8 C 218/2021-69 — Okresní soud v Bruntále

1. Podanou žalobou u Okresního soudu v Bruntále dne 21. 7. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 272.093,69 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru dne [datum] k účtu žalovaného č. [bankovní účet] (dále jen jako smlouva o kontokorentním úvěru). Tvrdila, že žalovaný čerpal kontokorentní úvěr ve výši 8.000 Kč. Z důvodu porušení smluvních podmínek a nezaplacení dlužné částky žalobkyně dne 19. 5. 2021 zesplatnila úvěr k datu 1. 10. 2020 a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru žalobkyně nárokuje nezaplacenou jistinu ve výši 9.854,48 Kč a dále sjednaný obchodní úrok ve výši 18,90 % ročně z částky 9.854,48 Kč od 12. 9. 2020 do 2. 10. 2020 v kapitalizované výši 153,30 Kč. Dále požadovala žalobkyně nároky ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi účastníky dne [datum] za účelem financování nemovitosti (dále jen jako hypoteční úvěr). Tvrdila, že žalovaný z hypotečního úvěru čerpal dne 13. 2. 2015 částku ve výši 352.000 Kč a vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil řádně sjednané splátky, žalobkyně hypoteční úvěr k datu 11. 9. 2020 zesplatnila. Z hypotečního úvěru žalobkyně požaduje uhradit jistinu ve výši 249.711,80 Kč se sjednaným obchodním úrokem ve výši 3,04 % ročně a s kapitalizovanými úroky ve výši 2.770,53 Kč. Dále žalobkyně tvrdila, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o kreditní kartě ke kartovému účtu s limitem do výše 20.000 Kč. Žalovaný celkem vyčerpal částku 27.790,69 Kč. Ze smlouvy o kreditní kartě požaduje žalobkyně uhradit nezaplacenou jistinu ve výši 9.105,14 Kč a nezaplacené obchodní úroky ve výši 23,88 % ročně, kapitalizované ve výši 498,44 Kč. Dále požaduje žalobkyně obchodní úrok ve výši 8,25 % ročně a zákonný úrok z prodlení. Na smlouvu o kontokorentním úvěru žalovaný neprovedl žádnou úhradu. Na hypoteční úvěr provedl žalovaný úhradu ve výši 154.235,10 Kč. Na kreditní kartu žalovaný zaplatil celkem částku ve výši 43.665,49 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, proti uplatněnému nároku nevznesl právní ani skutkové námitky. 3. Soud ve věci nařídil jednání na den 3. 3. 2022 a na toto jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil a žalobkyně se z jednání omluvila. 4. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav věci a má za prokázané, že mezi účastníky řízení byla uzavřena dne [datum] smlouva o kontokorentním úvěru. Byla sjednána výše úvěru 8.000 Kč a jeho splatnost nejpozději do 1 roku ode dne, kdy bude započato s čerpáním úvěru. Úroková sazba ve výši 18,90 % ročně, RPSN ve výši 45,02 % ročně. Součástí smlouvy jsou i všeobecné obchodní podmínky a ceník žalobkyně (smlouva o kontokorentním úvěru, všeobecné obchodní podmínky a ceník žalobkyně). Žalovaný čerpal kontokorentní úvěr celkem ve výši 8.000 Kč (tvrzení žalobkyně, výpisy z účtu žalovaného). Na čerpaný kontokorentní úvěr pak žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho (tvrzení žalobkyně). Žalobkyně pak kontokorentní úvěr zesplatnila písemným dopisem ze dne 19. 5. 2021 k datu 1. 10. 2020 z důvodu porušení podmínek na straně žalovaného a nehrazení dlužné částky (výzva žalobkyně). Dále byla mezi účastníky uzavřena smlouva o hypotečním úvěru [číslo] dne [datum]. Bylo sjednáno poskytnutí úvěru ve výši 352.000 Kč, na dobu 5 let, úroková sazba 2,49 % ročně (smlouva o hypotečním úvěru). Žalovaný čerpal hypoteční úvěr dne 27. 2. 2015 částkou 350.000 Kč a částkou 2.000 Kč, celkem vyčerpal 352.000 Kč (výpis z účtu – doklad o čerpání úvěru). Žalovaný zaplatil žalobkyni na hypoteční úvěr celkem 154.235,10 Kč (tvrzení žalobkyně, přehled úhrad). Dále byl žalovaný přípisem z 21. 4. 2021 vyzván k zaplacení dluhu v termínu do 6. 5. 2021 s tím, že zůstatek úvěru se stal splatný k datu 11. 9. 2020. K datu 11. 9. 2020 žalobkyně předmětný úvěr zesplatnila (přípis s poštovní dodejkou). Dále byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru (kreditní karty pro soukromou klientelu) dne [datum]. Celkový úvěrový limit 20.000 Kč, úrok z úvěru 23,88 % ročně (smlouva o kreditní kartě). Žalovaný vyčerpal celkem částku 27.790,69 Kč (přehled čerpání a výpis z účtu žalovaného). Na tento úvěr uhradil žalovaný celkem částku ve výši 43.665,49 Kč (přehled úhrad a výpis z účtu žalovaného). Žalobkyně vyzvala žalovaného upomínkou ze dne 12. 9. 2020 a dále ze dne 21. 4. 2021 k úhradě závazku vzniklého z nepovoleného debetního zůstatku v termínu do 6. 5. 2021 s tím, že zesplatnila zůstatek úvěru k 11. 9. 2020 (upomínka). 5. V žalobě žalobkyně tvrdila, že v souladu se zákonem ověřila úvěruschopnost žalovaného a tento byl po posouzení vyhodnocen jako úvěruschopný. Usnesením soudu ze dne 12. 11. 2021 byla žalobkyně vyzvána, nechť doplní tvrzení a uvede, zda a jakým způsobem s odbornou péčí posoudila před uzavřením smluv o úvěru schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr, tedy tzv. úvěruschopnost žalovaného (spotřebitele), a to v souladu s ust. § 9 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném od 25. 2. 2013 a aby doplnila tvrzení, na základě jakých skutečností dovodila schopnost žalovaného splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelských úvěrů. Žalobkyně reagovala na výzvu soudu a v podání ze dne 14. 12. 2021 uvedla, že hodnocení úvěruschopnosti žalovaného je založeno na porovnání jeho příjmů, výdajů a existujících úvěrových splátek a na základě ekonomického modelu vycházejícího z historických dat ČSÚ a zohledňuje celkové úvěrové zatížení žalovaného. Žalobkyně tvrdila, že při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr vycházela z informací poskytnutých žalovaným při sjednávání úvěrové smlouvy. Dále uvedla, že zákon o spotřebitelském úvěru neukládal žalobci povinnost k uchovávání dokumentů týkajících se posuzování úvěruschopnosti. Jako důkazy k prokázání svých tvrzení předložila výpis z kontokorentního účtu žalovaného, výpis z úvěrového účtu ke kreditní kartě, smlouvu o hypotečním úvěru a upomínky. 6. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 8. Dle ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 9. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli shora uvedené smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících občanského zákoníku Smlouvy měly povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by je žalovaný uzavíral v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti) .” (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.) Smlouvou umožnil věřitel (právní předchůdkyně žalobkyně) žalovanému čerpat peněžní prostředky do shora uvedených částek, jak je rozepsáno shora ke každé smlouvě jednotlivě a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednaný úrok a poplatky. Pro případ, že žalovaný nesplní řádně svůj závazek ze smlouvy vyplývající, byly sjednány sankce. 10. S ohledem na ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou. Podle rozsudku Nejvyššího