18 C 12/2023-23 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 21. 9. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 5.000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 203,77 Kč, s běžícím úrokem z prodlení z částky 5.000 Kč od 10. 5. 2022 do zaplacení, s poplatkem za upomínky ve výši 150 Kč, s náklady na uplatnění pohledávky ve výši 217 Kč a se smluvní pokutou v kapitalizované výši 875 Kč, odpovídající 0,1 % z dlužné jistiny za období od 11. 11. 2021 do 9. 5. 2022 z titulu porušení smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], kterou uzavřela společnost [právnická osoba] a žalovaný a na základě které čerpal žalovaný v hotovosti částku 5.000 Kč, kterou měl vrátit do 10. 11. 2021, což neučinil. Pohledávka za žalovaným pak přešla na žalobkyni na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek. Přes předžalobní upomínku ze dne 1. 9. 2022 žalovaný nezaplatil ničeho. 2. Okresní soud v Bruntále vydal dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] elektronický platební rozkaz, kterým žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že se platební rozkaz nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému, byl usnesením téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], zrušen. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nevznesl žádné právní ani skutkové námitky. 4. Podáním ze dne 16. 2. 2023 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 1.025 Kč, představující smluvní pokutu ve výši 875 Kč a poplatky za upomínky ve výši 150 Kč, neboť nedisponovala důkazy o úvěruschopnosti. 5. Žalovaný byl v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) vyzván, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, přičemž byl současně poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovanému byla výzva doručena fikcí dne 18. 3. 2023. Ve stanovené lhůtě se žalovaný nevyjádřil. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, což vyjádřila již ve formuláři pro návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. V souladu s ustanovením § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, jelikož měl za to, že žalobkyně ani žalovaný proti takovému postupu nemají námitek. 6. Ze smlouvy o úvěru, z výzev k zaplacení, z předžalobní upomínky, včetně dokladu o odeslání, ze smlouvy o postoupení pohledávek, z prohlášení o postoupení, z oznámení o postoupení pohledávek, včetně dokladu o odeslání soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný: [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský, neúčelový, jednorázově splatný úvěr ve výši 5.000 Kč na dobu jednoho měsíce při nulové úrokové sazbě. Žalovaný měl možnost prodloužit si za poplatek splatnost úvěru. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil převzetí částky 5.000 Kč. Upomínkou ze dne 24. 11. 2021 byl žalovaný vyzván k zaplacení částky 5.115 Kč, která v sobě zahrnovala smluvní pokutu ve výši 65 Kč a poplatek za upomínku ve výši 50 Kč. Výzvou ze dne 13. 12. 2021 byl žalovaný znovu vyzván k zaplacení dlužné částky, tentokrát již ve výši 5.210 Kč a naposledy byl ze strany původního věřitele vyzván k zaplacení předžalobní upomínkou ze dne 11. 12. 2021, kdy už dlužná částka činila 5.300 Kč. Dle rámcové smlouvy o postoupení mělo mezi účastníky docházet k postupování na základě dílčích smluv o postoupení. [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsali dne [datum] společné prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek k rámcové smlouvě ze dne [datum] a k dílčí smlouvě ze dne [datum], přičemž dle tohoto prohlášení byla postoupena pohledávka za žalovaným z titulu předmětné úvěrové smlouvy ve výši 6.025 Kč O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem ze dne 10. 5. 2022, odeslaným dne 12. 5. 2022. Dopisem ze stejného dne bylo žalovanému ze strany postupníka sděleno, že jednak došlo k nabytí pohledávky za žalovaným a jednak byl vyzván k zaplacení částky 6.029,22 Kč, když byl současně upozorněn, že nezaplacením dlužné částky se vystavuje možnosti účtování dalších nákladů. Dne 21. 6. 2022 měl žalovaného navštívit v místě jeho bydliště terénní pracovník žalobkyně. Naposledy byl žalovaný vyzván k zaplacení předžalobní upomínkou ze dne 1. 9. 2022, odeslanou dne 2. 9. 2022. 7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plně v důsledku prodlení věřitele. 11. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Soud se musel zabývat nejprve aktivní legitimací žalobkyně. Bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek, konkretizovanou formou společného prohlášení a uzavřenou ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Pohledávka za žalovaným byla řádně identifikována, žalovaný byl o postoupení pohledávky informován a soud tak má aktivní legitimaci žalobkyně za prokázanou. 13. Vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby soud řízení postupem dle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu zastavil co do částky 1.025 Kč, když v této fázi řízení není zpětvzetí žaloby vázáno na stanovisko protistrany. 14. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nedisponovala důkazy o zkoumání úvěruschopnosti ze strany původního věřitele, posoudil soud nárok žalobkyně ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého žalobkyni náleží jistina úvěru spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. Předloženými důkazy bylo prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta částka 5.000 Kč, na kterou ve lhůtě splatnosti ani následně nezaplatil ničeho a je tak povinen také hradit úrok z prodlení v zákonné výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který v okamžiku prodlení činil 8,5 % ročně. S ohledem na výše uvedené proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovaného zavázal k úhradě dlužné částky, tak jak je specifikována ve výroku II. tohoto rozsudku. 15. Soud však nemohl vyhovět žalobě, pokud jde o nárok ve výši 217 Kč, představující náklady spojené s uplatněním pohledávky, a to z důvodu, že tento nárok nemá původ ani ve smlouvě ani v žádném jiném ujednání mezi účastníky, když toliko je nastaven žalobkyni při snaze komunikovat s žalovaným před podáním žaloby. Právě proto, že původ tohoto nároku nebyl prokázán, resp. neb