7 C 57/2022-78 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 309,40 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] a žalovaným byla dne 17.6.2014 uzavřena Smlouva o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně také poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit k tomuto běžnému účtu, kdy byl žalovanému poskytnut úvěrový limit 5 000 Kč. V souladu se Smlouvou a Dispozicemi byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých [číslo] dnů čerpání Flexikreditu a že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50% poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Žalovaný porušil své závazky ze Smlouvy, kdy překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. [příjmení] využila svého práva ze Smlouvy a Podmínek a zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 12 309,40 Kč převedla dne 25. 7. 2017 na otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet]. Převedený zůstatek žalovanému umožnila splácet, současně byl žalovaný dle ujednání ve smlouvě povinen hradit z převedeného debetního zůstatku poplatky za vedení úvěrového účtu ve výši dle Sazebníku Banky. Běžná jistina se proto dále úročila úrokem s úrokovou sazbou pro nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu 29% ročně dle úrokového lístku banky platného ke dni zesplatnění. Ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k úhradě tj. 29. 11. 2017 požaduje žalobkyně také zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši. Pohledávky za žalovaným byly postoupeny žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to s účinností ke dni [datum]. Dlužná částka na úvěrovém účtu byla ke dni postoupení vyčíslena ve výši 12 569,56 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo na pohledávku nic uhrazeno. Žalobkyně se domáhá zaplacení dlužné částky ve výši 12 309,40 Kč a úroků z úvěru ve výši 29% p.a. z dlužné jistiny úvěru 12 309,40 Kč od 29.11.2017 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % p.a. z dlužné částky v výši 12 309,40 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaný nic nezaplatil ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne [datum]. 2. Na výzvu soudu k doplnění skutkových tvrzení k přezkoumání úvěru schopnosti žalovaného v návaznosti na ust. § 9 odst. l zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a doložení důkazů uvedla, že právní předchůdce žalobkyně, jako poskytovatel zápůjčky splnil sovu zákonnou povinnost, když s odbornou péči posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žádost o úvěr banka hodnotila individuálně, a to v souladu s platnými schvalovacími strategiemi [příjmení] a principy obezřetného úvěrování. V případě klienta v zaměstnaneckém poměru vychází [příjmení] z příjmu, který klient deklaruje podpisem Žádosti o úvěr. V daném případě žalovaný deklaroval čistý příjem ve výši 12 035 Kč, dále uvedl, že od [datum] je zaměstnán jako dělník u zaměstnavatele [právnická osoba], bydlí u rodičů, celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 40 000 Kč, a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného [příjmení] porovnávala jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Z interních zdrojů dále zjistila, že žalovaný v době podání Žádosti o úvěr měl závazky v celkové výši měsíčních splátek 1051,44 Kč a z externích zdrojů zjistila, že neměl v době podání žádosti o úvěr další závazky. Po vyhodnocení poměrů banka žádosti žalovaného vyhověla a schválila mu úvěrový rámec FLEXIKREDIT k běžnému účtu ve výši 5 000 Kč. 3. Žalovaný se k věci nevyjádřil, žalovanou částku nerozporoval. 4. Ve věci rozhodl soud elektronickým platebním rozkazem, který se nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou, proto byl zrušen. 5. Žalovaný se k věci nevyjádřil, žalovanou částku nerozporoval. K soudnímu jednání se nedostavil bez omluvy. Žalobkyně se dostavila k jednání, setrvala na podané žalobě v celém rozsahu. Soud jednal v nepřítomnosti žalovaného v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. 6. Žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [číslo] včetně přílohy 1 obsahující seznam postoupených pohledávek, kdy věřitel [právnická osoba] [IČO], se sídlem [adresa], čímž na ni přešlo i příslušenství a všechna práva s ní spojená. Žalovanému bylo řádně oznámeno postoupení pohledávky dopisem ze dne [datum]. 7. Z předložených listin, Smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 17.6.2014, Dispozice ke smlouvě o bankových produktech a službách mezi klientem a bankou dne 17.6.2014 ze dne 1.2.2016, Oznámením o zesplatnění ze dne 28.11.2017, Předžalobní upomínky ze dne [datum], Výpisy z úvěrového účtu soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena písemná Smlouva o bankových produktech a službách, včetně Dispozice ke smlouvě. K běžnému účtu č. [bankovní účet] byl současně sjednán FLEXIKREDIT s výši povoleného limitu 5 000 Kč ode dne 1.2.2016, minimální výši měsíčního kreditního příjmu 50 % povoleného limitu, úrokovou sazbou dle úrokového lístku a v případě změny platí její uveřejněná výše k datu vytištění dispozic 21,99 % p.a., RPSN 33,12 %, celková částka splatná spotřebitelem byla ujednána ve výši 5361,89 Kč. Úroková sazba z nepovoleného debetního zůstatku ve výši 29 % p.a. Měsíční poplatek za čerpání povoleného debetního zůstatku Flexikret dle Sazebníku činil 29 Kč. Z Žádosti o povolení debetního zůstatku Flexikredit ze dne 1. 2. 2016 vyplývá, že žalovaný uvedl průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce 12 035 Kč, ostatní životní náklady 0 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti 40 000 Kč, počet zdrojů příjmů l, předložený doklad o hlavním příjmu – čestné prohlášení o výši příjmu, srážky ze mzdy 0 Kč, jiné měsíční splátky 0 Kč, počet vyživovaných dětí 0, zaměstnavatel [právnická osoba] dělník, návrh na výši rámce 5 000 Kč, dosavadní interní splátky ve výši 1051,44 Kč, externí splátky 0 Kč, svobodný, bydlení u rodičů. Oznámením o zesplatnění ze dne 28. 11. 2017 právní předchůdce žalobkyně oznámila žalovanému, že v důsledku opakovaného porušování smluvních ujednání prohlásila úvěr č. [bankovní účet] na částku 12 309,40 Kč za splatný ke dni 28. 11. 2017 a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky do deseti dnů ode dne doručení oznámení. Z výpisu z úvěrového účtu č. [bankovní účet] zjištěn počáteční zůstatek ve výši 12 309,40 Kč, splatný úrok z prodlení ve výši 260,16 Kč, celkem 12569,56 Kč ke dni 21. 9. 2019. Předžalobní upomínkou byl žalovaný upomínán u zaplacení dlužné částky, dle dodejky odesláno 6. 2. 2020. Předžalobní výzvou byl žalovaný opětovně vyzván k plnění. 8. Podle ustanovení § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. 9. Podle ustanovení § 2665 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek finančních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. 10. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plně v důsledku prodlení věřitele. 12. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o běžném účtu ve smyslu ustanovení § 2662 a násl. občanského zákoníku. V průběhu trvání závazkového vztahu pak sjednali smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, kterou byl žalovanému otevřen úvěrový účet Flexikredit ke dni 1. 2. 2016 na částku 5 000 Kč Smlouvu je současně nutné kvalifikovat jako smlouvu spotřebitelskou, podléhající zákonu č. 145/2010 Sb. Sb., o spotřebitelském úvěru. V takovém