16 C 247/2021-18 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši 3 840 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky řízení dne [datum], na základě níž byl žalované jako podnikatelce poskytnut úvěr ve výši 3 000 Kč, který měl být uhrazen do 14 dnů společně s poplatkem ve výši 840 Kč. Jelikož žalovaná částku ve lhůtě splatnosti neuhradila, požadovala žalobkyně od [datum] zaplacení zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a proti uplatněnému nároku nevznesla žádné skutkové ani právní námitky. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, že mezi účastníky řízení byla uzavřena dne [datum] smlouva o úvěru, na základě níž poskytl věřitel žalované částku 3 000 Kč s tím, že tato byla povinna částku vrátit do [datum], tedy do 14 dnů, společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 840 Kč. Tento poplatek přepočtením na roční úrokovou sazbu představoval úrok ve výši 730 % ročně. Žalovaná na předmětný dluh žádnou částku neuhradila. Před podáním žaloby byla žalovaná písemně vyzvána k zaplacení dlužné částky, avšak na tuto výzvu nereagovala a dlužnou částku neuhradila. 5. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 6. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 8. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 11. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětná smlouva o úvěru představuje smlouvu formulářového charakteru, pro kterou je typické její přijetí nebo odmítnutí pouze jako celku. Vzhledem ke konstrukci smlouvy nelze mít pochyb o tom, že žalobkyní zvolená forma smlouvy je zavádějící v tom směru, že uvádí fixní částku poplatku za poskytnutí úvěru, který má charakter úroku z úvěru a přepočtením na roční sazbu představuje úrok ve výši asi 730% ročně. Rovněž ve smlouvě není specifikováno, co konkrétně poplatek za poskytnutí úvěru zahrnuje a za jaké služby žalobkyně má být zaplacen. Tato sazba výrazným způsobem překračuje obvyklou míru úroků u úvěrů v nebankovním sektoru, která se pohybuje v rozmezí 25 % - 40 % ročně, přičemž výše sjednaného úroku z úvěru nemůže být zastírání stanovením úrokové sazby ve fixní částce. Vzhledem k výše uvedenému lze ujednání o výši úroku z úvěru považovat dle § 580 odst. 1 o. z. za neplatné, neboť je v rozporu s dobrými mravy, a to i za situace, že smlouva o úvěru uzavřela žalovaná jako podnikatelka. 12. Soud se dále zabýval otázkou, zda s přihlédnutím k § 576 o. z., je neplatná pouze část smlouvy o úvěru zahrnující ujednání o úroku z úvěru nebo je neplatná smlouva celá. Bylo tedy nutné vyhodnotit, zda z povahy právního jednání, jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k právnímu jednání došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. V tomto směru soud odkazuje na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, např. 3 Cdo 1248/96 ze dne 26. 9. 1997, 2 Cdon 254/96 ze dne 25. 9. 1997 nebo na nález Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 436/05 ze dne [datum], v nichž bylo konstatováno, že při posuzování této otázky je třeba dbát na vůli subjektů právního úkonu s přihlédnutím k účelu, k jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Neoddělitelnost je tak třeba posuzovat ve smyslu obsahovém, nikoliv reálné nedělitelnosti a je třeba dávat přednost přístupu, který jinak zachovává ostatní části smlouvy. Jak bylo již konstatováno, smyslem uzavření smlouvy o úvěru bylo vytvoření zisku v podobě kapitalizovaného úroku z úvěru. Jestliže tato část právního jednání byla shledána neplatnou, nelze jí od ostatního obsahu oddělit pro nezpůsobilost samostatné existence zbylé části obsahu právního jednání. Dle názoru soudu nelze pochybovat o tom, že bez sjednání úroku v dané výši by původní věřitel takový právní úkon neučinil, neboť smyslem jeho činnosti je dosažení zisku z poskytnutí prostředků jako úvěru. Věřiteli, který sleduje dosažení zisku, pak nelze proti jeho vůli vnutit pouze jeho částečné uskutečnění, a proto nelze sjednání úroku oddělit od zbylé části obsahu smlouvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že je-li neplatné ujednání o úroku, je pro jeho neoddělitelnost neplatné celé právní jednání, tedy celá smlouva o úvěru včetně sjednané smluvní pokuty. 13. Vzhledem k výše uvedenému se soud zabýval otázkou, zda uplatněný nárok či jeho část lze přiznat z jiného právního důvodu. V daném případě bylo prokázáno, že žalované byla fakticky poskytnuta částka 3 000 Kč, a to na základě neplatné smlouvy o úvěru. Tímto se žalované dostalo bez právního důvodu plnění představující bezdůvodné obohacení ve výši 3 000 Kč, které je žalovaná povinna žalobkyni vydat. S přihlédnutím k tomuto závěru soud zavázal žalovanou k zaplacení částky ve výši 3 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, neboť žalovaná byla od tohoto data v prodlení s úhradou této částky. O nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení rozhodl soud podle § 1968 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., pokud je dlužník v prodlení, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení ve sjednané výši nebo ve výši stanovené vládním nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 14. Soud dále ve výroku II. rozsudku zamítl žalobu do nároku, který nebyl důvodný vzhledem k dovození neplatnosti smlouvy o úvěru. Jednalo se o částku 840 Kč s příslušenstvím představující poplatek za poskytnutí úvěru. 15. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla úspěšná do 78 % uplatněného nároku, neúspěšná do 22 % z uplatněného nároku, náleží jí tedy náklady řízení ve výši 56 % (78% - 22%). Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou za právní zastoupení stanovenou dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby. Zástupce žalobkyně učinil 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis žaloby a výzva před podáním žaloby), odměna tedy činí 600 Kč. Ke každému úkonu právní služby byl žalobkyni přiznán režijní paušál ve výši 100 Kč, a to v souladu s § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014. Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil před soudem, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla jí z odměny a režijních paušálů přiznána 21% DPH ve výši 189 Kč Náklady řízení představují celkem 1 489 Kč, 56% z této částky činí 834 Kč. 16. K aplikaci § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění soud doplňuje, že dle jeho závěru byly splněny předpoklady stanovené v odst. 1 tohoto ustanovení vyhlášky, kdy se jednak jedná o peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. 17. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř.