12 C 86/2021-44 — Okresní soud v Bruntále

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Opavě dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 43.291,30 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] ze dne [datum], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 40.000 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradil. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalovanému na adresu pro doručování dle ustanovení § 46b písm. a) občanského soudního řádu (např. usnesení Ústavního soudu č. II. ÚS 1308/10). Zásilky soudu si žalovaný v místě trvalého pobytu nepřevzal. 3. Soud nařídil ve věci jednání na den [datum]. Žalobkyně omluvila svou neúčast u jednání soudu. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu jednal v jeho nepřítomnosti. 4. V průběhu řízení bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] (typ karty: kreditní účet), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 40.000 Kč, kdy otevřel žalovanému úvěrový účet č. [bankovní účet] a vydal mu kreditní kartu. Smluvní úrok z úvěru byl sjednán v sazbě 12 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách alespoň ve výši minimální splátky, a to 2 % čerpaného úvěru. Žalovaný prostřednictvím kreditní karty vyčerpal celkem peněžní prostředky ve výši 41.497,80 Kč a uhradil 2.046,10 Kč. Jelikož žalovaný nehradil úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění a dopisem ze dne [datum] prohlásila veškeré závazky žalovaného za okamžitě splatné v celé výši. Podanou žalobou žalobkyně nárokovala na jistině částku 39.991,30 Kč, smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 2.793,78 Kč (tento úrok je výsledný nezaplacený úrok, který žalovaný měl zaplatit v pravidelných měsíčních, anuitních, splátkách), poplatky ve výši 1.500 Kč, smluvní pokutu ve výši 1.800 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 27. 1. 2021 ve výši 2.552,78 Kč a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 42.785,08 Kč od 28. 1. 2021 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes předžalobní upomínku zaslanou právním zástupcem žalobkyně s datem [datum] (shodná tvrzení účastníků, smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru [číslo] a vydání a užívání karty, žádost o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání karty, všeobecné produktové podmínky, vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro Kartu, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, obchodní podmínky, Sazebník poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platný od [datum], úrokový lístek, platební historie, výpis ke kreditní kartě, upomínka - rozhodnutí o zesplatnění a žádost o splácení dluhů z úvěru ze dne [datum], poštovní podací arch, výzva k úhradě ze dne [datum], poštovní podací arch) 5. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní ze dne [datum]. Dále kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR a dalších. Hodnocení úvěruschopnosti klienta je vždy individuální, přičemž v případě klienta v zaměstnaneckém poměru vycházela žalobkyně z příjmu, který přicházel na běžný účet žalovaného vedený u žalobkyně, kdy i žalovaný deklaroval, že se jedná o jeho měsíční čistý příjem, a to ve výši 12.530 Kč. Klient zároveň uvedl v žádosti celkový čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 14.000 Kč. Výdaje byla odhadnuty na základě historických dat z ČSÚ. Z interních zdrojů žalobkyně zjistila závazky s celkovou výší měsíčních splátek 500 Kč a z externích zdrojů závazky s celkovou výší měsíčních splátek 140 Kč. 6. K prokázání svých tvrzení ohledně přezkumu úvěruschopnosti žalovaného doložila žalobkyně výpis z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] a žádost o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání karty. Soud má z těchto listin za prokázáno, že žalovaný uváděl příjem 12.530 Kč u zaměstnavatele [právnická osoba], kde je v pracovním poměru na dobu určitou od [datum] do [datum], příjem celé domácnosti 14.000 Kč a současně uváděl, že má pouze jeden zdroj příjmu. Neudával žádné pravidelné splátky. Z výpisu z běžného účtu za období od ledna 2019 do září 2019 vyplývá, že žalovaný hospodařil každý měsíc s minimálním zůstatkem, od června 2019 pak s debetním zůstatkem cca 5.500 Kč měsíčně, kdy zlepšení situace nastalo až po čerpání projednávaného úvěru. Příjem vykazoval od zaměstnavatele [právnická osoba] v průměrné výši cca 12.500 Kč měsíčně (13.691 Kč; 14.295 Kč; 9.444 Kč) a dále od zaměstnavatele [právnická osoba] v průměrné výši cca 11.500 Kč měsíčně (8.530 Kč; 10.202 Kč; 13.815 Kč; 11.244 Kč; 13.997 Kč; 11.451 Kč). Měl zadán trvalý příkaz na nájemné ve výši 5.685 Kč měsíčně, elektřinu 1.000 Kč měsíčně a dluh u pojišťovny 200 Kč měsíčně. Dle databáze ISAS zdejšího soudu neměl v době uzavření smlouvy dluhy. 7. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 11. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a následující občanského zákoníku, kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 145/2010 Sb. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaná uzavírala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti) .” (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.) Smlouvou se zavázal věřitel (právní předchůdce žalobkyně), že dlužníkovi poskytne úvěrový rámec ve výši 10.000 Kč, z něhož žalovaný vyčerpal peněžní prostředky v celkové výši 10.961,29 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a uhradit smluvní úroky ve výši 22,99 % ročně a poplatky stanovené smlouvou. Žalovaný však porušil uj