8 C 70/2021-43 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 12.450 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které obdržel žalovaný 10.000 Kč. Žalobkyně požaduje uhradit žalobou dlužnou jistinu 9.430,83 Kč a dlužné úhrady za služby ve výši 3.019,17 Kč, kapitalizované úroky 4.206,79 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1.491,90 Kč a úroky a zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení. V daném případě uhradil žalovaný částku ve výši 5.240 Kč. Další dluh žalobkyni ani na výzvu neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, z karty zákazníka, ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy a oznámení o postoupení, z předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovaný obdržel v hotovosti částku ve výši 10.000 Kč. Žalovaný uhradil částku ve výši 5.240 Kč. Ve smlouvě o spotřebitelském úvěru byla sjednána doplňková služba hotovostní inkaso splátek spočívající v povinnosti žalovaného uhradit celkovou částku v 58 týdenních hotovostních splátkách vždy do rukou oprávněného zástupce [příjmení] [jméno] ve výši 305 Kč za každou splátku. Dále byl sjednán administrativní poplatek ve výši 20 % z výše spotřebitelského úvěru za celou dobu trvání smlouvy a úroková sazba 23,72 % ročně. 10.000 Kč obdržel žalovaný při podpisu smlouvy o spotřebitelském úvěru (smlouva). K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně předložila kartu zákazníka – žádost o zápůjčku, ze které vyplývá adresa trvalého pobytu na adrese [stát. instituce] a další adresa výběru [ulice a číslo], [obec]. Druh bydlení je uveden spolubydlící od května 2016. Počet bydlišť za poslední tři roky 2. Domácnost ostatní od května 2016. Hlavní pracovní poměr na dobu určitou u [anonymizováno] [územní celek] od května 2016 do dubna 2017. Čistý příjem 8.836 Kč, zjištěné výdaje celkem 5.700 Kč a zjištěný použitelný příjem 3.136 Kč z výplatních pásek a pracovní smlouvy (karta zákazníka). Z předložených výplatních pásek vyplývá čistá mzda žalovaného ve výši 6.474 Kč za 9/ 2016, ve výši 6.930 Kč za 10/ 2016 a ve výši 8.828 Kč za 11/ 2016 (výplatní pásky). 5. Aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy a oznámení o postoupení pohledávky. Co se týká dané věci, posuzoval soud tento případ v souladu s § 86 odst. 2 věta prvá zákona 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, dle kterého poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je povinen posoudit zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. V dané věci bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovaný obdržel v hotovosti částku ve výši 10.000 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru) a proto soud posuzoval tento případ dle ustanovení § 2395 a násl. dle smlouvy o úvěru. Co se týká posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o úvěru, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nepostupoval v tomto případě s odbornou péčí, když z žaloby a z doplnění k žalobě ze dne 8. 4. 2021 vyplývá, že poskytovatel úvěru neprověřil výdaje žalovaného, když jako závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele použil tvrzení poskytnuté spotřebitelem uvedené v kartě zákazníka a dále pak prověřil pouze příjem žalovaného plynoucí ze sděleného údaje žalovaným k pracovnímu poměru trvajícím na dubu určitou dle výplatních pásek předložených žalovaným. Z těchto výplatních pásek vyplývá, že příjem žalovaného činil za tři měsíce částku v rozmezí od 6.474 Kč do 6.945 Kč. Toto zjištění pak neodpovídá údajům uvedených v kartě zákazníka, kde je uvedeno 8.836 Kč. Již za těchto tvrzení a předložených důkazů vyplývá, že se poskytovatel úvěrů nezabýval dostatečně výdajovou a ani příjmovou stránkou poměrů žalovaného, když neposoudil řádně příjmy žalovaného dle předložených dokladů a dále nezjišťoval a neprověřoval výdaje žalovaného. Výdaje žalovaného pak poskytovatel úvěru vůbec nezjišťoval a neprověřoval. Tím, že poskytovatel úvěru zcela nedostatečně zkoumal a neprověřil otázku příjmů a ani výdajů žalovaného, nesplnil nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěrů a soud s ohledem na shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyvodil absolutní neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy. K této neplatnosti soud přihlédl z úřední povinnosti dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 občanského zákoníku. 6. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru posuzoval soud tento případ v režimu ustanovení § 2993 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení s tím, že každá ze stran může požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno aniž by tu byl platný závazek. Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 10.000 Kč a žalovaný uhradil 5.240 Kč. Proto má žalobkyně nárok na zbývající částku ve výši 4.760 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky. Vzhledem k tomu, že se jedná o bezdůvodné obohacení, nastala splatnost požadovaného dluhu výzvou věřitele k plnění adresované žalovanému, k čemuž podle obsahu spisu došlo nejdříve oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 a proto byly zákonné úroky přiznány od 30. 11. 2019 v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Další uplatněné nároky žalobkyní z neplatné smlouvy nevznikly, a proto v ostatním byla žaloba zamítnuta. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, když žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval a dle obsahu spisu mu ani žádné nevznikly.