38 C 75/2024-36 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení částky 11.496,69 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila žalobkyně tím, že její předchůdkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutkový stav věci. Předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřela dne , datum, se žalovaným smlouvu o úvěru na částku 7.000 Kč s poplatkem ve výši 6.054 Kč, který se skládá z úroku ve výši 3.048 Kč a poplatku za zpracování úvěru ve výši 1.500 Kč a poplatku za splácení 1.506 Kč. Celkovou částku ve výši 13.054 Kč se zavázal splácet v hotovosti v 45 splátkách po 291 Kč (smlouva). V kartě zákazníka je jako příjem uvedena částka 35.896 Kč s tím, že žalovaný je dělník u společnosti , právnická osoba, , další příjmy domácnosti činí 16.500 Kč, ověřeny byly příjmy potvrzením o příjmu za září a říjen, výdaje domácnosti činily 20.000 Kč (karta). Žalovaný byl rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, zavázán k placení výživného pro dvě děti po 900 Kč měsíčně na každé z dětí. Z odůvodnění rozsudku se podává, že žalovaný byl od prosince 2020 veden na úřadu práce do 11. 5. 2021, kdy byl sankčně vyřazen, následně od 14. 12. 2021 až do rozhodnutí soudu byl stále veden v evidenci uchazečů, pracoval pouze brigádně. Žil s družkou, která byla také vedena na úřadu práce a pobírali dávky pomoci v hmotné nouzi, společně mají dvě děti. Společnost , právnická osoba, . sdělila, že žalovaný nebyl nikdy jejich zaměstnancem. Na žalobkyni přešla pohledávka smlouvou o postoupení pohledávek. V oznámení o postoupení žalobkyně stanovila žalovanému lhůtu k plnění 10 dnů od doručení výzvy. Výzva byla odeslána dne 13. 1. 2023 (oznámení a podací lístek).Soud posuzoval smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako smlouvu o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.4. Pokud jde o žalobkyni, pak se jednoznačně jedná o společnost, která byla založena za účelem generování zisku. Žalobkyně je tak jednoznačně v postavení podnikatele, neboť se jedná o nebankovního poskytovatele úvěru a žalovaný je v postavení spotřebitele. Jedná se tak o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ) a na závazkový vztah je proto nutno aplikovat i ustanovení § 86 ZosÚ.5. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.6. Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.7. Také při výkladu ustanovení § 86 ZosÚ se prosadí závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (k tomu srovnej zejména bod 26 rozsudku NSS), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.8. Soud vychází z ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, kdy neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zřejmě příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale i zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence, narušení rodinných a sociálních vztahů, chrání také samotné věřitele, kteří poskytli spotřebiteli úvěry již dříve.12. Předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala příjmovou ani výdajovou stránku u žalovaného. Soud zjistil, že žalovaný u uvedeného zaměstnavatele nikdy nepracoval, tedy předchůdkyně žalobkyně nemohla tuto informaci řádně prověřovat. Dále ani řádně nezkoumala výdaje, nezjišťovala počty vyživovacích povinností, které s výdaji žadatele o úvěr souvisí. Z rozhodnutí v opatrovnické věci soud zjistil, že žalovaný a jeho rodina je doplácena dávkami hmotné nouze. Soud tak má za to, že úvěruschopnost žalovaného neposuzovala předchůdkyně žalobkyně řádně v souladu s § 86 zákona č. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když úmyslně či z nedbalosti podcenila příjmovou i výdajovou stránku. Soud přihlédl k neplatnosti smlouvy o úvěru z úřední povinnosti podle § 588 ve spojení § 580 občanského zákoníku a smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky hodnotil jako neplatnou. Za této situace má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, tedy nárok na vrácení vzájemně přijatých plnění, toho, co žalobkyně poskytla žalovanému a co žalovaný zaplatil, kdy bylo poskytnuto žalovanému 7.000 Kč a žalovaným uhrazeno 1.200 Kč. Soud proto žalobě vyhověl pouze do částky 5.800 Kč a úroku z prodlení z této částky podle výzvy k plnění obsažení v oznámení o postoupení pohledávky, kdy tato byla odeslána 13. 1. 2023, doručena mohla být 16. 1. 2023 a 10denní lhůta uplynula 26. 1. 2023 a v prodlení je žalovaný od 27. 1. 2023 a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Výše úroku z prodlení se řídí nař. vlády č. 351/2013 Sb. a žalobkyně na něj má právo podle § 1970 OZ.13. Pokud jde o náklady řízení, soud podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu vychází z částečného úspěchu a neúspěchu v dané věci, kdy právo na náhradu nákladů by měl žalovaný, kterému však dle obsahu spisu doposud žádné náklady nevznikly.