8 C 321/2022-24 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se podanou žalobou u Okresního soudu v Bruntále dne 6. 10. 2022 domáhala zaplacení částky 7.744 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi účastníky dne [datum]. Tvrdila, že žalovaný čerpal dne [datum] částku ve výši 6.000 Kč. Žalobkyně požaduje poskytnutou jistinu ve výši 6.000 Kč a dále poplatek za poskytnutí úvěru 1.440 Kč, poplatek za službu Klidné spaní 110 Kč, poplatek za službu Presto 165 Kč, poplatek za službu Informační SMS servis 29 Kč, zákonný úrok z prodlení 207,09 Kč a účelně vynaložené náklady ve výši 3.010 Kč dle článku 6.4 VOP a článku 3 sazebníku rozepsané v žalobě, které představují SMS, e-maily a uvedené telefonáty. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, proti uplatněnému nároku nevznesl žádné námitky. 3. Po provedeném dokazování zjistil soud skutkový stav věci a má za prokázané, že žalovaný obdržel od žalobkyně dne [datum] částku ve výši 6.000 Kč (přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli). Účastníci uzavřeli prostřednictvím komunikace na dálku smlouvu nazvanou jako smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, jejímž předmětem bylo poskytnutí částky až do výše 6.000 Kč. Byl sjednán poplatek za čerpání úvěru 1.440 Kč a RPSN činila 1. 269,72 % ročně (obsah smlouvy). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky přípisem z 25. 8. 2022 (předžalobní výzva). Dále je v textu smlouvy o úvěru sjednán poplatek za službu Klidné spaní 110 Kč měsíčně, služba Presto 165 Kč měsíčně, Informační SMS servis 29 Kč měsíčně (úvěrová smlouva). Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru žalovanému jako spotřebiteli, posoudila řádně jeho úvěruschopnost. K tomuto tvrzení žalobkyně předložila listinu nazvanou jako identifikované příjmy, ve které je uvedeno:„ výše ověřeného čistého měsíčního příjmu 22.106 Kč“. Dále žalobkyně předložila listinu nazvanou jako výpis o posouzení úvěruschopnosti u žalobkyně, ve které je uvedeno:„ pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem 2.000 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu 22.106 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem 15.500 Kč, výsledné posouzení úvěruschopnosti: úspěšné“. 4. Daný případ posuzoval soud dle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, tedy smlouvy o úvěru, kdy smlouva byla uzavřena ve formě spotřebitelského úvěru, tedy mezi žalobkyní, podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovaným jako spotřebitelem. Vztah účastníků proto soud posoudil podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Dle § 86 odst. 2 věta první zákona o spotřebitelském úvěru soud posuzoval, zdali věřitel před poskytnutím úvěru posoudil schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně byla usnesením soudu ze dne 9. 2. 2023 vyzvána, aby označila a předložila soudu důkazy k prokázání svého tvrzení, že žalobkyně provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně na výzvu soudu nereagovala a na nařízené jednání k soudu dne 6. 3. 2023 se bez omluvy nedostavila. Soud tedy učinil závěr, že žalobkyně neprokázala své tvrzení, že zkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele před poskytnutím úvěru. Důsledkem tedy je neunesení břemene důkazního. S ohledem na výše uvedené dovodil soud, že věřitel poskytl spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru a dovodil absolutní neplatnost dané úvěrové smlouvy. K neplatnosti tohoto právního jednání přihlédl soud i bez návrhu dle ustanovení § 588 občanského zákoníku, když toto jednání je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti tohoto právního jednání a současně dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když k neplatnosti takového ujednání přihlíží soud z úřední povinnosti, aniž by se spotřebitel neplatnosti tohoto ujednání musel dovolat. Jedná se o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr je nutno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru) a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Smyslu a účelu zákona nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. 5. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru vypořádal soud vzájemný vztah účastníků v režimu ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku, když dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. V daném případě žalovaný obdržel částku ve výši 6.000 Kč, na jejíž vrácení má žalobkyně nárok. Dále má žalobkyně právo na zákonné úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Další uplatněné nároky žalobkyní z neplatné smlouvy nevznikly a byly soudem zamítnuty. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu a nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když vypočetl stejný úspěch účastníků ve věci. Do výpočtu bylo zahrnuto kapitalizované příslušenství vypočtené ke dni vyhlášení rozsudku.