19 C 49/2023-58 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobou došlou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala proti žalovanému úhrady částky uvedené ve výroku I. a II. výše s tím, že žalovaný dne 29. 4. 2020 uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které obdržel částku 15 000 Kč, přičemž se zavázal uhradit vedle jistiny částku 12 888 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů za vyhodnocení úvěru, inkasních poplatků, a to ve 14ti měsíčních splátkách. Žalovaný uhradil částku ve výši 2 000 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou ze dne 22. 12. 2021. Celková hodnota pohledávky přitom činila 37 973,44 Kč a skládala se z jistiny 14 008,91 Kč, smluvního úroku 1 255,87 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 6 822,89 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru 1 293,96 Kč, inkasního poplatku 2 506,37 Kč, sankčního poplatku 1 500 Kč, nákladů na vymáhání pohledávky 500 Kč, smluvního úroku po celkové splatnosti závazku 1 899,69 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 1 185,75 Kč, smluvní pokuty 7 000 Kč. Žalobkyně žalobou uplatnila pohledávku v omezené výši, a to jistinu 14 008,91 Kč, smluvní úrok 1 255,87 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 6 822,89 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1 293,96 Kč, inkasní poplatek 2 506,37 Kč, kapitalizovaný úrok smluvní ve výši 875,08 Kč za období od 30. 6. 2021 do 29. 11. 2021, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 481,29 Kč za období od 30. 6. 2021 do 29. 11. 2021, náklady na vymáhání pohledávky ve výši 434 Kč, smluvní pokutu ve výši 2 129,35 Kč (ve výši 0,01 % denně z neuhrazené jistiny od 30. 6. 2021 do 28. 11. 2021). 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Se souhlasem stran rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. 5. Dne [datum] uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba], [IČO] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které čerpal žalovaný úvěr ve výši 15 000 Kč v den uzavření smlouvy. Žalovaný byl povinen vrátit úvěr s úrokem ve výši 1 444 Kč, úplatou za poskytnutí úvěru 7 350 Kč, poplatkem za inkaso splátek 2 700 Kč, celkem částku 27 888 Kč ve 14ti měsíčních splátkách po 1 992 Kč RPSN činila 272,44 % (smlouva o úvěru). V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je svobodný, bez vyživovací povinnosti, bydlí v nájmu, je zaměstnán s měsíčním příjmem 29 750 Kč. Příjem doložil pracovní smlouvou a potvrzením zaměstnavatele o výši příjmu. Předložil smlouvu o nájmu bytu (citované listiny). Pohledávka byla postoupena žalobkyni, kdy v oznámení o postoupení pohledávky z [datum] byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu do 10ti dnů od doručení. Oznámení bylo podáno na poštu [datum] (oznámení, poštovní podací arch). 6. Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu věci dospěl soud k následujícím závěrům. 7. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle ust. § 588 zákona č. 89/2012 Sb., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 1879 občanského zákoníku byla pohledávka ze smlouvy postoupena žalobkyni. Pohledávka vznikla ze smlouvy o úvěru upravené v ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, současně se jedná o právní vztah ze smlouvy o spotřebitelském úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdce žalobkyně splnil povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Po přezkoumání obsahu smlouvy o úvěru dospěl soud k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru, pro rozpor s dobrými mravy. Účastníci smlouvy sjednali úplatu za poskytnutí úvěru v celkové výši 12 888 Kč. Z ekonomického hlediska každá cena odráží náklady prodejce a jeho marži, celkovou výši nákladů úvěru tak vystihuje ukazatel roční procentní sazby nákladů úvěru (RPSN), který činí 272,44 %, přičemž dle databáze ARAD RPSN úvěrů poskytnutých bankami na spotřebu domácnostem činila v době uzavření smlouvy 8,06 %. Z důvodu značně nepřiměřené výše celkové úplaty za poskytnutí úvěru soud považuje smlouvu za absolutně neplatnou podle ust. § 580 odst. 1, § 588 občanského zákoníku, přičemž nelze aplikovat ust. § 576 či § 577 občanského zákoníku, neboť nelze předpokládat, že úvěrující by smlouvu uzavřel i při sjednání RPSN v míře obvyklé. Účastníci neplatného závazku jsou povinni si navzájem vydat poskytnutá plnění (§ 2991, § 2993 občanského zákoníku). Žalovaný je proto povinen uhradit žalobkyni částku 13 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu prodlení po skončení lhůty k plnění dle oznámení o postoupení pohledávky (doručení oznámení dle § 573 občanského zákoníku). Ve zbytku soud žalobu zamítl. 11. Podle ust. § 151 odst. 1 občanského soudního řádu soud náklady řízení účastníkům nepřiznal s přihlédnutím k tomu, že žalovaný částečně úspěšnější ve sporu náhradu nákladů neuplatnil.