14 C 166/2025-16 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 792,13 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 003,51 Kč, úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 8 692,13 Kč od 25. 2. 2025 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 302,73 Kč od 5. 12. 2024 do 24. 2. 2025, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 792,13 Kč od 25. 2. 2025 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný jako úvěrovaný uzavřel dne , datum, s žalobkyní jako úvěrující smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Dle úvěrové smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 17 000 Kč, do jehož výše mohl žalovaný čerpat finanční prostředky, která měl průběžně vracet i s poplatky a úroky. Dále žalobkyně tvrdila, že žalovaný načerpal v průběhu trvání úvěrového vztahu celkem částku 26 185 Kč a uhradil 20 681 Kč, přičemž z této částky se hradila jak jistina, tak úroky a poplatky, a zůstalo neuhrazeno 10 792,13 Kč, kdy tato částka se sestává z neuhrazené jistiny ve výši 8 692,13 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč, a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč.2. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že prověřila jeho finanční situaci, a to především lustrací v registru SOLUS, v Centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, v registru NRKI. Dále uvedla, že podrobuje klienty důslednému credit scoringu, kde posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku, a dále přezkoumává několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v průběhu řízení zůstal pasivní. Nevyužil možnosti tvrdit pro věc rozhodné skutečnosti a k těmto skutečnostem označovat důkazy.4. V dané věci byly splněny podmínky ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) pro soudu rozhodnutí bez nařízení jednání.5. Z listin předložených žalobkyní k důkazu soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, písemnou dohodu nazvanou „smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, “, na základě které žalobkyně poskytne žalovanému opakovaně částku do výše 17 000 Kč a ten se jí zavázal vrátit i s úroky, a případně i poplatky a smluvními pokutami (důkaz: smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , úvěrové podmínky žalobkyně). Před samotným podpisem výše uvedené písemné dohody zkoumala žalobkyně finanční možnosti žalovaného a dospěla k závěru, že žalovaný má dostatečné finanční prostředky na splácení úvěru, když žalovanému z jeho příjmu ve výši 30 000 Kč po odečtení životního minima ve výši 4 470 Kč a po zaplacení splátky žalovaného ve výši 680 Kč zbyde ještě 24 850 Kč, k tomuto závěru došla zejména tak, že prozkoumala žalovaného v registrech, dále vyšla z údajů uvedených v kartě klienta (např. že bydlí ve vlastním bytě či domě, je svobodný, je zaměstnán) a vzala bez dalšího za prokázané jeho tvrzené příjmy ve výši 30 000 Kč, příjmy ostatních členů domácnosti ve výši 30 000 Kč a výdaje domácnosti ve výši 12 000 Kč, a nakonec nevycházela z tvrzených ani reálných výdajů žalovaného, ale jeho výdaje určila dle částky životního minima a pak dle splátek, které žalovaný má hradit (důkaz: karta klienta, výpočet MLS, smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ). Žalovaný postupně získal od žalobkyně částku v celkové výši 26 185 Kč a uhradil jí částku v celkové výši 20 681 Kč (důkaz: Výpis čerpání, splátek a úhrad). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 4. 12. 2024 ve výzvě ze dne 20. 11. 2024, která byla žalovanému doručována dne 27. 11. 2024, avšak žalovaný si ji nevyzvedl. Poté byl žalovaný opětovně vyzván k úhradě předžalobní výzvou ze dne 3. 1. 2025, která byla žalovanému doručována dne 10. 1. 2025, avšak žalovaný si ji opět nepřevzal (důkaz: výzva ze dne 20. 11. 2024, předžalobní výzva ze dne 3. 1. 2025, podací arch ze dne 6. 1. 2025, podací arch ze dne 21. 11. 2024, a služba sledování zásilek pro zásilky , hodnota, a , hodnota, dostupná na internetové adrese: „, e-mail, “).6. Soudem zjištěný skutkový stav je následující: Žalobkyně posuzovala finanční možnosti žalovaného proto, aby mu poskytla úvěr, přičemž vyšla z lustrace žalovaného v registrech, z jeho tvrzených příjmů, a osobních informacích o jeho osobě (že bydlí ve vlastním bytě či domě, je svobodný, je zaměstnán) shledala, že má dostatečné finanční prostředky pro splácení úvěru, když mu po odečtení životního minima, zůstane ještě 24 850 Kč, proto s žalovaným dne , datum, uzavřela písemnou dohodu, na základě které mu bylo nabídnuto opakované poskytnutí finančních prostředků až do výše 17 000 Kč, s tím, že tyto finanční prostředky vrátí i s úroky, případně i poplatky a smluvními pokutami. Na základě dohody žalovaný postupně získal od žalobkyně částku v celkové výši 26 185 Kč a uhradil jí částku v celkové výši 20 681 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 4. 12. 2024 ve výzvě ze dne 20. 11. 2024, která byla žalovanému doručována dne 27. 11. 2024, avšak žalovaný si ji nevyzvedl, a poté i předžalobní výzvou.7. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval občanský zákoník a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je Spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 1958 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.13. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Bylo prokázáno, že žalobkyně měla vůli s žalovaným (coby spotřebitelem) uzavřít smlouvu o revolvingovém úvěru, která ve smyslu § 2 zákona o spotřebitelském úvěru byla smlouva spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zabýval tím, zda smlouva o spotřebitelském úvěru byla platně uzavřena, tedy zda žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, zejména tím, že porovnala reálné příjmy a výdaje žalovaného. Vycházel přitom z konstantní judikatury v obdobných věcech (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018), z níž jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil