16 C 196/2021-26 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši 6 067,09 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [obec a číslo], a žalovaným dne [datum], na základě níž byla žalovanému poskytnuta finanční částka ve výši 2 900 Kč, kterou byl povinen uhradit do [datum] společně s poplatkem ve výši 3 167,09 Kč. Ke dni podání žaloby činí dlužná částka součet jistiny úvěru a předmětného poplatku. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky od [datum], požadovala žalobkyně od tohoto data zaplacení zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. 4. Aktivní legitimaci žalobkyně ve sporu byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní dne [datum], na základě níž přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky písemně informován. 5. Z předložených listinných důkazů učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] podepsána smlouva o úvěru, na základě níž poskytl věřitel žalovanému částku 2 900 Kč s tím, že tato částka bude věřiteli uhrazena nejpozději [datum], tedy do 30 dnů, společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 167,09 Kč, který přepočtením na úrokovou sazbu představoval úrok ve výši 1 329 % ročně. Žalovaný ve lhůtě splatnosti částku neuhradil. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na tuto výzvu nereagoval. Úvěruschopnost žalovaného byla dle doplnění tvrzení ze strany žalobkyně prověřena pouze lustrací dostupných databází ISIR, centrální evidence exekucí, CRKI a EUCB, z nichž nevyplynuly žádné negativní skutečnosti k osobě žalovaného. 6. Podle § 576 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 7. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 12. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně. Vzhledem ke konstrukci smlouvy nelze mít pochyb o tom, že věřitelem zvolená forma smlouvy je zavádějící v tom směru, že uvádí fixní částku odměny za poskytnutí úvěru, tedy tzv. poplatku, která však přepočtením na roční sazbu představuje úrok ve výši asi 1329% ročně. Tato sazba výrazným způsobem překračuje obvyklou míru úroků u spotřebitelských úvěrů v nebankovním sektoru, která se pohybuje v rozmezí 25 % - 40 % ročně, přičemž výše sjednaného úroku z úvěru nemůže být zastírání stanovením úrokové sazby ve fixní částce. Vzhledem k výše uvedenému lze ujednání o výši poplatku zahrnujícího odměnu za poskytnutí prostředků považovat dle § 580 odst. 1 o. z., za neplatné, neboť je v rozporu s dobrými mravy. 13. Soud se dále zabýval otázkou, zda s přihlédnutím k § 576 o. z., je neplatnou pouze část smlouvy o úvěru zahrnující ujednání o úroku z úvěru nebo je neplatná smlouva celá. Bylo tedy nutné vyhodnotit, zda z povahy právního jednání, jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k právnímu jednání došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. V tomto směru soud odkazuje na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, např. 3 Cdo 1248/96 ze dne 26. 9. 1997, 2 Cdon 254/96 ze dne 25. 9. 1997 nebo na nález Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 436/05 ze dne [datum], v nichž bylo konstatováno, že při posuzování této otázky je třeba dbát na vůli subjektů právního úkonu s přihlédnutím k účelu, k jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Jak bylo již konstatováno, smyslem uzavření smlouvy o úvěru bylo vytvoření zisku v podobě sjednaného poplatku. Jestliže tato část právního jednání byla shledána neplatnou, nelze jí od ostatního obsahu oddělit pro nezpůsobilost samostatné existence zbylé části obsahu právního jednání. Dle názoru soudu nelze pochybovat o tom, že bez sjednání tohoto poplatku v dané výši by původní věřitel takový právní úkon neučinil, neboť smyslem jeho činnosti je dosažení zisku z poskytnutí prostředků jako úvěru. Věřiteli, který sleduje dosažení zisku, pak nelze proti jeho vůli vnutit pouze jeho částečné uskutečnění, a proto nelze sjednání úroku oddělit od zbylé části obsahu smlouvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že je-li neplatné ujednání o poplatku, je pro jeho neoddělitelnost neplatné celé právní jednání, tedy celá smlouva o úvěru. 14. Vzhledem k výše uvedenému se soud zabýval otázkou, zda uplatněný nárok či jeho část lze přiznat z jiného právního důvodu. V daném případě bylo prokázáno, že žalovanému byla fakticky předána částka 2 900 Kč, a to na základě neplatné smlouvy o úvěru. Tímto se žalovanému dostalo bez právního důvodu plnění představující bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen žalobkyni vydat. Jelikož žalovaný žalobkyni nic neuhradil, výše bezdůvodného obohacení představuje poskytnutou částku. S přihlédnutím k tomuto závěru soud zavázal žalovaného k zaplacení částky ve výši 2 900 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, neboť žalovaný byl od tohoto data v prodlení s úhradou této částky. O nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení rozhodl soud podle § 1968 a § 1970 o. z., přičemž výše úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 15. Soud dále ve výroku II. rozsudku zamítl žalobu do nároku, který nebyl důvodný vzhledem k dovození neplatnosti smlouvy o úvěru. Jednalo se o částku 3 167,09 Kč představující poplatek za poskytnutí úvěru. 16. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož žalobkyně byla neúspěšná do převážné míry uplatněného nároku a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. 17. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř.