18 C 320/2022-21 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 2. 5. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 6.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 19. 12. 2014 do zaplacení s tím, že právní předchůdce žalobkyně – [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 6.000 Kč převodem na jeho účet a žalovaný se tuto částku zavázal vrátit do [datum], tedy v lhůtě splatnosti 28 dnů. Žalovaný se dostal do prodlení se splacením zápůjčky, když do 18. 12. 2014 zápůjčku nesplatil. Žalobkyně nedisponuje doklady o prověřování úvěruschopnosti žalovaného, a proto navrhla, aby soud nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení. Z tohoto důvodu proto požaduje jistinu a úroky z prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] přešly pohledávky za dlužníky [právnická osoba] [příjmení] na žalobkyni. O postoupení byl žalovaný informován a stejně tak byl předžalobní upomínkou ze dne 13. 1. 2020 vyzýván naposledy k zaplacení dlužné částky. 2. Okresní soud v Bruntále vydal dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] elektronický platební rozkaz, kterým žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že se platební rozkaz nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému, byl usnesením téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], zrušen. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nevznesl žádné právní ani skutkové námitky. 4. Žalovaný byl v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) vyzván, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, přičemž byl současně poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovanému byla výzva doručena vhozením do domovní schránky dne 6. 12. 2022. Ve stanovené lhůtě se žalovaný nevyjádřil. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, což vyjádřila již ve formuláři pro návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. V souladu s ustanovením § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, jelikož měl za to, že žalobkyně ani žalovaný proti takovému postupu nemají námitek. 5. Z prohlášení klienta, z potvrzení o provedení platby, z obchodních podmínek, z faktury, z žádosti o půjčku, ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy, z oznámení o postoupení pohledávky, včetně dokladu o odeslání a z předžalobní upomínky, včetně dokladu o odeslání soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný: Žalovaný požádal dne [datum] o zápůjčku ve výši 6.000 Kč. Téhož dne bylo sepsáno prohlášení stávajícího klienta o tom, že mu byl poskytnut úvěr ve výši 6.000 Kč, který byl splatný převodem na jeho bankovní účet a který byl splatný dne 18. 12. 2014 spolu s poplatkem ve výši 1.740 Kč. Částka 6.000 Kč byla zaslána dne [datum] na účet označený ve smlouvě a žádosti. Dne 20. 11. 2014 původní věřitel vystavil fakturu [číslo] splatnou dne 18. 12. 2014, která potvrzuje trvání půjčky a výši dlužné částky. Žalobkyně jako postupník a společnost [právnická osoba] jako postupitel uzavřely dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které došlo k postoupení peněžitých pohledávek věřitele vyplývajících z tzv. klientských smluv a uvedených v příloze č. 1 této smlouvy na postupníka. Mezi těmito pohledávkami je uvedena i pohledávka za žalovaným identifikována číslem půjčky, datem poskytnutí půjčky, IP adresou, jakož i dalšími osobními údaji. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem původního věřitele ze dne 18. 1. 2018, odeslaným dnem 26. 1. 2018. Naposledy byl k zaplacení dlužné částky žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne 13. 1. 2020, odeslanou dne 22. 1. 2020 na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. 6. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle ustanovení § 2993 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 8. Podle ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plně v důsledku prodlení věřitele. 9. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Soud se musel zabývat nejprve aktivní legitimací žalobkyně. Bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Pohledávka za žalovaným byla řádně identifikována, žalovaný byl o postoupení pohledávky informován a soud tak má aktivní legitimaci žalobkyně za prokázanou. 11. Na základě předložených listin soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 6.000 Kč na dobu 28 dnů a žalovaný se zavázal s touto částkou zaplatit také poplatek ve výši 1.740 Kč Smlouva je zároveň smlouvou spotřebitelskou podléhající zákonu č. 145/2010 Sb., který v ustanovení § 9 ukládá poskytovatelům úvěru zkoumat úvěruschopnost klientů, tedy schopnost úvěr řádně splácet. Žalobkyně sama uvedla, že nemá doklady o zkoumání úvěruschopnosti a že tedy úhradu dlužné částky žádá z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto nárok žalobkyně posoudil v souladu s ustanovením § 2991 a § 2993 občanského zákoníku tak, že žalobkyni se podařilo prokázat, že žalovanému byla na jeho účet poskytnuta částka 6.000 Kč, na kterou nezaplatil ničeho, a to je také částka, k jejímuž zaplacení byl žalovaný zavázán. Je nepochybné, že dnem následujícím po splatnosti vyplývající ze smlouvy se žalovaný ocitl v prodlení ve smyslu ustanovení § 1968 a 1970 občanského zákoníku a je tak povinen hradit zákonný úrok z prodlení, který k tomuto okamžiku činil 8,05 % ročně, jak vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovaného zavázal k úhradě dlužné částky specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku. 12. O nákladech účastníků soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a jako úspěšnému účastníkovi přiznal náhradu nákladů řízení žalobkyni. Výše náhrady nákladů řízení vychází z vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Žalobkyni proto náleží zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení za tři úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (předžalobní upomínka, převzetí věci a sepis podání) a tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, náleží mu i alikvótní část 21% DPH ve výši 189 Kč Náklady řízení celkem činí 1.489 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu jsou náklady splatné k rukám právního zástupce žalobkyně. 13. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.