12 C 26/2022-30 — Okresní soud v Bruntále

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Bruntále dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 11.291,04 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum], na jejímž základě byl žalované poskytnut právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], úvěrový rámec, který vyčerpala do výše 11.291,04 Kč. 2. Žalovaná u jednání soudu dne [datum] uvedla, že je pravdou, že smlouvu uzavřela, částku 8.000 Kč obdržela a neuhradila žádnou splátku. Před uzavřením smlouvy věřiteli poslala fotografii občanského průkazu s svou fotografii. Nic dalšího po ní nechtěli. V současné době je již 8 měsíců na nemocenské, nemocenské dávky pobírá ve výši 16.000 Kč - 17.000 Kč měsíčně. Týden po jednání soudu nastupuje na mateřskou dovolenou, [datum] má termín porodu. Žádala o povolení splátek dlužné částky. 3. Žalobkyně omluvila svou neúčast při jednání soudu. 4. Žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť původní věřitel, společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země], jako postupitel, uzavřel dne [datum] smlouvu o opakovaném postoupení pohledávek se žalobkyní, jakožto postupníkem. Seznam postoupených pohledávek byl nedílnou součástí Listiny o převodu. Postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum] (shodná tvrzení účastníků, smlouva o opakovaném postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postupovaných pohledávek, listina o převodu ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] 5. V průběhu řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěrový rámec 80.000 Kč. Smlouva byla uzavřena za pomoci prostředků komunikace na dálku prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů a poté požádala o poskytnutí konkrétního úvěru. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované [bankovní účet]. Původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo] Smluvní úrok z úvěru byl sjednán v sazbě 10,5 % měsíčně, RPSN ve výši 231,39 %. Žalobkyně uváděla v žalobě, že žalovaná celkem čerpala částku 11.291,04 Kč. K výzvě soudu upřesnila, že žalovaná fakticky čerpala dne [datum] jistinu ve výši 8.000 Kč, což vyplývá i z doložených listin. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes předžalobní upomínku zaslanou právním zástupcem žalobkyně s datem [datum] (shodná tvrzení účastníků, žádost o úvěr ze dne [datum], smlouva o revolvingovém úvěru ze dne [datum], standardní informace o spotřebitelském úvěru, obchodní podmínky [právnická osoba] [příjmení] [jméno], platební informace k datu [datum], výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum], podací lístek ze dne [datum]) 6. Žalobkyně uváděla v žalobě, že původní věřitel ověřil úvěruschopnost žalované, a to výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10% musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Dále byla žalovaná lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. K výzvě soudu doplnila, že odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaná prohlásila, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdila, že je schopna úvěr splatit a že řádně zvážila své možnosti. K prokázání svých tvrzení doložila kopii občanského průkazu žalované, fotografii žalované a podání původního věřitele obsahující interní kritéria, podle kterých je úvěruschopnost žadatelů o úvěr ověřována. 7. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 11. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a následující občanského zákoníku, kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 145/2010 Sb. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaná uzavírala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti) .” (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.) Smlouvou se zavázal věřitel (právní předchůdce žalobkyně), že dlužníkovi poskytne úvěrový rámec 80.000 Kč, z něhož žalovaná vyčerpala peněžní prostředky ve výši 8.000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a uhradit smluvní úroky ve výši 10,5 % měsíčně a poplatky stanovené smlouvou. Žalovaná však porušila ujednání smlouvy o úvěru, na pohledávku žalobkyně neuhradila ničeho. 12. S ohledem na ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou, která je dle názoru soudu aktuální i po přijetí nového zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. V tomto směru se soud opírá zejména o aktuální Rozsudek Soudního dvora C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, jakož i o usnesení Pléna Ústavního soudu Pl. ÚS 1/10 ze dne 9. 2. 2011, který se podrobně zabývá otázkou aplikace práva Evropských společenství, právě pokud jde o posuzování nepřiměřených ujednání ve spotřebitelských smlouvách, kdy dospěl k závěru, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv je nutné chápat jako nesouladnou nejen s evropským právem, ale i českým ústavním pořádkem. Soud tak přistupuje ke zkoumání platnosti smlouvy z úřední povinnosti. Pokud jde o samotný přezkum úvěruschopnosti, pak podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 (prejudikatura: rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další (C -449/13)):„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Jednoznačnou povinnost prověřit