8 C 169/2023-29 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 3.690 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným. Žalobkyně požadovala poskytnutou jistinu ve výši 3.000 Kč a smluvní úrok ve výši 690 Kč a zákonné úroky z prodlení z celé této částky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z předložených listinných důkazů žalobkyní zjistil soud skutkový stav věci a má za prokázané, že mezi účastníky byla, byť distančním způsobem prostředky na dálku, uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které žalovaný obdržel na svůj účet dne [datum] částku ve výši 3.000 Kč. Žalovaný je ve smlouvě o úvěru označen jako fyzická osoba spotřebitel. Jedná se o spotřebitelský, neúčelový, úvěr splatný jednorázově. Celkem ke splacení 3.690 Kč (jistina 3.000 Kč + 690 Kč). RPSN 1141,2 %, délka splatnosti půjčky 30 dnů (smlouva o úvěru, bankovní výpis z dne 22. 4.2022). Žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní výzvou k okamžité úhradě dluhu přípisem z 25. 6. 2022 (předžalobní výzva k úhradě dluhu). Dále byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby přípisem z 16. 11. 2022 (výzva k úhradě). Aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum] a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 11. 2022 (viz uvedené listiny). 5. Po právní stránce posoudil soud uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru dle ust. § 2395 a násl. obč. zákoníku, kdy smlouva byla uzavřena ve formě spotřebitelského úvěru, tedy mezi právním předchůdcem žalobkyně – podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovaným jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutné posoudit podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, což vyplývá z textu samotné úvěrové smlouvy. 6. Podle § 86 odst. 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelského úvěru, poskytoval při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 cit. zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. 7. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, jak vyplývá ze samotných tvrzení uvedených v žalobě. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr není možno odvodit pouze na základě zjištěných informací od spotřebitele. Již z těchto tvrzení vyplývá, že se poskytovatel úvěru dostatečně nezabýval výdajovou a ani příjmovou stránkou poměrů žalovaného, když nebyl zjištěn příjem a ani výdaje a tyto nebyly prověřeny. Žalovaný pouze uvedl své osobní údaje, předložil občanský průkaz a uvedl bankovní instituci, u které měl vedený peněžní účet a trvalé bydliště. Tím, že u žalovaného nebyla dostatečně zkoumána a prověřena otázka příjmů a výdajů, nebyly splněny nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru. Důsledkem je pak nutno vyvodit absolutní neplatnost předmětné úvěrové smlouvy dle ust. § 87 odst. 1 cit. zákona, ke které přihlédne soud i bez návrhu. 8. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k tomu, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jsou si pak strany neplatné smlouvy povinny vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 2993 obč. zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. S ohledem na výše uvedené soud vyhověl žalobě co do poskytnuté jistiny včetně zákonného úroku z prodlení z poskytnuté jistiny. Další uplatněné nároky žalobkyni z neplatné smlouvy nevznikly a byly zamítnuty. Zákonné úroky z prodlení byly přiznány v souladu s ust. § 1970 obč. zákoníku ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. a splatnost byla dovozena dle učiněné výzvy z 25. 6. 2022. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. §142 odst. 2 občanského soudního řádu a zjišťoval poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Celková 100 % náhrada nákladů řízení byl představovala částku ve výši 1.489 Kč (zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a dále náklady právního zastoupení podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony podle § 11 odst. 1 písm. a), d) po 200 Kč a 3 režijní paušály po 100 Kč za převzetí věci, výzvu k plnění a sepis žaloby, to vše zvýšené o 21% DPH podle § 137 občanského soudního řádu. K aplikaci § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění soud doplňuje, že dle jeho závěru byly splněny předpoklady stanovené v odst. 1 tohoto ustanovení vyhlášky, kdy se jednak jedná o peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení). Úspěch žalobkyně pak představoval, po kapitalizaci příslušenství ke dni rozhodnutí, částku ve výši 3.562,07 Kč (3.000 Kč + 562,07 Kč), tj. 81,30 %. Úspěch žalovaného činil 819,28 Kč (690 Kč + kapitalizované příslušenství 129,28 Kč), tj. 18,70 %. Výsledný úspěch žalobkyně pak představoval 62,06 %, a tomu odpovídá část přiznaných nákladů řízení ve výši 932 Kč.