8 C 219/2023-29 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 9.167,56 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce uzavřené dne , datum, mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud závěr o skutkovém stavu věci a má za prokázané, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce č. , hodnota, dne , datum, , na základě které žalovaný obdržel částku ve výši 15.000 Kč (smlouva, výpis z účtu žalovaného). Žalovaný je ve smlouvě označen jako fyzická osoba spotřebitel. Předmětem smlouvy je půjčka ve výši 15.000 Kč. Počet pravidelných měsíčních splátek 48 po 425 Kč, formou inkasa z účtu žalovaného. Úroková sazba 12,90 % ročně (smlouva o půjčce). Aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala žalobkyně předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 3. 2023.5. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy její předchůdce prověřil schopnost žalovaného splácet poskytnutou půjčku na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, přičemž konkrétní informace získané od žalovaného nespecifikovala.6. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že předchůdce žalobkyně jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, jak vyplývá ze samotných tvrzení uvedených žalobkyní. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr/půjčku není možné odvodit pouze na základě informací zjištěných od žadatele o úvěr/půjčku a prověřením ve veřejných registrech. Je tak zřejmé, že předchůdce žalobkyně nezjišťoval dostatečně výdajovou a ani příjmovou stránku poměrů žalovaného a tyto neprověřil. Toto je zřejmé i z předloženého výpisu z účtu žalovaného, ze kterého je zřejmé (s ohledem na nízký a mnohdy nulový zůstatek minimálně od prosince 2019), že žalovaný nebyl schopen poskytnutou půjčku splácet. Důsledkem je pak to, že žalobkyně (její předchůdce) nesplnila nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru.7. Podle ust. § 86 odst. 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 cit. zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Dle ust. § 2 odst. 1 citovaného zákona, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. S ohledem na výše uvedené dovodil soud, že poskytovatel zápůjčky v tomto případě poskytl žalovanému zápůjčku v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá cit. zákona a dovodil absolutní neplatnost dané smlouvy a k neplatnosti přihlédl i bez návrhu. Důsledkem je pak nutnost vypořádat vzájemný vztah účastníků v režimu ust. § 2993 obč. zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. V daném případě žalobkyně požadovala vrátit poskytnutou jistinu ve výši 8.448,06 Kč, proto bylo žalobě vyhověno co do poskytnuté jistiny ve výši 8.448,06 Kč spolu s požadovaným zákonným úrokem z prodlení. Lhůta plnění není u bezdůvodného obohacení stanovena a řídí se § 563 OZ. Žalobkyně pak počátek prodlení nemůže odvozovat ze smluvního vztahu, který je neplatný, ale v případě bezdůvodného obohacení až na základě její výzvy k plnění, tedy musí o plnění nejprve požádat. Za takovou výzvu k plnění pak soud považuje oznámení o zesplatnění pohledávky, ve kterém byla stanovena lhůta k plnění do 10 dnů od doručení a žalovanému bylo doručeno nejpozději dne 7. 11. 2022 a žalovaný je tak v prodlení až od 18. 11. 2022. Soud, v souladu s § 1970 občanského zákoníku, přiznal žalobkyni právo na úroky z prodlení ve výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Další uplatněné nároky žalobkyní byly nedůvodné a soud je, s ohledem na výše uvedené, zamítl.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu a zjišťoval poměry úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. V daném případě by 100 % náhrady nákladů řízení představovala částka 1.489 Kč (zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a dále náklady právního zastoupení podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále advokátní tarif) za 3 úkony podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu, po 200 Kč za 3 úkony: převzetí věci, výzvu k plnění a sepis žaloby, a dále 3 režijní paušály po 100 Kč dle advokátního tarifu a DPH. K aplikaci § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění soud doplňuje, že dle jeho závěru byly splněny předpoklady stanovené v odst. 1 tohoto ustanovení vyhlášky, kdy se jednak jedná o peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení). Soud vypočetl úspěch žalobkyně a kapitalizoval příslušenství, a to i v případě žalovaného ke dni vyhlášení rozsudku. Úspěch žalobkyně je 78,231 % a úspěch žalovaného 21,787 %. Výslednému úspěchu žalobkyně ve věci 56,44 % pak odpovídá částka ve výši 840,40 Kč, která je splatná k rukám právního zástupce žalobkyně.