38 C 23/2022-54 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení částky 4.290 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila žalobkyně tím, že její předchůdkyně uzavřela se žalovanou dvě smlouvy o půjčce. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila v tom směru, že se dostala do finančních problémů a nemůže půjčku hradit. 3. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutkový stav věci. Předchůdce žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] uzavřela dne [datum] se žalovanou smlouvu o půjčce na částku 10.000 Kč s poplatkem ve výši 5.910 Kč, který se skládá z administrativního poplatku ve výši 2.000 Kč, úroku ve výši 910 Kč a hotovostního poplatku ve výši 3.000 Kč. Celkovou částku ve výši 15.910 Kč se zavázala splácet v hotovosti v 43 splátkách po 370 Kč (smlouva). V kartě zákazníka je jako příjem uvedena částka 10.000 Kč jako mateřská a další příjem 2.000 Kč a výdaje 2.500 Kč na bydlení, 7.500 Kč výdaje na domácnost. Žalovaná byla rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] zavázána k úhradě úvěru ve výši 43.355,36 Kč, který byl následně exekuován. Pohledávka na žalobkyni přešla smlouvou o postoupení pohledávek (viz prohlášení o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek). 4. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vnikne smlouva o zápůjčce. 5. Podle § 2392 odst. 1 při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 6. Soud smlouvu uzavřenou mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným hodnotí po právní stránce jako smlouvu o zápůjčce. Věřitel přenechá peněžní prostředky v hotovosti dlužníkovi a ten se jej zavázal vrátit spolu s úroky a další platbou za inkaso v pravidelných týdenních splátkách. Soud také podotýká, že předchůdkyně žalobkyně je právnickou osobou založenou za účelem podnikání v oboru finančnictví a tedy účelem uzavření této smlouvy o zápůjčce bylo generovat zisk. 7. Pokud jde o žalobkyni, pak se jednoznačně jedná o společnost, která byla založena za účelem generování zisku. Žalobkyně je tak jednoznačně v postavení podnikatele, neboť se jedná o nebankovního poskytovatele úvěru a žalovaný je v postavení spotřebitele. Jedná se tak o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ) a na závazkový vztah je proto nutno aplikovat i ustanovení § 86 ZosÚ. 8. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 9. Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 10. Také při výkladu ustanovení § 86 ZosÚ se prosadí závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (k tomu srovnej zejména bod 26 rozsudku NSS), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. 11. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zřejmě příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. V daném případě předchůdkyně žalobkyně věděla, že žalovaná pobírá mateřskou, kterou nebude zabezpečena i do budoucna a jejíž výše se sníží a ostatní dávky nebyly doklady ověřovány a stejně tak nebyly ověřovány ani výdaje. Žalovaná neměla a ani nemohla mít dostatečný příjem pro splácení půjčky od předchůdkyně žalobkyně. Nadto měla další závazek u jiné společnosti z titulu úvěru, který nehradila. Předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované, jakožto spotřebitele, neposuzovala dostatečně. Soud přihlédl k neplatnosti smlouvy o úvěru z úřední povinnosti podle § 588 ve spojení § 580 občanského zákoníku a smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky hodnotil jako neplatnou. Za této situace má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. Soud tedy pouze přiznal žalobkyni nárok na vrácení vzájemně přijatých plnění, tedy to, co předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované a co žalovaná zaplatila, když žalovaná získala částku 10.000 Kč a vrátila žalobkyni 11.120 Kč. Žalobu pak zamítl ohledně akcesorických plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o půjčce. 14. Pokud jde o náklady řízení, soud podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu právo na náhradu nákladů by měla žalovaná, které však dle obsahu spisu doposud žádné náklady nevznikly.