16 C 113/2024-80 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne , datum, domáhala zaplacení částky ve výši 78 775,15 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne , datum, mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, se sídlem , adresa, na základě níž žalovaný čerpal finanční prostředky jako úvěr. Ke dni podání žaloby činila neuhrazená částka 78 779,15 Kč.2. Žalovaný podal proti vydanému platebnímu rozkazu odpor, který následně odůvodnil svým podáním ze dne 30. 5. 2024, ve kterém uvedl, že nárok uplatněný žalobkyní uznává, avšak žádá, aby dlužná částka včetně nákladů řízení byla uhrazena v pravidelných měsíčních splátkách.3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.4. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne , datum, , na základě níž přešla pohledávka ze společnosti , právnická osoba, se sídlem , adresa, na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno.Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne , datum, , ze standardních informací o spotřebitelském úvěru, z přehledu plateb a výběrů ze strany žalovaného od 14. 7. 2020 do 14. 9. 2023, z obchodních podmínek společnosti, z potvrzení o provedené platbě ze dnů 10. 1 . 2023, 11. 10. 2022, 31. 8. 2022, 11. 7. 2022, 27. 6. 2022, 3. 6. 2022, 31. 3. 2022, 3. 1. 2022, 22. 12. 2021, 29. 9. 2021, 7. 9. 2021, 3. 9. 2021, 30. 3. 2021, 8. 3. 2021, 30. 11. 2020, 9. 11. 2020, 5. 11. 2020, 26. 10. 2020, 7. 10. 2020, 23. 9. 2020, 25. 8. 2020 a 14. 7. 2020, z upomínky původního věřitele a z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 15. 10. 2023 včetně podacího lístku ze dne 15. 10. 2023 má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla podepsána smlouva o revolvingovém úvěru, na základě níž mohl žalovaný čerpat finanční prostředky do sjednaného úvěrového limitu ve výši 80 000 Kč. Současně byla sjednána měsíční úroková sazba ve výši 10,5 %, což představuje 126 % ročně. Z přehledu čerpání a plateb na předmětný úvěr soud zjistil, že žalovaný celkově vyčerpal částku 139 300 Kč a provedl platby ve výši 217 391,55 Kč. Žalobkyně žádným způsobem neprokázala, zda a jakým způsobem před uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně prověřena schopnost žalovaného splácet vyčerpané finanční prostředky. Za této situace sama žalobkyně v žalobě uvedla, že uplatněný nárok požaduje případně z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k zaplacení dlužné částky.5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.8. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovanou za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.10. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala prověření úvěruschopnosti u žalovaného před podáním žaloby a za této situace bylo možné žalobkyni přiznat jen neuhrazenou jistinu úvěru. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný celkově vyčerpal částku 139 300 Kč a uhradil celkem částku 217 391,55 Kč. Jelikož celá jistina úvěru byla žalovaným uhrazena, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.11. Soud závěrem konstatuje, že nebyly v daném případě splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání tak, jak to předpokládá ustanovení § 153a odst. 1 a 2 o. s. ř., protože rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 a 2 o. s. ř. Smír lze soudem schválit pouze za situace, že není v rozporu s právními předpisy, tedy že není v rozporu s hmotným právem. V daném případě by vydání rozsudku pro uznání bylo v rozporu s hmotným právem, a to konkrétně s ustanoveními § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Jelikož žalobkyně nenavrhla vydání rozsudku pro uznání, nebylo nutné o zamítnutí návrhu na vydání rozsudku pro uznání rozhodovat.12. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž přihlédl k tomu, že žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly.