12 C 143/2021-41 — Okresní soud v Bruntále

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Bruntále dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 7.701 Kč představující smluvní pokutu dle smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum]. 2. Žalovaný v odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], namítal, že veškeré své závazky vyplývající ze spotřebitelské smlouvy uzavřené se žalobkyní již uhradil v rámci exekuce vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. [spisová značka]. Zdá se mu neúnosné a nemravné, aby žalobkyně ze stejné smlouvy nárokovala další částky. 3. Soud nařídil ve věci jednání na den [datum]. Žalobkyně omluvila svou neúčast u jednání, Nepřítomné žalobkyni nebylo možné poskytnout u jednání patřičná poučení v souladu s ustanovením § 118a občanského soudního řádu. 4. Rozhodnutí obsahuje zkrácené odůvodnění ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (odvolání není přípustné dle ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu). 5. Okresní soud v Bruntále učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30.000 Kč. Částka 27.500 Kč byla dne [datum] převedena na účet určený žalovaným a částka 2.500 Kč na účet zprostředkovatele úvěru jako jeho provize. Žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni 42.000 Kč v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1.050 Kč, avšak závazek neplnil řádně. Žalobkyně uplatnila nárok vyplývající ze Smlouvy u Okresního soudu v Bruntále, který ve věci vydal dne [datum] elektronický platební rozkaz, č. j. [číslo jednací]. Žalovaný byl zavázán zaplatit částku 30.638 Kč s příslušenstvím, kterou hradil postupnými úhradami v době od 9. 7. 2020 do 15. 6. 2021. Žalobkyně následně v projednávané věci uplatnila nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z neuhrazeného zůstatku úvěru dle čl. IV. bod 2 písm. b) Smlouvy o úvěru a smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z neuhrazených splátek dle čl. IV. bod 2 písm. a) Smlouvy o úvěru, tedy částku 7.701 Kč, která nebyla pokryta elektronickým platebním rozkazem ze dne [datum]. Smluvní pokuta byla vypočtena ve výši 0,1% denně z částky 30.638 Kč od 2. 7. 2020 do 15. 6. 2021, a to v závislosti na jednotlivých provedených úhradách. Podrobný výpočet smluvní pokuty žalobkyně soudu doložila. 6. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že v rámci posuzování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr vyžádala výplatní pásky za dva kalendářní měsíce 09/ 2019, 10/ 2019 z pracovního poměru k zaměstnavateli [anonymizována tři slova] a částečný výpis z běžného účtu žalovaného potvrzující dobírku mzdy žalovaného za měsíc 10/ 2019 ve výši 21.140 Kč. Bylo tak zjištěno, že v měsíci září 2019 činil příjem 36.073 Kč, po odečtení exekuční srážky ve výši 7.286 Kč činil čistý příjem žalovaného 20.976 Kč, v měsíci říjnu 2019 činil příjem 36.073, po odečtení exekuční srážky ve výši 14.933 Kč činil čistý příjem žalovaného 21.140 Kč. Žalobkyně opakovaně uváděla, že poskytnuté údaje ověřila telefonickým hovorem, nebylo však konkretizováno, s kým byl hovor veden (zda se zaměstnavatelem či přímo s osobou žalovaného). Dále byl žalovaný prověřen v rámci databáze centrální evidence exekucí a databáze insolvenčního rejstříku. Žalovaný ke dni uzavření Smlouvy neměl žádnou vyživovací povinnost. O posouzení úvěruschopnosti byl žalobkyní učiněn zápis. Dle tvrzení žalobkyně byly doloženy následující listiny: dvě výplatní pásky žalovaného, negativní výpis žalovaného z centrální evidence exekucí ze dne [datum], negativní výpis žalovaného z insolvenčního rejstříku ze dne [datum], čestné prohlášení žalovaného ohledně jeho závazků ze dne [datum], čestné prohlášení žalovaného o výdajích a příjmech ze dne [datum], částečný výpis z běžného účtu žalovaného. Při posouzení nákladů na bydlení žalovaného žalobkyně vycházela i z normativních nákladů na bydlení pro nájemní bydlení dle nařízení vlády č. 320/2018 Sb. v roce 2019 v obci [obec] a výše existenčního a životního minima na jednotlivce, kdy jeho výše životního minima dle zákona č. 110/2006Sb, včetně nařízení vlády č. 409/2011Sb., kde dni uzavření Smlouvy o úvěru činila částku 3.410 Kč a výše existenčního minima částku 2.200 Kč. 7. K důkazu byly žalobkyní doloženy listiny, a to statistika rodinných účtů - Vydání a spotřeba domácností statistiky rodinných účtů – 2016, výdaje na konečnou spotřebu domácností podle účelu – národní pojetí (běžné ceny), výše normativních nákladů na bydlení 2019, životní a existenční minimum 2019. Byla rovněž doložena čestná prohlášení žalovaného týkající se jeho příjmů a výdajů. Přestože bylo žalobkyní tvrzeno, že při uzavírání Smlouvy měla k dispozici výplatní pásky žalovaného a jeho výpis z účtu, tyto listiny soudu doloženy k důkazu nebyly, stejně tak jako výsledek tvrzených lustrací. 8. Z databáze ISAS zdejšího soudu bylo zjištěno, že na majetek žalovaného byla dne [datum] nařízena exekuce vedená pod sp. zn. [spisová značka], která byla skončena vymožením dne 10. 2. 2020. V roce 2019 byla zahájena dvě nalézací řízení pro zaplacení peněžních částek, v roce 2020 bylo zahájeno 5 nalézacích řízení a 4 exekuce. Další řízení byla zahájena i v roce 2021. 9. Žalovaný u jednání soudu uvedl, že čestná prohlášení týkající se příjmů, výdajů a závazků mu byla zaslána elektronicky. Listiny vytiskl, podepsal a odeslal zpět. Nevzpomínal si, že by dokládal něco jiného. Měl za to, že takto byla uzavřena i smlouva samotná. Podpis na smlouvě byl ověřovat na poště. 10. Právní poměry mezi účastníky se řídí ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 11. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 15. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: Žalobkyně nárokovala v řízení smluvní pokutu vyplývající ze smlouvy o úvěru, kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 257/2016 Sb. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou podle § 2395 a násl. občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smlouvy. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaný uzavíral v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo o