8 C 207/2023-34 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne , datum, se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 14.975 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, , Anonymizováno, č. , hodnota, mezi účastníky dne , datum, . Žalobkyně požadovala jistinu ve výši 11.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení a kapitalizovaný obchodní úrok ve výši 5.578,11 Kč z jistiny od 9. 4. 2022 do 29. 9. 2022 dle úrokové sazby ve výši 111,27 % ročně. Dále požadovala žalobkyně náklady spojené s uplatněním pohledávky dle čl. VI. odst. 2 smluvních podmínek žalobkyně, a to za 2 upomínky, tj. 2 x 450 Kč. Dále požadovala žalobkyně smluvní pokutu dle čl. VI. odst. 3 a) smluvní podmínek žalobkyně a dle odst. 1 čl. VI. smluvních podmínek, tj. 3.975 Kč (499 Kč + 0,1 % denně z částky 11.000 Kč od 30. 9. 2022 do 11. 8. 2023 ve výši 3.476 Kč).2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil soud skutkový stav věci a má za prokázané, že mezi účastníky řízení byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, , Anonymizováno, č. , hodnota, . Byl sjednán úvěr spotřebitelský neúčelový. Jistina ve výši 11.000 Kč, úroková sazba 111,27 % ročně, doba trvání spotřebitelského úvěru 30 měsíců. Celková výše spotřebitelského úvěru 32.910 Kč, RPSN ve výši 189,49 %. Způsob čerpání úvěru bezhotovostní na bankovní účet č. , č. účtu, (smlouva o spotřebitelském úvěru). Dle čl. VI. odst. 2 a) smluvních podmínek byla sjednána smluvní pokuta v případě prodlení s úhradou pravidelné měsíční splátky ve výši 499 Kč. Další smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je dlužník v prodlení, pokud dojde k zesplatnění (smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne , datum, ). Úvěr ve výši 11.000 Kč byl čerpán žalovanou připsáním na její bankovní účet č. , č. účtu, dne 8. 4. 2022 (potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady). Ve formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, je uvedeno, že se jedná o neúčelový spotřebitelský úvěr , Anonymizováno, , Anonymizováno, s celkovou výší 11.000 Kč a dobou trvání 30 měsíců (formulář). Žalobkyně vyzvala žalovanou upomínkou č. 1 ze dne 10. 5. 2022 k úhradě jedné splátky, která nebyla žalovanou řádně zaplacena. Žalovaná byla současně poučena, že dnem 10. 5. 2022 začíná plynou lhůta 30 dnů a v případě, že nebude dluh uhrazen, po uplynutí lhůty se může stát celý úvěr splatný (upomínka č. 1 ze dne 10. 5. 2022). Dopisem ze dne 29. 9. 2022 oznámila žalobkyně žalované zesplatnění celého úvěru v celém rozsahu ke dni 29. 9. 2022 (dopis ze dne 29. 9. 2022). Dále předložila žalobkyně lustraci v centrální evidenci exekucí k žalované ze dne 4. 4. 2022 s výsledkem počet exekucí 0 (lustra). Dále žalobkyně předložila úvěrovou zprávu (NRKI – BRKI) k žalované z 5. 4. 2022, kde je uvedeno, že je počet kontraktů celkem 9, existující splátkové 2, počet kontraktů odmítnuto 3 a ukončeno 1, celkové měsíční splátky jsou 5.312 Kč a celková zbývající částka 49.904 Kč, celková nesplacená částka 1.944 Kč (úvěrová zpráva). Z předloženého výplatního lístku za období 2/2022 vyplývá k výplatě na účet žalované čisté mzdy ve výši 22.482 Kč. Zaměstnavatel není na výplatním lístku uveden (výplatní lístek v období 2/2022).5. Co se týká posuzování úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru, žalobkyně v žalobě tvrdila, že tuto dostatečně prověřila před uzavřením, když prověřila údaje uvedené žalovanou v žádosti o spotřebitelský úvěr, a to konkrétně výplatní pásku prokazující výši pravidelného měsíčního příjmu a dále žalovanou prověřila v dostupných registrech jako je centrální evidence exekucí a centrální registr dlužníků.6. Po právní stránce posoudil soud uzavřenou smlouvu dle jejího obsahu jako smlouvu o úvěru, když jejím předmětem je poskytnutí peněžních prostředků úvěrovanému a závazek úvěrovaného peněžité poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud tedy posoudil smlouvu dle ust. § 2395 a násl. obč. zákoníku s tím, že dovodil, že smlouva byla uzavřena ve formě spotřebitelského úvěru, tedy mezi právní předchůdkyní žalobkyně podnikatelkou v oblasti finančních služeb a žalovanou jako spotřebitelem Vztah účastníků je proto nutné posoudit podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, když předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, což vyplývá z textu samotné úvěrové smlouvy.7. Podle § 86 odst. 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele, před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky navazuje zákon o spotřebitelském úvěru na právní úpravu účinnou do 30. 11. 2016 zejména na novelu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru provedenou zákonem č. 43/2013 Sb., také při výkladu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se pak musí prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26), podle nichž se má s odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu aktivní a pasivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zajištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat (srovnej rozsudek KS v Ostravě č. j. 15 Co 300/2019-103 ze dne 5. 11. 2019).9. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, což vyplývá ze samotných tvrzení uvedených v žalobě. Žalobkyně odkázala na informace získané od žalované, které měla prověřit dle předložené výplatní pásky a lustrací v registru centrálních exekucí a v centrálním registru dlužníků. Z předložené výplatní pásky pak lze vyčíst příjem za 1 měsíc v únoru 2022 ve výši 22.482 Kč, když z výplatní pásky nelze zjistit zaměstnavatele a ani dobu, na kterou byl pracovní poměr sjednán. Poskytovatelem úvěru tedy nebyl vůbec zjišťován pravidelný příjem žalované, tj. zda má pracovní poměr na dobu určitou, případně na jak dlouhé období, jaké má náklady na dopravu do zaměstnání, zdravotní stav, záliby a další výdaje žalované nebyly vůbec zjišťovány a prověřovány. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a neprověřila otázku příjmů a ani výdajů žalované a nesplnila nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru a dospěl k závěru, že je předmětná úvěrová smlouva, s ohledem na výše uvedené a s ohledem na shora citovanou právní úpravu, absolutně neplatná.10. Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání [v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie – Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084]. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli (jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti) pozitivním zásahem ze strany soudu. Tomu zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského stát