8 C 4/2023-27 — Okresní soud v Bruntále

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3.459 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovaným dne [datum]. Žalobou požadovala žalobkyně jistinu 3.000 Kč, smluvní pokutu 459 Kč, paušální náklady na upomínání 150 Kč, náklady mimosoudního vymáhání 217 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Žalobkyně byla vyzvána usnesením soudu ze dne 18. 1. 2023, aby předložila soudu doklady, na základě kterých byla úvěruschopnost žalovaného posouzena ke splácení úvěru. Žalobkyně sdělila přípisem z 26. 1. 2023, že takovými důkazy nedisponuje a vzala žalobu částečně zpět co do částky 150 Kč kapitalizovaného úroku a smluvní pokuty 459 Kč. V souladu s učiněným zpětvzetím soud dle § 96 občanského soudního řádu ve výroku II. rozsudku řízení částečně zastavil. 5. Z předložených listin žalobkyní zjistil soud skutkový stav věci a má za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo], na základě které žalovaný čerpal částku ve výši 3.000 Kč (smlouva o úvěru, výpis k čerpání částky a verifikační platbě). Aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek z 8. 12. 2021 včetně přílohy. 6. Daný případ posoudil soud dle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, když z obsahu smlouvy dovodil, že byla uzavřena mezi spotřebitelem a podnikatelem, tedy ve formě spotřebitelského úvěru a posuzoval případ dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně k výzvě soudu sdělila, že nedisponuje důkazy k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele dle § 86 citovaného zákona, a proto soud v souladu s § 87 odst. 1 citovaného zákona, dovodil absolutní neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy a k její neplatnosti přihlédl i bez návrhu. Důsledkem neplatnosti smlouvy o úvěru je pak nutnost posoudit daný případ dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Proto soud přiznal žalobkyni nárok na poskytnutou jistinu ve výši 3.000 Kč žalovanému a současně na požadované zákonné úroky z prodlení a kapitalizované zákonné úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Další uplatněné nároky žalobkyni z neplatné smlouvy nevznikly, a proto soud zamítl žalobu na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč. 7. Co se týká náhrady nákladů řízení poměřoval soud úspěch účastníků ve věci dle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Zavinění zastavení řízení co do zaplacení částky 150 Kč + 459 Kč spatřuje soud na straně žalobkyně, která vzala žalobu v tomto rozsahu částečně zpět, když nedisponuje potřebnými listinnými důkazy. Pro účely rozhodnutí o náhradě nákladů řízení pak soud kapitalizoval veškeré příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku a vypočetl úspěch žalobkyně v poměru 79 % (3.000 Kč + 106,89 Kč + 340,91 Kč). Na straně žalovaného vypočetl soud úspěch 21 % (150 Kč + 459 Kč + 217 Kč). Výsledný úspěch žalobkyně představuje 58 % a přiznanou výši náhrady nákladů řízení 864 Kč. 100 % možné přiznané náhrady nákladů řízení by činila částka ve výši 1.489 Kč (zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a dále náklady právního zastoupení podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony podle § 11 odst. 1 písm. a), d) po 200 Kč a 3 režijní paušály po 100 Kč za převzetí věci, výzvu k plnění a sepis žaloby, to vše zvýšené o 21 % DPH podle § 137 občanského soudního řádu. K aplikaci § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění soud doplňuje, že dle jeho závěru byly splněny předpoklady stanovené v odst. 1 tohoto ustanovení vyhlášky, kdy se jednak jedná o peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení). Náklady řízení jsou podle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu splatné k rukám právního zástupce žalobkyně.