18 C 180/2025-20 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 5. 6. 2025, ve znění doplnění ze dne 9. 10. 2025, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 17.978,85 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 8.265,13 Kč od 8. 1. 2025 do zaplacení a dále smluvní pokuty v kapitalizované výši 163,71 Kč, odpovídající smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z jistiny úvěru za dobu 90 dnů, to vše s tím, že účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které bylo žalovanému umožněno čerpat úvěr až do výše 77.800 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se ji zavázal vrátit spolu s příslušenstvím ve lhůtě splatnosti. Žalovaný se zavázal zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru, jakož i další poplatky za volitelné služby – klidné spaní za poplatek 84,18 Kč a za službu „informační SMS servis“ v částce 22,08 Kč. Úvěr byl poskytnut prostřednictvím internetové stránky , e-mail, , kdy žalovaný vyplnil žádost o úvěr a souhlasil s podmínkami. Žalobkyně před poskytnutím úvěru přezkoumala úvěruschopnost žalovaného dle své metodiky. Ověřila osobu žalovaného v databázi NRKI a BRKI, v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, a dospěla k závěru, že je schopen úvěr splácet. Úvěr byl čerpán dne 7. 9. 2024 v částce 8.000 Kč. Splatnost první splátky nastala dne 7. 10. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 28. 2. 2026. Žalovaný neplatil ničeho, ocitl se v prodlení a žalobkyně proto smlouvu vypověděla dopisem ze dne 7. 1. 2025. Dlužná částka ke dni podání žaloby činila 17.978,85 Kč, přičemž se skládala z jistiny ve výši 7.999,96 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 158,91 Kč, smluvního úroku ve výši 9.713,72 Kč, poplatku za službu „klidné spaní“ ve výši 84,18 Kč a poplatku za službu „informační servis“ v částce 22,08 Kč. Pro případ, že by soud neměl nárok ze smlouvy za prokázaný, navrhla žalobkyně, aby soud tento nárok posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Přes předžalobní upomínku ze dne 21. 5. 2025 nebylo ničeho zaplaceno.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nevznesl žádné právní ani skutkové námitky.3. Soud nařídil jednání na den 24. 10. 2025, z něhož se žalobkyně řádně prostřednictvím svého zástupce omluvila, žalovaný se bez omluvy nedostavil a jednání proto proběhlo v nepřítomnosti účastníků postupem podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu.4. Z obecných principů posuzování a filozofie společnosti, z občanského průkazu, z údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru, z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti FlexiFin, z všeobecných obchodních podmínek, ze souhlasu se zpracováním osobních údajů, informací pro spotřebitele, z autorizace ověření totožnosti, ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, z předpisu denních splátek, z identifikovaných příjmů, z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, z emailu o prodlení se splátkami a z předžalobní upomínky, včetně dokladu o doručení soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný:5. Žalovanému byly poskytnuty údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru a tzv. předsmluvní informace. Žalobkyně také doložila metodiku posuzování úvěruschopnosti. Žalovaný vyplnil žádost o úvěr a předložil k žádosti občanský průkaz. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela ze skutečnosti, že žalovaný žije v čtyřčlenné domácnosti, kdy výše jeho příjmů dle jejich zjištění činila 32.500 Kč a výše pravidelných výdajů žalovaného na bydlení činila 4.000 Kč, na splátky 4.000 Kč, na nezbytné výdaje 3.000 Kč a ostatní zbytné výdaje 4.000 Kč. Výpočet počítal s rezervou pro výdaje v částce 500 Kč a s minimálními výdaji v částce 7.902,50 Kč. Disponibilní příjem proto činil 23.900 Kč. Posouzení úvěruschopnosti skončilo závěrem o úspěšném splnění podmínek, nebylo doporučeno žádné prodloužení. Z příjmových transakcí na běžný účet žalovaný v období od 11. 6. 2024 do 31. 8. 2024 žalobkyně dovodila výši průměrného příjmu v částce 32.471 Kč. Ze seznamu příchozích položek však nelze zjistit výši mzdy, lze dovodit, že mohla činit v červenci 28.442 Kč a v srpnu 2024 pak 18.321 Kč. Další položky jsou pak v řádu tisícikorun, bez možné bližší specifikace.6. K uzavření smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, došlo prostředky komunikace na dálku, kdy smlouva byla podepsána SMS kódem dne , datum, . Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut kreditní rámec až do částky 77.800 Kč. Dlužník se zavázal splatit věřiteli vyčerpanou část úvěru spolu s příslušenstvím do konce doby platnosti kreditního rámce dne 28. 2. 2026. Dle vlastností úvěru uvedených v článku VI. smlouvy činila úroková sazba 1,016 % denně, RPSN 1.805,77 %, výše poplatku za tranši 1,99 % z čerpané částky. Splatnost první denní splátky nastala dne 7. 10. 2024 a šlo o splátky denní. Dlužník prohlásil, že se seznámil s všeobecnými obchodními podmínkami, že s nimi souhlasí a výslovně přijímá zejména následky porušení smlouvy a sankce, jak jsou zde stanoveny. Smlouva uváděla možné doplňkové služby, které bylo možno sjednat včetně poplatku za něj, ze smlouvy však nelze dovodit, které doplňkové služby byly sjednány. Pro případ prodlení delšího než 91 dnů byla sjednána možnost zesplatnění. Žalovaný čerpal úvěr dne 7. 9. 2024 v částce 8.000 Kč. Dopisem ze dne 7. 1. 2025 bylo žalovanému sděleno, že z důvodu prodlení přesahujícího 92 dnů došlo k zesplatnění, že dlužná částka činí 18.772,56 Kč a že žalobkyně s okamžitou platností vypovídá smlouvu o půjčce. Naposledy byl žalovaný vyzván k zaplacení částky 18.772,56 Kč a náhrady nákladů řízení předžalobní upomínkou ze dne 21. 5. 2025, odeslanou téhož dne na adresu trvalého pobytu žalovaného.7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plně v důsledku prodlení věřitele.11. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla sjednána smlouva o revolvingovém úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, kterou bylo žalovanému umožněno opakovaně čerpat úvěr až do výše 77.800 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet denní splátkou, včetně poplatků za služby, které byly smlouvou sjednány, především za jednotlivá čerpání úvěru.13. Smlouva je současně smlouvou spotřebitelskou, podléhající zákonu č. 257/2016 Sb., který ukládá poskytovatelům úvěru zkoumat schopnost dlužníka úvěr splácet. Tato povinnost slouží jak k ochraně věřitele, tak dlužníka, a tak i celé společnosti, protože jejím smyslem je chránit před předlužením dlužníků i celé společnosti