8 C 312/2022-22 — Okresní soud v Bruntále

1. Podanou žalobou u Okresního soudu v Bruntále dne 20. 7. 2022 se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 6.000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud závěr o skutkovém stavu věci a má za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] prostředky na dálku uzavřena úvěrová smlouva, na základě které žalovaný čerpal částku ve výši 6.000 Kč (obsah úvěrové smlouvy, výpis z účtu ze dne 29. 9. 2001, verifikační platba ze dne 20. 11. 2020). 5. Po právní stránce posoudil soud uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. obč. zákoníku, kdy smlouva byla uzavřena ve formě spotřebitelského úvěru, tedy mezi věřitelem, podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovaným jako spotřebitelem. Jednalo se o úvěr spotřebitelský, neúčelový, splatný jednorázově a celková částka jistiny úvěru činila 6.000 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 279,83 %. Aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala žalobkyně předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 6. Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru soud z úřední povinnosti zkoumal, zdali poskytovatel úvěru před poskytnutím úvěru řádně posoudil schopnost spotřebitele – žalovaného splácet daný spotřebitelský úvěr. V žalobě bylo tvrzeno a vysvětleno, že daný úvěr si žalovaný vybral dle vlastní volby na uvedené webové stránce a vyplnil registrační formulář, kde napsal své osobní údaje. Již z těchto tvrzení je zřejmé, že poskytovatel úvěru řádně nezkoumal schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet daný úvěr. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru spotřebiteli je nutno považovat dostatečné zjištění a prověření výdajové a příjmové stránky poměru žadatele o úvěr. V tomto případě pak takové údaje zjišťovány nebyly a nebyly ani prověřovány. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil podmínku § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a nezkoumal řádně schopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru úvěr splácet, a proto dovodil absolutní neplatnost dané úvěrové smlouvy dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a i bez návrhu k neplatnosti tohoto ujednání soud přihlédl. S ohledem na výše uvedené pak posoudil soud nárok uplatněný žalobou dle ust. § 2991 a násl. obč. zákoníku jako nárok z titulu na vydání bezdůvodného obohacení. Touto žalobou žalobkyně požadovala pouze poskytnutou jistinu, a proto jí soud vyhověl. Dále má žalobkyně nárok na požadované zákonné úroky z prodlení dle ust. § 1970 obč. zákoníku ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené soud žalobě plně vyhověl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, kdy žalobkyně byla zcela úspěšná. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a dále náklady právního zastoupení. Odměna činí podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony podle § 11 odst. 1 písm. a), d) po 200 Kč a 3 režijními paušály po 100 Kč za převzetí věci, výzvu k plnění a sepis žaloby, to vše zvýšené o 21% DPH podle § 137 občanského soudního řádu Náklady řízení jsou podle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu splatné k rukám právního zástupce žalobkyně. 8. K aplikaci § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění soud doplňuje, že dle jeho závěru byly splněny předpoklady stanovené v odst. 1 tohoto ustanovení vyhlášky, kdy se jednak jedná o peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.