17 C 202/2022-48 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se domáhala podaným návrhem ze dne [datum] po žalovaném zaplacení částky 25.766,50 Kč s příslušenstvím s tím, že dne [datum] uzavřel právní předchůdce žalobkyně, prostřednictvím prostředků elektronické komunikace, se žalovaným smlouvu o úvěru, kdy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 14.500 Kč, kdy dále bylo sjednáno uhrazení úvěru do 14. 9. 2020. Účastníci smluvního vztahu dále sjednali poplatek za sjednání úvěru ve výši 11.266,50 Kč. Žalovaný nesplnil řádně svou povinnost vyplývající ze shora uvedené smlouvy o úvěru, a to uhrazení úvěru řádně a včas. Žalobkyně provedla vyčíslení dluhu ke dni podání žaloby, kdy jistina činila částku 25.766,50 Kč. Do dne podání žaloby žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že navrhl zamítnutí žaloby co do úroku jistiny, který je několikanásobně vyšší než standardní výše obchodního úroku poskytována jinými peněžnímu subjekty, kdy sjednanou výši úroku považuje za v rozporu se zákonem. 3. Soud rozhodoval v rámci nařízeného jednání soudu dne [datum] v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu v nepřítomnosti omluvené žalobkyně. 4. Pokud se týká aktivní legitimace žalobkyně ve sporu, soud dospěl ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] k závěru, že v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku věřitel, tedy [právnická osoba] postoupil svou pohledávku písemnou smlouvou žalobkyni, přičemž tento úkon není vázán na souhlas žalovaného. S postoupením pohledávky přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. V souladu s § 1882 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku byl žalovaný o postoupení pohledávky uvědoměn, a to písemným podáním postupitele i postupníka. Z této skutečnosti tedy vyplývá, že společnost [právnická osoba] je aktivně legitimována k podání této žaloby. 5. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, výpisu z účtu, předžalobní výzvy ze dne [datum] včetně dokladů o doručení vzal soud za prokázaný tento skutkový stav: mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena pod č. [anonymizováno] smlouva o úvěru, na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky jako úvěr ve výši 14.500 Kč s tím, že žalovaný tuto částku vrátí do 21 dnů společně s poplatkem ve výši 11.266,50 Kč, což přepočtením na roční úrokovou sazbu představuje 1350 % ročně, příp. s poplatkem po slevě ve výši 4.306,50 Kč, což přepočtením na úrokovou sazbu představuje 516 % ročně. Žalovaný předmětnou částku neuhradil. Do prodlení s úhradou úvěru se žalovaný dostal od 15. 9. 2020. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na výzvu nereagoval a dlužnou částku neuhradil. 6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Podle ustanovení § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle ustanovení § 1968 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 11. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku a dále ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaný uzavíral v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti) .” (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.) Smlouvou se zavázal věřitel (právní předchůdce žalobkyně), že dlužníkovi poskytne peněžní prostředky a dlužník (žalovaný) se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit (úroky) poplatek stanovený smlouvou. Dle smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 14.500 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit do 21 dnů s navýšením o 11.266,50 Kč, tedy při roční úrokové sazbě 1350 %. 13. S ohledem na ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 (prejudikatura: rozsudek Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další (C -449/13)):„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ 14. Žalobkyně byla poučena výzvou soudu, doručenou žalobkyni dne [datum], aby doložila důkazy, kterými prověřoval právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalovaného s tím, že byla poučena o následcích nesplnění výzvy. Žalobkyně uvedla, že informace o bonitě žalovaného zjišťoval právní předchůdce žalobkyně z veřejných zdrojů: databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Z doložených listin jednoznačně vyplývá, že poskytovatelka úvěru vyšla pouze z prohlášení žalovaného, čemuž odpovídá i skutečnost, že nebyly doloženy údaje a potvrzení o příjmech a výdajích žalovaného. Opřít se v tomto směru lze o výše uvedené rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie CA Cunsumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další C – 449/13, EU: C: 2014: 2464, z nějž subjektivizace výdajů nepochybně vyplývá. Soud dále konstatuje, že žalobkyně nepřítomná u nařízeného jednání soudu dne [datum] nemohla být opakovaně poučena ve smyslu ustanovení § 118a o. s. ř. k doplnění shora uvedených rozhodných skutečností a označení důkazů k otázce úvěruschopnosti žalovaného. 15. V tomto směru rozhodl také Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ve věci rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 1. 2018, č. j. 8 Co 437/2017-55 a rovněž dospěl k závěru, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr či změnu takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkového spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nebytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 16. Soud zkoumal platnost smlouvy rovněž z pohledu sjednaných smluvních úroků. Ve formulářové smlouvě je stanoveno (předtištěno), že žalovaný za úvěr ve výši 14.500 Kč má zaplatit 11.266,50 Kč do 21 dnů, tedy je smluvně ujednáno, že úrok bude činit v roční úrokové sazbě 1350 % z poskytnuté částky, pak lze