14 C 99/2025-17 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobou ze dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 112 Kč, a částky 10 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 600 Kč od 27. 1. 2024 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Žalobkyně tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Dle smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, žalobkyně poskytla žalovanému bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni částku ve výši 8 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky v celkové výši 2 600 Kč. Splatnost byla ujednána na den 26. 1. 2024. Žalobkyně tvrdí, že žalovaný svůj závazek ze smlouvy nesplnil řádně a včas, a tím se ocitl v prodlení s úhradou dlužné částky ve výši 10 600 Kč. V souladu s článkem II. bodu 2.3. smlouvy o zápůjčce žalobkyně uplatňuje rovněž náklady s uplatněním pohledávky, a to konkrétně náklady za upomínky ve výši 500 Kč za upomínku, přičemž žalobkyně 5krát upomínala žalovaného, a proto náklady spojené s uplatněním pohledávky činí celkem 2 500 Kč, a dále žalobkyně nárokuje dle stejného ustanovení smlouvy smluvní pokutu ve výši 3 112 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že podstatným bylo posouzení rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech žalovaného. Přičemž poskytnuté informace a dokumenty od žalovaného byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného.2. Soud vyzval žalovanou, aby doplnila listinné důkazy osvědčující tvrzení, že při sjednávání úvěrové smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, zejména jeho příjmové a výdajové schopnosti. K této výzvě žalovaná sdělila, že nebude doplňovat ničeho, a proto má soud za to, že je možno rozhodovat pouze na základě doložených listinných důkazů.3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradil. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalovanému na adresu pro doručování dle ustanovení § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), srovnej např. s usnesením Ústavního soudu č. II. ÚS 1308/10. Zásilku soudu žalovaný nepřevzal.4. V souladu s ustanovením § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř., soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovaný byl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. vyzván, nechť se vyjádří ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy, zda se vzdává práva účasti na projednávání věci, případně, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl současně poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; k výzvě se žalovaný nevyjádřil.5. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti, které má za prokázané. Dne , datum, uzavřela žalobkyně s žalovaným písemnou dohodu nazvanou „Smlouva o zápůjčce“, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému přenechat k volnému užití finanční prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a to společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 600 Kč nejpozději do 26. 1. 2024, přičemž si současně sjednali i poplatek za každou upomínku ve výši 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % dlužné částky za každý den prodlení (důkaz: Smlouva o zápůjčce ze dne , datum, ). Žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 8 000 Kč dne , datum, (důkaz: výpis z účtu č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, za období od , datum, -, datum, ). K vrácení dlužné částky žalobkyně vyzvala žalovaného v předžalobní výzvě ze dne , datum, , která byla žalovanému doručována marně dne , datum, , neboť žalovaný byl na adrese svého trvalého pobytu neznámý, a to do 3 dnů (důkaz: podací lístek - , Anonymizováno, , služba sledování zásilek České pošty dostupná na https://www.postaonline.cz/trackandtrace).6. Současně nebylo zjištěno ničeho ohledně zkoumání příjmové a výdajové poměry žalovaného.7. Soud proto učinil tento závěr o skutkovém stavu: Dne , datum, uzavřela žalobkyně s žalovaným písemnou dohodu nazvanou „Smlouva o zápůjčce“, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému přenechat k volnému užití finanční prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a to společně s poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 600 Kč nejpozději do 26. 1. 2024, přičemž si současně sjednali i poplatek za každou upomínku ve výši 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % dlužné částky za každý den prodlení, a to i když před uzavřeným výše uvedené dohody žalobkyně neprozkoumala příjmové a výdajové poměry žalovaného. Žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 8 000 Kč dne , datum, a k vrácení celé dlužné částky žalobkyně vyzvala žalovaného v předžalobní výzvě ze dne , datum, , která byla žalovanému, která byla žalovanému doručována marně dne , datum, , neboť žalovaný byl na adrese svého trvalého pobytu neznámý, a to do 3 dnů.8. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval občanský zákoník a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 570 odst. 1 občanského zákoníku Právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.13. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Bylo prokázáno, že žalobkyně měla vůli s žalovaným (coby spotřebitelem) uzavřít smlouvu o zápůjčce, která ve smyslu § 2 zákona o spotřebitelském úvěru byla smlouva spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zabýval tím, zda smlouva o spotřebitelském úvěru byla platně uzavřena, tedy zda žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, zejména tím, že porovnala příjmy a výdaje žalovaného. Vycházel přitom z konstantní judikatury v obdobných věcech (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018), z níž jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění citovaného rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na n