18 C 249/2021-30 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 24. 5. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11.060,58 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7.000 Kč od 19. 6. 2020 do zaplacení a dále částky 2.219 Kč s tím, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] to po registraci na webových stránkách věřitele [webová adresa]. Na základě smlouvy pak byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 7.000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal úvěr uhradit spolu s úrokem ve výši 0,9 % denně. Termín splatnosti byl sjednán do 18. 6. 2020 a žalovaný měl zaplatit 11.060,58 Kč ve třech splátkách. Nezaplatil však ničeho a proto žalobkyně v souladu se smlouvou požadovala také smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s níž byl dlužník v prodlení. Smluvní pokuta je pak kapitalizována za období od 19. 6. 2020 z částky 7.000 Kč do 30. 4. 2021, kdy byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka. 2. Okresní soud v Bruntále vydal dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] elektronický platební rozkaz, kterým žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že se platební rozkaz nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému, byl usnesením téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], zrušen. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nevznesl žádné právní ani skutkové námitky. 4. K výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne 5. 11. 2021 doplnila, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od žalovaného. Konkrétně pak žalovaný vyplnil dotazník, ze kterého je patrný jeho příjem a jeho náklady. Příjem za poslední tři měsíce byl ověřen skrze aplikaci [anonymizováno]. Za účelem zjištění dosavadního plnění závazku byla provedena lustrace v insolvenčním rejstříku a registru SOLUS. Pokud by zde měl žalovaný negativní záznam, nebo by byl veden v insolvenčním rejstříku, byla by žádost automaticky zamítnuta. 5. Soud nařídil jednání na den 6. 1. 2022, z něhož se žalobkyně omluvila prostřednictvím svého zástupce, žalovaný se k jednání nedostavil a jednáno tak bylo v nepřítomnosti obou účastníků postupem podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu. 6. Z dotazníku, z potvrzení o provedené platbě, z výpisu z aplikace [anonymizováno], ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, z všeobecných obchodních podmínek, z předžalobní upomínky včetně dokladu o odeslání, z formuláře s informacemi pro spotřebitele, z faktury ke smlouvě o spotřebitelském úvěru soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný: Žalovaný požádal dne [datum] o poskytnutí úvěru, přičemž ke své osobě uvedl, že je svobodný, žijící s rodinou, zaměstnaný u společnosti [právnická osoba] s měsíčním příjmem ve výši 30.000 Kč a výdaji 4.000 Kč měsíčně, přičemž v domácnosti žijí tři osoby s příjmem. V žádosti je uvedený jiný kontrakt žalovaného, a sice dle žádosti ze dne 27. 2. 2020 na částku 7.000 Kč. Nic bližšího k této smlouvě není známo. K uzavření smlouvy o úvěru došlo prostředky komunikace na dálku, kdy podpis byl uskutečněn elektronicky prostřednictvím webového rozhraní věřitele. Smlouvou [číslo] uzavřenou mezi účastníky byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 7.000 Kč při úrokové sazbě 0,9 % denně a RPSN 1732,08 %. Úvěr byl poskytnut na dobu 90 dnů od odeslání finančních prostředků. Celková částka, kterou měl v den splatnosti žalovaný uhradit, činila 11.060,58 Kč, přičemž tato částka byla rozdělena do 3 splátek. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny a dále právo požadovat účelně vynaložené náklady za každou zaslanou upomínku ve výši 200 Kč. Částka 7.000 Kč byla zaslána na účet žalovaného dne 20. 3. 2020. Žalovanému byly předloženy předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru, které obsahují totožné skutečnosti, jako smlouva. Současně byla vystavena faktura [číslo] s datem splatnosti 18. 6. 2020, která znovu uváděla výši splátek a tentokrát i jejich splatnost, když první splátka ve výši 3.712,88 Kč byla splatná dne 19. 4. 2020, druhá splátka ve stejné výši dne 19. 5. 2020 a poslední splátka ve výši 3.634,82 Kč dne 18. 6. 2020. Předžalobní upomínkou ze dne 30. 4. 2021, odeslanou téhož dne, byl žalovaný naposledy vyzván k zaplacení částky 18.238,66 Kč s upozorněním na soudní řešení věci. Z předloženého výpisu z aplikace [anonymizováno] za období od 21. 9. 2019 do 12. 3. 2020 vyplývá několik zásadních skutečností: Především z tohoto výpisu vyplývá, že stav běžného účtu žalovaného ke dni 12. 3. 2020 činil 159,37 Kč. Současně je nepochybné, že daný výpis osvědčuje příjem ze zaměstnání žalovaného, který za září 2019 činil 27.365 Kč, za říjen 2019 činil 29.022 Kč, za listopad 2019 pak 35.490 Kč, za prosinec 2019 částku 27.286 Kč a za únor 2020 5.717 Kč již od jiného zaměstnavatele, než jsou [právnická osoba] Z tohoto výpisu však také plyne, že na běžný účet žalovaný přijal platby od [právnická osoba], a to dne 4. 11. 2019 ve výši 3.000 Kč, dne 29. 1. 2020 ve výši 10.550 Kč a dne 6. 2. 2020 ve výši 10.000 Kč. To však nejsou pravděpodobně jediné půjčky, které si v mezidobí žalovaný vzal, když z tohoto výpisu plynou i další půjčky žalovaného, a to dne 17. 12. 2019 přišla na účet žalovaného částka 8.000 Kč od [právnická osoba] [anonymizováno], dne 27. 12. 2019 pak částka 2.000 Kč od [právnická osoba], dne 20. 1. 2020 částka 8.000 Kč taktéž od [právnická osoba] a dne 24. 2. 2020 pak na účet žalovaného přišla částka 5.000 Kč od [právnická osoba]. Z výpisu je dále zřejmá splátka ve výši 2.246 Kč dne 16. 1. 2020 ve prospěch [právnická osoba] finance. 7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plně v důsledku prodlení věřitele. 11. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 7.000 Kč na období 90 dnů, splatná ve třech splátkách. Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně. Smlouva je zároveň smlouvou spotřebitelskou podléhající zákonu č. 257/2016 Sb., který ukládá poskytovatelům úvěru zkoumat úvěruschopnost dlužníků, tedy reálnou schopnost dlužníka úvěr řádně splácet. Z předložených listin a z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně měla snahu o zkoumání příjmů žalovaného, když žalovaný před poskytnutím úvěru musel vyplnit formulář a dotazník, žádným způsobem však neověřila jeho platnost, r