14 C 124/2025-15 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 18 037,7 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 323,88 Kč od 2. 10. 2024 do zaplacení, a částky 152,26 Kč. Žalobkyně tvrdila, že s žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů), a následně žalovaná čerpala finanční prostředky ze sjednaného úvěrového rámce ve výši 8 000 Kč, avšak načerpané prostředky řádně a včas spolu s úrokem nevrátila, proto jí vznikl dluh ve výši 18 037,7 Kč s příslušenstvím a také dluh ve výši 152,26 Kč na smluvní pokutě za prodlení se splacením dlužné částky úvěru.2. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně tvrdila, že schopnost splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr ověřovala, a to zejména zjištěním informací od žalované o počtu členů domácnosti, o čistých měsíčních příjmech žalované, o výdajích žalované. Dále pak žalobkyně prověřila žalovanou v interních i externích registrech (např. v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, NRKI, BRKI). Kromě toho žalobkyně ověřila příjem žalované a následně vyhodnotila, že žalovaná je úvěruschopná.3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalované na adresu pro doručování dle ustanovení § 46b písm. a) zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), srovnej např. s usnesením Ústavního soudu č. II. ÚS 1308/10. Zásilku soudu si žalovaná osobně nepřevzala.4. V souladu s ustanovením § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř., soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovaná byla v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. vyzvána, nechť se vyjádří ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy, zda se vzdává práva účasti na projednávání věci, případně, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaná byla současně poučena, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; k výzvě se žalovaná nevyjádřila.5. Soud má za prokázané, že žalovaná dne , datum, uzavřela dohodu s žalobkyní, pojmenovanou jako „Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “, na základě které jí bylo nabídnuto poskytnutí finančních prostředků až do výše 49 400 Kč, s tím, že tyto finanční prostředky musí vrátit a za poskytnutí prostředků se zavázala zaplatit finanční prostředky (důkaz: Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ). Před samotným uzavřením výše uvedené dohody žalobkyně zkoumala finanční možnosti žalované a dospěla k závěru, že žalovaná bude schopna řádně splácet úvěr, a k tomuto závěru došla zejména tak, že vyšla z jejich tvrzených údajů (o počtu členů domácnosti, příjmech ve výši 22 000 Kč, výdajích ve výši 4 000 Kč – z toho výdaje na bydlení 1 000 Kč, další nezbytné výdaje 1 000 Kč a ostatní zbytné výdaje 2 000 Kč), ověřila si reálné příjmy žalované, jenž činí průměrně 20 005 Kč/měsíc, a dále vzala bez dalšího za prokázané její tvrzené výdaje ve výši 4 000 Kč (důkaz: výpis o posouzení úvěruschopnosti, identifikované příjmy). Žalobkyně poskytla žalované dne 2. 6. 2024 částku 8 000 Kč (důkaz: přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli). K vrácení dlužné částky byla žalovaná vyzvána v předžalobní výzvě ze dne 20. 1. 2025, kde byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky do 3 dnů, a tato výzva byla žalované doručována dne 22. 1. 2025, avšak žalovaná si zásilku nepřevzala (důkaz: předžalobní výzva ze dne 20. 1. 2025, podací lístek ze dne 20. 1. 2025, služba sledování zásilek pro , hodnota, dostupná na „, e-mail, ).6. Soudem zjištěný skutkový stav je následující: Žalobkyně posuzovala finanční možnosti žalované pro to, aby jí za úplatu poskytla finanční prostředky, přičemž vyšla zejména z jejích tvrzených a doložených příjmů ve výši 20 005 Kč a tvrzených výdajů ve výši 4 000 Kč, a zjistila, že má dostatečné finanční prostředky pro vrácení částky i s odměnou za poskytnutí finančních prostředků, proto s žalovanou dne , datum, uzavřela dohodu pojmenovanou jako „Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “, na základě které jí bylo nabídnuto poskytnutí finančních prostředků až do výše 49 400 Kč, s tím, že tyto finanční prostředky vrátí a za poskytnutí prostředků se žalovaná zavázala zaplatit odměnu (úroky). Na základě dohody jí žalobkyně poskytla částku 8 000 Kč. K vrácení dlužné částky byla žalovaná vyzvána v předžalobní výzvě ze dne 20. 1. 2025, kde byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky do 3 dnů, a tato výzva byla žalované doručována dne 22. 1. 2025, avšak žalovaná si zásilku nepřevzala.7. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval občanský zákoník a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je Spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 1958 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.13. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně měla vůli s žalovanou (coby spotřebitelem) uzavřít smlouvu o revolvingovém úvěru, která ve smyslu § 2 zákona o spotřebitelském úvěru byla smlouva spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zabýval tím, zda smlouva o spotřebitelském úvěru byla platně uzavřena, tedy zda právní předchůdkyně žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, zejména tím, že porovnala příjmy a výdaje žalované. Vycházel přitom z konstantní judikatury v obdobných věcech (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018), z níž jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění citovaného rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předluže