18 C 166/2023-25 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 18. 5. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 8.000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 568,77 Kč, s běžícím úrokem z prodlení z částky 8.000 Kč od 10. 1. 2023 do zaplacení, s poplatkem za upomínky ve výši 100 Kč, s náklady na uplatnění pohledávky ve výši 263 Kč a se smluvní pokutou v kapitalizované výši 1.384 Kč, odpovídající 0,1 % denně z dlužné jistiny za období od 16. 7. 2022 do 5. 1. 2023 z titulu porušení smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], kterou uzavřela společnost [právnická osoba] a žalovaný, a na základě které žalovaný čerpal převodem na jeho účet částku 8.000 Kč, kterou měl vrátit do 15. 7. 2022, což neučinil. Pohledávka za žalovaným pak přešla na žalobkyni na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek. Naposledy byl žalovaný vyzván k zaplacení předžalobní upomínkou ze dne 27. 4. 2023. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nevznesl žádné právní ani skutkové námitky. 3. Podáním ze dne 30. 8. 2023 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 1.484 Kč, představující smluvní pokutu ve výši 1.384 Kč a poplatky za upomínky ve výši 100 Kč, neboť nedisponovala důkazy o úvěruschopnosti. 4. Žalovaný byl v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) vyzván, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, přičemž byl současně poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovanému byla výzva doručena fikcí dne 30. 10. 2023. Ve stanovené lhůtě se žalovaný nevyjádřil. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, což vyjádřila již ve formuláři pro návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. V souladu s ustanovením § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, jelikož měl za to, že žalobkyně ani žalovaný proti takovému postupu nemají námitek. 5. Ze smlouvy o úvěru, včetně dodatků, z verifikační platby, z výzev k zaplacení, z předžalobní upomínky, včetně dokladu o odeslání, ze smlouvy o postoupení pohledávek, z prohlášení o postoupení, z oznámení o postoupení pohledávek, včetně dokladu o odeslání soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný: Dne [datum] žalovaný provedl verifikační platbu ve výši 0,01 Kč na účet věřitele. [právnická osoba] jako věřitel a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský, neúčelový, jednorázově splatný úvěr ve výši 8.000 Kč na dobu jednoho měsíce, tj. do 15. 7. 2021, při nulové úrokové sazbě. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Dne 15. 6. 2021 byla částka 8.000 Kč připsána na účet žalovaného. Dle rámcové smlouvy o postoupení mělo mezi účastníky docházet k postupování na základě dílčích smluv o postoupení. [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsali dne [datum] společné prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek k rámcové smlouvě ze dne [datum] a k dílčí smlouvě ze dne [datum], přičemž dle tohoto prohlášení byla postoupena pohledávka za žalovaným z titulu předmětné úvěrové smlouvy ve výši 6.072 Kč O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem ze dne 16. 1. 2023, odeslaným dne 17. 1. 2023. Dopisem ze dne 16. 1. 2023 bylo žalovanému ze strany postupníka sděleno, že jednak došlo k nabytí pohledávky za žalovaným a jednak byl vyzván k zaplacení částky 9.516,88 Kč, když byl současně upozorněn, že nezaplacením dlužné částky se vystavuje možnosti účtování dalších nákladů. Dne 7. 3. 2023 měl žalovaného navštívit v místě jeho bydliště terénní pracovník žalobkyně. Již dne 20. 2. 2023 byl žalovanému zaslán obyčejný dopis, kterým byl žalovaný upozorněn na předání věci advokátní kanceláři. Naposledy byl žalovaný vyzván k zaplacení předžalobní upomínkou ze dne 27. 4. 2023, odeslanou následujícího dne na trvalou adresu žalovaného. 6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plně v důsledku prodlení věřitele. 10. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Soud se musel zabývat nejprve aktivní legitimací žalobkyně. Bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek, konkretizovanou formou společného prohlášení a uzavřenou ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Pohledávka za žalovaným byla řádně identifikována, žalovaný byl o postoupení pohledávky informován a soud tak má aktivní legitimaci žalobkyně za prokázanou. 12. Vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby soud řízení postupem dle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu zastavil co do částky 1.484 Kč, když v této fázi řízení není zpětvzetí žaloby vázáno na stanovisko protistrany. 13. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nedisponovala důkazy o zkoumání úvěruschopnosti ze strany původního věřitele, posoudil soud nárok žalobkyně ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého žalobkyni náleží jistina úvěru spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. Předloženými důkazy bylo prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta na jeho účet částka 8.000 Kč, na kterou nezaplatil ničeho a je tak povinen zaplatit jak jistinu ve výši 8.000 Kč, tak také úrok z prodlení v zákonné výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který v okamžiku prodlení činil 15 % ročně. S ohledem na výše uvedené proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovaného zavázal k úhradě dlužné částky, tak jak je specifikována ve výroku II. tohoto rozsudku. 14. Soud však nemohl vyhovět žalobě, pokud jde o nárok ve výši 263 Kč, představující náklady spojené s uplatněním pohledávky (obyčejný dopis a návštěvu terénního pracovníka), a to z důvodu, že tento nárok nemá původ ani ve smlouvě ani v žádném jiném ujednání mezi účastníky, když toliko je nastaven žalobkyni při snaze komunikovat s žalovaným před podáním žaloby. Právě proto, že původ tohoto nároku nebyl prokázán, resp. nebyl shledán důvodným, byla žaloba v rozsahu zamítnuta, jak vyplývá z výroku III. tohoto rozsudku. 15. O nákladech účastníků soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 3 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a jako téměř zcela úspěšnému účastníkovi přiznal náhradu nákladů řízení žalobkyni. Výše náhrady nákladů řízení vychází z vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Žalobkyni proto náleží zap