18 C 151/2025-37 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 4. 7. 2025 se žalobce domáhal poddlužnickou žalobou zaplacení částky 99.000 Kč s tím, že dne , datum, byla na základě exekučního příkazu č. j. , spisová značka, nařízena daňová exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky, která byla žalovanému doručena téhož dne. Výše uvedeným exekučním příkazem žalobce zakázal žalovanému, aby od okamžiku, kdy mu byl doručen exekuční příkaz po dobu trvání daňové exekuce vyplatil dlužníkovi – , právnická osoba, pohledávku, kterou měl dlužník za žalovaným z jiného právního důvodu, a to na základě smlouvy uzavřené mezi dlužníkem a poddlužníkem, na jejímž základě pak byla vystavena faktura č. , hodnota, na částku 121.000 Kč, splatnou dne 30. 11. 2021 a dále mu žalobce zakázal provést na tuto pohledávku započtení nebo s ní jinak nakládat. Daňová exekuce byla na dlužníka nařízena k vymožení nedoplatku ve výši 991.948,81 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalovaného upozornil, že je povinen v den následujícím po doručení vyrozumění o nabytí právní moci exekučního příkazu vyplatit přikázanou pohledávku žalobci v rozsahu, v jakém je exekučním příkazem postižen a pro tento účel mu sdělil číslo účtu. Žalovaný však tuto svou povinnost stanovenou exekučním příkazem nesplnil řádně a včas, když provedl dne 11. 4. 2022 částečnou úhradu ve výši 6.000 Kč, což mělo účinky uznání zbytku dluhu ve smyslu § 2054 odst. 2 občanského zákoníku, a proto žalobce vydal dne 7. 7. 2022 urgenci vyplacení jiné peněžité pohledávky a na jejím základě pak žalovaný znovu provedl dílčí úhrady, a sice dne 13. 10. 2022 ve výši 5.000 Kč a dne 25. 11. 2022 taktéž ve výši 5.000 Kč. Po další urgenci ze dne 18. 1. 2023 byla uhrazena částka 4.000 Kč, dne 14. 4. 2023 a dne 7. 6. 2023 částka 2.000 Kč, proto zbývá uhradit 99.000 Kč. Žalobce zaslal dne 1. 11. 2024 další urgenci, na jejímž základě však již žalovaný neplnil, a proto se domáhá úhrady formou této žaloby.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nevznesl žádné právní ani skutkové námitky.3. Účastníci byli v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) vyzváni, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobce i žalovaný byli současně poučeni, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce a žalovaný převzali výzvu dne 9. 9. 2024. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání a žalovaný se nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, jelikož měl za to, že žalobce ani žalovaný proti takovému postupu nemají námitek.4. Podáním ze dne 5. 9. 2025 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 25.000 Kč, kterou žalovaný zaplatil dne 25. 8. 2025 na účet žalobce a zbývá tak uhradit 74.000 Kč.5. Z exekučního příkazu, včetně dokladu o doručení, z vyrozumění o nabytí právní moci, včetně dokladu o doručení, z faktury, z urgencí, včetně dokladu o doručení, z výpisu z účtu soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný:6. Žalobce vydal dne , datum, pod č. j. , spisová značka, exekuční příkaz na přikázání jiné peněžité pohledávky v exekuci vedené proti dlužníkovi , právnická osoba, poddlužníka žalovaného, kdy nařídil daňovou exekuci přikázáním jiné peněžité pohledávky k vymožení nedoplatku ve výši 991.948,81 Kč s příslušenstvím, pak v celkové výši 1.168.650,81 Kč s tím, že poddlužníkovi bylo zakázáno, aby od okamžiku, kdy mu bude doručen tento exekuční příkaz po dobu trvání daňové exekuce vyplatil dlužníkovi pohledávku, kterou měl dlužník za poddlužníkem z právního důvodu smlouvy uzavřené mezi dlužníkem a poddlužníkem, na jejímž základě pak byla vystavena faktura č. , hodnota, v částce 121.000 Kč se splatností dne 30. 11. 2021. Exekuční příkaz pak obsahuje seznam vykonatelných výkazů nedoplatků, z nichž vznikl dluh dlužníka. Exekuční příkaz byl dlužníkovi doručen dne , datum, a poddlužníkovi dne , datum, . Exekuční příkaz nabyl právní moci dne , datum, , o čemž byl žalovaný informován dne 18. 6. 2021. Exekuční příkaz byl vydán poté, co na výzvu žalobce dlužník , právnická osoba, uvedl v podání prohlášení o majetku ze dne , datum, , že má vůči žalovanému pohledávku ve výši 121.000 Kč se splatností dne 30. 11. 2021. Tato faktura byla také doložena, když je však uvedeno, že je splatná 1. 10. 2021 a byla vystavena 30. 12. 2020, kdy předmětem byl pronájem vozu Opel Astra, RZ , SPZ, dále poplatky za franchizu za rok 2020 a 2021 v celkové výši 121.000 Kč, včetně DPH.7. Dne 7. 7. 2021 byla vystavena urgence k vyplacení jiné peněžité pohledávky na základě exekučního příkazu, kdy správce daně konstatoval toliko úhradu – přijetí platby ve výši 6.000 Kč a žádal zaplacení částky 115.000 Kč do 20. 8. 2022 s upozorněním na postup podle § 186 odst. 3 daňového řádu. Urgence byla žalovanému doručena dne 7. 7. 2022. Další urgence pak byla vystavena dne 18. 1. 2023 a téhož dne také doručena žalovanému, v této urgenci jsou konstatovány další úhrady ze dne 13. 10. 2022 ve výši 5.000 Kč a ze dne 25. 11. 2022 ve výši 5.000 Kč s tím, že žalovaný měl dlužnou částku 105.000 Kč uhradit do 15. 2. 2023. Další urgence pak následovala dne 31. 10. 2024, znovu jsou zde zmíněny další dílčí úhrady poslední ze dne 7. 6. 2023 a žalovaný byl, proto vyzván k zaplacení částky 99.000 Kč do 29. 11. 2024 s upozorněním na možné podání žaloby. Tato urgence byla žalovanému doručena dne 1. 11. 2024.8. Z výpisu z účtu žalobce pak plynou úhrady provedené žalovaným, a to dne 11. 4. 2022 ve výši 6.000 Kč, dne 13. 10. 2022 ve výši 5.000 Kč, dne 25. 11. 2022 ve výši 5.000 Kč, dne 14. 4. 2023 ve výši 4.000 Kč a dne 7. 6. 2023 ve výši 2.000 Kč. Úhrada částky 25.000 Kč byla provedena dne 25. 8. 2025.9. Podle ustanovení § 186 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, nesplní-li poddlužník povinnost stanovenou mu exekučním příkazem a zákonem řádně a včas, má správce daně nárok na její splnění z prostředků tohoto poddlužníka; tento nárok správce daně uplatní podáním žaloby k soudu.10. Podle ustanovení § 315 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, nevyplatí-li dlužník povinného oprávněnému pohledávku podle § 314a odst. 2, popř. podle § 314c odst. 1,3, může oprávněný proti dlužníkovi povinného vlastním jménem podat návrh na výkon rozhodnutí, jestliže jej mohl podat povinný, jinak se domáhat vyplacení pohledávky v řízení podle části 3, popř. podle zvláštního zákona. Nesmí však dlužníkem povinného stran této pohledávky uzavřít na úkor povinného smír, ani prominout její zaplacení. Dlužník povinného se v takovém případě také nemůže započíst svou vlastní pohledávku, kterou má vůči oprávněnému.11. Podle ustanovení 2054 odst. 2 občanského zákoníku, plní-li dlužník dluh z části, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolnosti usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.12. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal žalobu částečně zpět před prvním jednáním ve věci, nebylo částečné zpětvzetí žaloby vázáno na stanovisko žalovaného a soud proto řízení postupem podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu v tomto rozsahu, tedy co do částky 25.000 Kč částečně zastavil.13. Soud posoudil žalobu žalobce a došel k závěru, že je důvodná. V rámci poddlužnické žaloby se soud zabýval otázkou existence pohledávky, kterou má dlužník vůči žalovanému. Z předložených listin pak vyplynulo, že dlužník tvrdil, že má pohledávku vůči žalovanému na základě faktury z prosince 2020, splatnou dne 30. 11. 2021, a také tuto fakturu doložil byť, byť má splatnost dne 1. 10. 2021. Sám dlužník tuto pohledávku vůči svému odběrateli – žalovanému označil, když se jedná o pohledávku z titulu nájmu vozidla a souvisejících franchizových poplatků. Jde tedy o pohledávku na základě sice nepředložené, ale nepopřené nájemní smlouvy ve smyslu ustanovení § 2201 a násl. občanského zákoníku, z povinnosti hradit nájemné a zřejmě tedy také související poplatky za franchizu. Žalovaný pohledávku dlužníka nijak nesporoval, naopak ještě před podáním žaloby na tuto pohledávku plnil, a i v průběhu tohoto řízení provedl dílčí úhradu ve výši 25.000 Kč. Těmito svými úhradami tak v zásadě uznal závazek vůči dlužníkovi, resp. vůči žalobci ve smyslu ustanovení § 2054 odst. 2 občanského zákoníku.14. S ohledem na výše uvedené soud žalobě ve zbývajícím rozsahu vyhověl a žalovaného zavázal k zaplacení zbývající částky 74.000 Kč.15. O nákladech řízení soud rozhodl tak, že žalovaného zavázal zaplatit žalobci částku 300 Kč ve smyslu nařízení vlády č. 354/2015 Sb.16. O povinnosti zaplatit soudní poplatek ve výši 2.000 Kč rozhodl soud podle ustanovení § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, neboť žalobce je věci osvobozen podle ustanovení § 11 odst. 2 písm. a) zákona o soudních poplatcích a výše poplatku v částce 2.000 Kč pak vychází z položky č. 8 Sazebníku poplatků.17. O lhůtě k plnění bylo rozhodnu