měsíční příjmy žalovaným. Žalobkyně pak vycházela pouze z životního minima jednoho dospělého člena domácnosti a měsíčních nákladů domácnosti na bydlení dle údajů ČSÚ. Tím, že žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a neprověřila otázku příjmů a ani výdajů žalovaného, nesplnila nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru, aniž by na tomto závěru mohlo změnit cokoliv to, že byla provedena lustrace žalovaného v nebankovních registrech a v systému žalobkyně, neboť není možné učinit závěr, že pokud žalovaný v těchto registrech nebyl veden, neznamená to automaticky, že žalovaný je schopen úvěr splácet. V souladu s § 588 občanského zákoníku a § 86 odst. 2 věta 1. a § 87 odst. 1 věta 1. zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, dovodil soud absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Daný případ pak soud posoudil v režimu institutu bezdůvodného obohacení, když dle § 2993 občanského zákoníku může každá ze stran požadovat, co získala, bylo-li plněno, aniž by to byl platný závazek. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni poskytnutou jistinu ve výši 3.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 21. 12. 2020 do zaplacení. Co se týká zbývajících nároků, tyto byly soudem jako nedůvodné zamítnuty. 6. Na zákonné úroky z prodlení má žalobkyně nárok v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Pokud jde o náklady řízení, soud podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu vychází z částečného úspěchu a neúspěchu v dané věci, kdy úspěch žalobkyně představuje 58,60 % (79,30 % - 20,70 %). Náklady řízení byly vypočteny ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč a nákladů právního zastoupení dle § 14b advokátního tarifu za tři vykonané úkony právní služby po 200 Kč včetně 3 x 100 Kč za režijní paušály a DPH. 58,60 % z nákladů řízení 1.489 Kč představuje částka ve výši 864 Kč, která byla žalobkyni přiznána a je splatná k rukám právního zástupce žalobkyně. K aplikaci § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění soud doplňuje, že dle jeho závěru byly splněny předpoklady stanovené v odst. 1 tohoto ustanovení vyhlášky, kdy se jednak jedná o peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.