8 C 262/2022-33 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se podanou žalobou u Okresního soudu v Bruntále dne 10. 5. 2022 domáhala zaplacení částky ve výši 11.151 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi účastníky, na základě které žalovaný obdržel částku ve výši 7.000 Kč. Žalobou je požadována jistina ve výši 7.000 Kč a dále úroky z úvěru ve výši 1.890 Kč (dle čl. 4 všeobecných obchodních podmínek ve výši 0,9 % denně z vypůjčené částky) a smluvní pokuta ve výši 2.261 Kč (0,1 % denně z jistiny od 5. 6. 2021 do 22. 4. 2022 dle ust. ve smlouvě). Žalovaný ani na výzvu žalobkyně dlužnou částku neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil soud skutkový stav věci a má za prokázané, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které žalovaný obdržel částku ve výši 7.000 Kč (předsmluvní informace, smlouva, VOP, doklad o poskytnutí úvěru – výpis z bankovního účtu). Účastníci sjednali v čl. 4 VOP úroky ve výši 0,9 % denně z vypůjčené částky. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky (jistiny) ohledně níž je dlužník v prodlení (smlouva, VOP). Žalovaný na daný obchodní případ neuhradil ničeho (tvrzení žalobkyně). 5. Usnesením Okresního soudu v Bruntále ze dne 21. 10. 2022 byla žalobkyně vyzvána k doplnění tvrzení, zda a jakým způsobem posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen jako zákon o spotřebitelském úvěru) a aby tato tvrzení před soudem prokázala. V podání ze dne 31. 10. 2022 žalobkyně doplnila tvrzení a uvedla, že posoudila v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost žalovaného, a to dotazníkem vyplněným žalovaným, ze kterého je patrný příjem a dále jeho měsíční náklady. Příjem žalovaného byl doložen ze strany žalovaného 3 výplatními páskami, ze kterých nevyplývají žádné exekuční srážky. Dále byl žadatel o úvěr lustrován ve veřejných registrech s negativním výsledkem. K prokázání těchto tvrzení předložila žalobkyně dotazník vyplněný žalovaným se záznamem ze SOLUS, výplatní pásku žalovaného 3x a výpis z aplikace Kontomatik, ze kterých vyplývá měsíční příjem žalovaného 15.500 Kč a výdaje 6.000 Kč. Dále byl předložený občanský průkaz žalovaného a řidičský průkaz žalovaného. Z výplatních pásek předložených za období od ledna do března 2021 vyplývá měsíční mzda 14.169 Kč a 14.008 Kč a 16.981 Kč. Ve výplatních páskách nejsou uvedeny exekuční srážky. Je zde uveden druh hlavní pracovní poměr. Jsou zde uvedeny srážky vždy 1.100 Kč. 6. Vzhledem k tomu, že se v daném případě jedná o poskytnutí spotřebitelského úvěru neúčelového spotřebiteli dle zákona spotřebitelském úvěru, zabýval se soud z úřední povinnosti posouzením, zda před poskytnutím spotřebitelského úvěru poskytovatel úvěru řádně zkoumal a ověřoval schopnost žadatele o úvěr před poskytnutím úvěru úvěr splácet. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, když vycházela pouze z údajů získaných od spotřebitele, z veřejně dostupných databází a ze tří předložených výplatních pásek. Žalobkyně tak řádně nezkoumala výdaje žalovaného a tyto žádným způsobem neprověřila, když se spolehla pouze na údaje poskytnuté spotřebitelem. Žalobkyně nezkoumala např. jaké má žalovaný výdaje s dopravou do zaměstnání, jaké má záliby a zdravotní stav. Pokud byla provedena negativní lustrace ve veřejných registrech, neznamená to automaticky, že žalovaný je schopen daný úvěr splácet. Soud s ohledem na § 86 odst. 2 věta prvá a § 87 odst. 1 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru dovodil absolutní neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy. K neplatnosti tohoto právního jednání přihlédl soud i bez návrh dle ust. § 588 obč. zákoníku. Žalovaný nárok posoudil soud v režimu ust. § 2993 obč. zákoníku jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení a přiznal žalobkyni poskytnutou jistinu ve výši 7.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Na zákonné úroky z prodlení má žalobkyně právo v souladu s ust. § 1970 obč. zákoníku ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. Ostatní nároky požadované žalobkyní (úroky a smluvní pokuta) z neplatné smlouvy nevznikly a proto byly tyto nároky zamítnuty. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s ohledem na poměr účastníků ve věci. Žalobkyně byla úspěšná co do jistiny ve výši 7.000 Kč a zákonných úroků z prodlení, které soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku a žalovaný byl úspěšný co do částky ve výši 4.151 Kč. Výsledný úspěch žalobkyně pak představuje 32 % (66 % - 34 %), a tomu odpovídá přiznaná náhrada nákladů řízení ve výši 721 Kč 32 % tak bylo vypočteno z celkové možné náhrady nákladů řízení, když v tomto případě se jedná o částku 2.252 Kč (zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a dále náklady právního zastoupení podle § 14b vyhl. č.177/1996 Sb. (dále advokátní tarif) za 3 úkony podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu, po 300 Kč za 3 úkony: převzetí věci, výzvu k plnění a sepis žaloby, a dále 3 režijní paušály po 100 Kč dle advokátního tarifu a DPH, celkem 2.252 Kč. K aplikaci § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění soud doplňuje, že dle jeho závěru byly splněny předpoklady stanovené v odst. 1 tohoto ustanovení vyhlášky, kdy se jednak jedná o peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení).