8 C 278/2022-26 — Okresní soud v Bruntále

1. Podanou žalobou u Okresního soudu v Bruntále dne 24. 6. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 10.512 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], na základě které, žalovaný obdržel částku ve výši 9.000 Kč a neuhradil ničeho. Žalobou je požadována jistina 9.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 7. 1. 2022 do zaplacení. Dále je požadován kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za jistiny od 21. 7. 2021 do 5. 1. 2022 ve výši 352,11 Kč. Dále žalobkyně požaduje neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč, a to poplatky za jednotlivé odeslané upomínky po 50 Kč dle čtvrtého odstavce třetí strany smlouvy. Dále požaduje žalobkyně smluvní pokutu ve výši 1.512 Kč, tj. 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti půjčky, tj. z dlužné jistiny od 21. 7. 2021 do 5. 1. 2022. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil soud následující skutkový stav věci a má za prokázané, že na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným dne [datum] obdržel žalovaný částku ve výši 9.000 Kč dne [datum] (obsah textu smlouvy o úvěru [číslo] verifikační platba, výpis platby z [datum]). Aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala žalobkyně předloženou kopií rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně její přílohy a oznámení o postoupení pohledávky. 5. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru žalovanému, byla prověřována bonita žalovaného, tedy byla posouzena schopnost splácet spotřebitelský úvěr. Totožnost žalovaného byla prověřena verifikační platbou učiněnou žalovaným a byl tak zjištěn bankovní účet žalovaného. Bylo postupováno na základě informací obdržených od žalovaného v předsmluvních informacích o půjčce. Právní předchůdce žalobkyně pak nahlédl do veřejných registrů, insolvenčního registru, bankovního registru, klientských informací a nebankovního registru klientských informací. K prokázání těchto tvrzení žalobkyně předložila smlouvu o úvěru a obchodní podmínky a výpis z účtu k verifikační platbě a k čerpání úvěru. 6. Po právní stránce posoudil soud danou smlouvu jako smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku a dle zákona č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru, když bylo prokázáno, že předmětem smlouvy bylo poskytnutí finančních prostředků spotřebiteli podnikatelem za úrok, což vyplývá z textu samotné úvěrové smlouvy. Dle § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru zkoumal soud, zdali poskytovatel úvěru před jeho poskytnutím posuzoval úvěruschopnost spotřebitele, tj. schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. V daném případě dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, jak vyplývá ze samotných tvrzení uvedených v žalobě, když bylo postupováno pouze na základě informací získaných od spotřebitele a zřejmě lustrací ve veřejných registrech. Již z těchto tvrzení vyplývá, že se právní předchůdce žalobkyně dostatečně nezabýval výdajovou a ani příjmovou stránkou poměrů žalovaného a nesplnil tedy povinnost poskytovatele úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr, a proto soud dovodil absolutní neplatnost dané úvěrové smlouvy a přihlédl k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru bez návrhu, tj. z úřední povinnosti, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je považováno za jednání, které odporuje citovanému zákonu. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru, jsou si pak strany neplatné smlouvy povinny vzájemný vztah vypořádat v režimu ustanovení § 2991 občanského zákoníku a násl. v režimu bezdůvodného obohacení, kdy může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Žalobkyně pak má nárok na poskytnutou jistinu ve výši 9.000 Kč, kterou žalovanému poskytl právní předchůdce. Současně žalobkyni vznikl nárok na požadovaný zákonný úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Na další uplatněné nároky žalobkyni z neplatné smlouvy nároky nevznikly, a proto soud zamítl uplatněný nárok na neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč a smluvní pokutu ve výši 1.512 Kč. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu a posuzoval úspěch účastníků v dané věci a kapitalizoval proto příslušenství k datu vyhlášení rozsudku. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 10.621,11 Kč, představující 86,5 % a žalovaný do částky 1.662 Kč, představující 13,53 %. Výsledný úspěch účastníků ve věci představuje 73 % a tomu odpovídá přiznaná náhrada nákladů řízení ve výši 1.644 Kč, která je splatná k rukám právního zástupce žalobkyně. (100% náhrada nákladů řízení by představovalo zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a dále náklady právního zastoupení podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále advokátní tarif) za 3 úkony podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu, po 300 Kč za 3 úkony: převzetí věci, výzvu k plnění a sepis žaloby, a dále 3 režijní paušály po 100 Kč dle advokátního tarifu a DPH, celkem 2.252 Kč). Náklady řízení jsou splatné k rukám právního zástupce žalobkyně. K aplikaci § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění soud doplňuje, že dle jeho závěru byly splněny předpoklady stanovené v odst. 1 tohoto ustanovení vyhlášky, kdy se jednak jedná o peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.