38 C 204/2023-43 — Okresní soud v Bruntále

Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila žalobkyně tím, že její předchůdkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutkový stav věci. Předchůdce žalobkyně společnost , Anonymizováno, uzavřela dne , datum, se žalovaným smlouvu o úvěru na částku , částka, s poplatkem ve výši , částka, , který se skládá z úroku ve výši , částka, a poplatku za zpracování úvěru ve výši , částka, . Celkovou částku ve výši , částka, se zavázal splácet v hotovosti v 18 splátkách po , částka, (smlouva). V kartě zákazníka je jako příjem uvedena částka , částka, s tím, že příjem byl ověřen z výplatních lístků a jako zaměstnavatel je uvedena společnost , právnická osoba, . se sídlem , adresa, . Žalovaný neměl žádné splátky a jeho výdaje činily , částka, (karta zákazníka). Dle obchodního rejstříku je společnost , právnická osoba, v likvidaci od , datum, a jejím předmětem podnikání byla výroba, služby, obchod neuvedené v přílohách 1 a 3 živnostenského zákona. Podle internetu má společnost v , Anonymizováno, prodejnu s , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a příslušenstvím. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení ve výzvě k okamžitému zaplacení ze dne , datum, ve lhůtě do , datum, , odesláno bylo dne , datum, (oznámení, doklad o odeslání). Pohledávka na žalobkyni přešla smlouvou o postoupení pohledávek (prohlášení o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek). Svědkyně u jednání uvedla, že si pamatuje, že s žalovaným uzavírala smlouvu o úvěru, a to v , Anonymizováno, na , Anonymizováno, , Anonymizováno, , kde žalovaný bydlel, jednalo se asi o ubytovnu. Při uzavření smlouvy požadovala občanský průkaz a doklady k příjmu, které už nijak neověřuje. Pokud jde o výdaje, uvádí ty, které řekne zákazník, nijak je neověřují. Mají ale minimální částku výdajů , částka, .Soud posuzoval smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako smlouvu o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Pokud jde o žalobkyni, pak se jednoznačně jedná o společnost, která byla založena za účelem generování zisku. Žalobkyně je tak jednoznačně v postavení podnikatele, neboť se jedná o nebankovního poskytovatele úvěru a žalovaný je v postavení spotřebitele. Jedná se tak o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ) a na závazkový vztah je proto nutno aplikovat i ustanovení § 86 ZosÚ.§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.Také při výkladu ustanovení § 86 ZosÚ se prosadí závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, (k tomu srovnej zejména bod 26 rozsudku NSS), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.Soud vychází z ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, kdy neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zřejmě příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale i zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence, narušení rodinných a sociálních vztahů, chrání také samotné věřitele, kteří poskytli spotřebiteli úvěry již dříve.Předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala příjmovou ani výdajovou stránku u žalovaného. Spokojila se s doklady, které předložil žalovaný a žádným způsobem je neověřovala, soudu se přitom společnost, kterou žalovaný uvedl jako zaměstnavatele, nepodařilo identifikovat. Společnost , Anonymizováno, nijak nezkoumala stránku výdajovou, pouze uvedla částku , částka, jako minimální výdaje společností požadované. Soud tak má za to, že úvěruschopnost žalovaného neposuzovala předchůdkyně žalobkyně řádně v souladu s § 86 zákona č. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když úmyslně či z nedbalosti podcenila příjmovou i výdajovou stránku. Soud přihlédl k neplatnosti smlouvy o úvěru z úřední povinnosti podle § 588 ve spojení § 580 občanského zákoníku a smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky hodnotil jako neplatnou. Za této situace má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, tedy nárok na vrácení vzájemně přijatých plnění, toho, co žalobkyně poskytla žalovanému a co žalovaný zaplatil, kdy bylo poskytnuto žalovanému , částka, a žalovaným nebylo ničeho uhrazeno. Soud proto žalobě vyhověl pouze do částky , částka, a úroku z prodlení z této částky podle výzvy k plnění ze dne , datum, , ve které byla stanovena lhůta pro plnění do , datum, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Výše úroku z prodlení se řídí nař. vlády č. 351/2013 Sb. a žalobkyně na něj má právo podle § 1970 OZ.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žalovanému, jenž byl v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59,05 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 40,95 %), když žalovanému dle obsahu spisu doposud žádné náklady nevznikly.