8 C 264/2022-33 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se podanou žalobou u Okresního soudu v Bruntále dne 20. 5. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 30.539,43 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou, na základě které žalovaná obdržela v hotovosti částku ve výši 30.000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná uhradila na daný obchodní případ částku ve výši 4.000 Kč. Podanou žalobou je pak požadována nesplacená jistina 28.017,83 Kč včetně zákonného úroku z prodlení od 23. 12. 2021. Dále je požadován kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z jistiny od 31. 8. 2021 do 29. 11. 2021. Dále je požadován kapitalizovaný úrok ve výši 24.794,45 Kč (nesplacený úrok 2.511,74 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru 13.645,77 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru 2.587,92 Kč, nesplacený inkasní poplatek 5.012,74 Kč a postoupený smluvní úrok po konečné splatnosti ve výši 1.036,28 Kč). Dále je požadovaná smluvní pokuta ve výši 2.521,60 Kč (0,1 % denně z částky 28.017,83 Kč od 31. 8. 2021 do 28. 11. 2021 dle čtvrtého odstavce úvěrové smlouvy). 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil soud skutkový stav věci a má za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Jednalo se o spotřebitelský úvěr neúčelový hotovostní s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou sjednaný na dobu určitou. Byla poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy žalované částka ve výši 30.000 Kč a celý úvěr měl být splacen ve 14 splátkách po 3.984 Kč s frekvencí měsíční. Byl sjednán úrok 2.880 Kč, úhrada za poskytnutí úvěru 14.700 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu 2.788 Kč a inkaso plateb v hotovosti v bydlišti dlužníka ve výši 5.400 Kč. Celková částka splatná činila 55.776 Kč a doba trvání spotřebitelského úvěru činila 14 měsíců. V odstavci 4 na první straně smlouvy je sjednána smluvní pokuta 0,1 % z příslušné dlužné částky v prodlení. Splatnost úvěru při 14 měsících činí 15 % zápůjční úrokové sazby. Splatnost poslední předepsané splátky byla ke dni 30. 8. 2021 (žádost o úvěr, smlouva o úvěru včetně předpisu splátek). Žalovaný uhradil částku ve výši 4.000 Kč (tvrzení žalobkyně). 5. Žalobkyně byla usnesením soudu ze dne 2. 1. 2023 vyzvána, aby označila důkazy k prokázání svých tvrzení a listinné důkazy předložila soudu, tedy aby doložila doklady, na základě kterých byla posouzena úvěruschopnost žalované. Žalobkyně v podání ze dne 17. 1. 2023 doplnila tvrzení a uvedla, že schopnost žalované splácet úvěr byla ověřována jejím právním předchůdcem na základě žalovanou vyplněné žádosti o úvěr, ve které žalovaná uvedla údaje k žádosti o úvěr a na základě žádosti právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudil žalované schopnost splácet úvěr, když s ohledem na sdělené informace žalovanou dospěl k tomu, že žalovaná je schopna předmětný úvěr splácet. K tomu doložila žalobkyně žádost o úvěr, výplatní pásky a pracovní smlouvu. Z předložené pracovní smlouvy bylo zjištěno, že žalovaná byla od 1. 10. 2015 zaměstnána u zaměstnavatele [právnická osoba] a pracovní poměr byl uzavřen na dobu do 30. 9. 2016 v pozici výrobní dělník. Dodatkem k pracovní smlouvě z 1. 1. 2016 byla prodloužena doba trvání pracovního poměru na dobu neurčitou (pracovní smlouva – její první část první strana a dodatek k pracovní smlouvě ze dne 25. 10. 2016). Z výplatních pásek za měsíc 3/2020 bylo zjištěno k výplatě 12.871 Kč, za měsíc 4/2020 k výplatě 13.673 Kč, za měsíc 5/2020 k výplatě 12.845 Kč (výplatní pásky). 6. Aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně její přílohy a oznámení o postoupení pohledávky. 7. Po právní stránce posoudil soud uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, kdy smlouva byla uzavřena ve formě spotřebitelského úvěru, tedy mezi právním předchůdcem žalobkyně jako podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovanou jako spotřebitelem, a proto soud posoudil tento případ dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 a § 87 soud z úřední povinnosti posuzoval, zdali poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, posoudil, zda nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud, v souladu s citovanou zákonnou úpravou, posuzoval dané podmínky z úřední povinnosti s tím, že důsledkem nesplnění takové citované povinnosti je vyslovení absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, ke které soud přihlédne i bez návrhu. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce, jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů, nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, jak vyplývá ze samotných tvrzení žalobkyně. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno odvodit pouze na základě zjištěných informací od spotřebitele a na základě předložení několika výplatních pásek. Je zřejmé, že se poskytovatel úvěru nezabýval dostatečně výdajovou a ani příjmovou stránkou poměrů žalované, když z předložených listin vyplývá, že poskytovatel úvěru nezjišťoval, jaké má žalovaná ostatní výdaje, náklady na dopravu do zaměstnání, zdravotní stav, záliby, když tyto údaje vůbec nebyly zjišťovány. Bylo vycházeno pouze z informací získaných od spotřebitele a z několika předložených výplatních pásek. Tím, že právní předchůdce žalobkyně zcela nedostatečně zkoumal a neprověřil zejména otázku výdajů žalované, nesplnil nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru a vyplývajícím důsledkem je pak závěr soudu o absolutní neplatnosti uzavřené úvěrové smlouvy dle shora citované právní úpravy, když k neplatnosti dané smlouvy přihlédl soud z úřední povinnosti. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jsou si pak strany neplatné smlouvy povinny vzájemný vztah vypořádat v režimu ustanovení § 2991 občanského zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Žalobkyni tak byla přiznána poskytnutá jistina ve výši 30.000 Kč, ponížená o žalovanou provedené úhrady ve výši 4.000 Kč, tedy celkem částka ve výši 26.000 Kč. Dále má žalobkyně nárok na požadované zákonné úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Splatnost závazku z bezdůvodného obohacení pak soud posuzoval dle rozhodnutí NS 33 Odo 871/2005, která nastává dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník vyzván k plnění. Nesplněním povinnosti k plnění dne splatnosti závazku dochází následující den k prodlení. V dané věci právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě oznámením o postoupení pohledávky ze dne 11. 1. 2022, zaslané žalované dne 12. 1. 2022, a proto soud dovodil splatnost závazku ke dni 13. 1. 2022 a přiznal požadovaný zákonný úrok z prodlení z jistiny od 14. 1. 2022 do zaplacení, ve výši požadované žalobkyní. Ostatní nároky uplatněné žalobkyní, žalobkyni z neplatné smlouvy nevznikly, a proto byly zamítnuty. 8. Co se týká náhrady nákladů řízení, rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a kapitalizoval veškeré příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Úspěch žalobkyně představoval 29.607,41 Kč a úspěch žalované částku 30.054,52 Kč. S ohledem na větší procesní úspěch žalované rozhodl soud, že žádnému z účastníků nepřiznává náhradu nákladů řízení, když žalovaná náhradu nákladů řízení nepožadovala a dle obsahu spisu jí ani žádné nevznikly.