18 C 235/2021-27 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 27. 5. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 8.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 18. 5. 2021 do zaplacení, dále částky 1.535,75 Kč představující nezaplacenou část smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a kapitalizovaný úrok ve výši 100 Kč (dle textu žaloby náklady na upomínání), to vše z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum] [číslo] uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], když pohledávku za žalovaným nabyla žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný po postoupení pohledávky uhradil dne 17. 5. 2021 částku 3.000 Kč, kterou žalobkyně započetla na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od 28. 9. 2019 do 8. 11. 2020 v částce 892,05 Kč, na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od 20. 11. 2020 do 17. 5. 2021 v částce 387,70 Kč a na část smluvní pokuty v částce 1.720,75 Kč. 2. Okresní soud v Bruntále vydal dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] elektronický platební rozkaz, kterým žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že se platební rozkaz nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému, byl usnesením téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], zrušen. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nevznesl žádné právní ani skutkové námitky. 4. Podáním ze dne 7. 10. 2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 1.635,75 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 100 Kč a smluvní pokutu ve výši 1.535,75 Kč, neboť nedisponuje důkazy o posouzení úvěruschopnosti žalovaného a z tohoto důvodu revidovala svůj návrh. 5. Usnesením Okresního soudu v Bruntále ze dne 15. 11. 2021, č. j. 18 C 235/2021-20, bylo řízení co do částky 1.635,75 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 100 Kč a smluvní pokutu ve výši 1.535,75 Kč částečně zastaveno. 6. Soud nařídil jednání na den 12. 1. 2022, z něhož se žalobkyně prostřednictvím svého zástupce omluvila, žalovaný svou účast u jednání taktéž omluvil, a jednáno tak bylo v nepřítomnosti účastníků postupem podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu. 7. Ze smlouvy o úvěru, z obchodních podmínek, z výpisu z účtu věřitele, z dohody o postoupení pohledávek, včetně přílohy, z oznámení o postoupení pohledávek, včetně dokladu o odeslání, z předžalobní upomínky, včetně dokladu o odeslání, soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný: [právnická osoba] jako věřitel a žalovaný jako klient uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 8.000 Kč, který byl splatný do 27. 9. 2019 při nulové úrokové sazbě. Peněžní prostředky měly být žalovanému zaslány na jeho běžný účet. Smlouvou byla sjednána možnost prodloužení za úplatek. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky pro poskytování úvěru splatných jednorázově. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta byla splatná den následující po dni takového prodlení. Dále byl sjednán úrok z prodlení v zákonné výši a poplatek za každou zaslanou upomínku ve výši 50 Kč. Žalovanému byla částka 8.000 Kč zaslána na jeho účet dne 28. 8. 2019 [právnická osoba] a žalobkyně uzavřely dne [datum] dohodu o postoupení pohledávek, na základě které postupitel postoupil a převedl na postupníka – žalobkyni pohledávky ve stavu ke dni [datum] a postupník se zavázal zaplatit úplatu. Dle přílohy k této smlouvě byla postoupena i pohledávka za žalovaným specifikovaná údaji o smlouvě a údaji o výši pohledávky, která činila 11.364 Kč a skládala se z jistiny ve výši 8.000 Kč, smluvní pokuty ve výši 3.264 Kč a poplatků ve výši 100 Kč O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem ze dne 4. 12. 2020, odeslaným dne 7. 12. 2020 ze strany původního věřitele. Naposledy byl žalovaný vyzván k zaplacení předžalobní upomínkou ze dne 3. 5. 2021, odeslanou dne 5. 5. 2021 na adresu trvalého bydliště žalovaného. 8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 10. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Podle ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plně v důsledku prodlení věřitele. 13. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Soud se musel nejprve zabývat otázkou aktivní legitimace žalobkyně. Z předložených listin vyplynulo, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy uzavřené v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, byla řádně identifikována a postoupení bylo oznámeno žalovanému. Soud má proto tedy aktivní legitimaci žalobkyně za prokázanou. 15. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že mezi účastníky nebyla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, ale toliko smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku, neboť smlouvou nebyl sjednán žádný úrok, který je však nezbytnou součástí smlouvy o úvěru. Z provedeného dokazování pak jednoznačně vyplynulo, že žalovaný nesplnil svou povinnost vyplývající z této smlouvy, když nevrátil poskytnutou částku 8.000 Kč ve lhůtě stanovené smlouvou, tedy do 27. 9. 2019. 16. Smlouva je současně smlouvou spotřebitelskou, podléhající zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který ukládá poskytovatelům úvěru zkoumat schopnost dlužníků úvěr splácet, a to pod sankcí absolutní neplatnosti. Žalobkyně sama svým zpětvzetím naznačila, že nemá důkazy svědčící o splnění této povinnosti. Za této situace tak soud posoudil její nárok ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a žalobkyni je tak věřitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. Žalovanému byla poskytnuta jistina ve výši 8.000 Kč, na kterou po postoupení pohledávky uhradil 3.000 Kč, jak tvrdí sama žalobkyně v žalobě. Žalobkyně část této částky započetla na zákonný úrok z prodlení, a sice v částce 892,05 Kč za období od 28. 9. 2019 do 8. 11. 2020 a v částce 387,70 Kč za období od 20. 11. 2020 do 17. 5. 2021 a ve zbývající částce 1.720,75 Kč tuto částku započetla na smluvní pokutu. Jak je ale logické, vzhledem k neplatnosti smlouvy, nemohla být úhrada použita na neexistující nárok pramenící z neplatné smlouvy, a proto částka, kterou měl a má žalovaný hradit by měla činit 5.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 28. 9. 2019 do zaplacení. Část úroku z prodlení j