12 C 17/2025-41 — Okresní soud v Bruntále

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 80 522,40 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , na jejímž základě byly žalovanému právním předchůdcem žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 42 000 Kč.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradil. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalovanému na adresu pro doručování dle ustanovení § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) (např. usnesení Ústavního soudu č. II. ÚS 1308/10).3. Jednání ve věci proběhlo dne , datum, v nepřítomnosti žalovaného, který se bez omluvy nedostavil.4. Žalobkyně je aktivně věcně legitimována k podání žaloby, neboť Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, postoupila společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, bylo žalovanému zasláno původním věřitelem. (shodná tvrzení účastníků, smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , příloha č. 1 smlouvy – seznam postoupených pohledávek, potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky ze dne , datum, , oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, )5. V průběhu řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 42 000 Kč. Žalovanému byly peněžní prostředky poskytnuty v den podpisu smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 50 736 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 40 492 Kč, částku 1 500 Kč za zpracování zápůjčky a částku 8 744 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení. Smluvní úrok byl sjednán v sazbě 86 % ročně, RPSN úvěru činila 135,39 %. Žalovaný se zavázal hradit zápůjčku ve 21měsíčních splátkách ve výši 4 416 Kč. Žalovaný neplnil podmínky stanovené smlouvou řádně, uhradil pouze částku 10 500 Kč. Žalobkyně v řízení nárokuje částku 80 522,40 Kč sestávající z dlužné jistiny 36 456,60 Kč a dlužné částky poplatku 44 065,80 Kč, dále požaduje zaplacení kapitalizovaných smluvních úroků ve výši 3 394,41 Kč (úrok ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 36 456,60 Kč od 10. 6. 2024, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 21. 10. 2024), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 7 853,36 Kč, smluvních úroků ve výši 15 % ročně z jistiny ve výši 36 456,60 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z jistiny ve výši 36 456,60 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení. Žalovaný dluh neuhradil ani přes předžalobní upomínku, v níž byla stanovena lhůta k zaplacení do 15. 1. 2025. (smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , včetně smluvních podmínek, zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, , podací lístek ze dne , datum, , tabulka umoření ze dne , datum, , výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, , podací lístek ze dne , datum, )6. Žalobkyně v návrhu na zahájení řízení uvedla, že její právní předchůdce před uzavřením smlouvy zkoumal řádně úvěruschopnost žalovaného, s odbornou péčí posoudil jeho schopnost požadovanou zápůjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného, kdy byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“. Neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného a poctivosti jeho jednání. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že s ohledem na informace poskytnuté žalovaným, zejména že jeho měsíční příjem činí 18 644 Kč, žije ve vlastním bytě či domě bez zástavy, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, dále s ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdce žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Doplnila rovněž, že právní předchůdce žalobkyně ani žalobkyně nemají k dispozici kopie dokladů žalovaného, neboť uchazeči o zápůjčku dokumenty a doklady zástupci věřitele pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy.7. Soud má za prokázáno ze zákaznické karty žalovaného, že byl v době poskytnutí spotřebitelského úvěru nezaměstnaný, veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, jeho příjem činil 18 644 Kč, přičemž nebylo konkretizováno, o jaký příjem jde, byl vlastníkem nemovitosti, vyučený, rozvedený, bez vyživovací povinnosti. Měsíčně hradil splátky ve výši 4 000 Kč, měsíční výdaje byly odhadovány na 3 500 Kč. Příjem žalovaného by ověřen dle složenky z , datum, . Dle informačního systému ISAS na jeho majetek nebyla v době uzavření smlouvy vedena exekuce.8. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.9. Dle ustanovení § 2392 odst. 1 věta prvá zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.10. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce, kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 257/2016 Sb. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou podle § 2390 a násl. občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smlouvy. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaný uzavíral v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. „Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti).” [Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.] Smlouvou se zavázal věřitel (právní předchůdce žalobkyně), že dlužníkovi poskytne peněžní prostředky ve výši 42 000 Kč a dlužník (žalovaný) se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky a poplatky stanovené smlouvou. Žalovaný uhradil pouze 10 500 Kč.14. S ohledem na ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu s judikaturou, která je aktuální i po p