18 C 196/2025-26 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 6. 6. 2025, ve znění doplnění ze dne 30. 10. 2025, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 11.409,69 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5.177,31 Kč od 8. 1. 2025 do zaplacení s tím, že účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které bylo žalované umožněno čerpat úvěr až do výše 6.000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se ji zavázala vrátit spolu s příslušenstvím ve lhůtě splatnosti. Žalovaná se zavázala zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru, jakož i další poplatky za volitelné služby – „klidné spaní“ za poplatek 201,30 Kč a „presto“ za poplatek 165 Kč. Úvěr byl poskytnut prostřednictvím internetové stránky , e-mail, , kdy žalovaná vyplnila žádost o úvěr a souhlasil s podmínkami. Žalobkyně před poskytnutím úvěru přezkoumala úvěruschopnost žalované dle své metodiky. Dále osobu žalované ověřila v databázi NRKI a BRKI, v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, a dospěla k závěru, že je schopná úvěr splácet. Úvěr byl čerpán dne 23. 5. 2024 v částce 5.000 Kč převodem na účet žalované. Splatnost první splátky nastala dne 22. 6. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 13. 11. 2025. Žalovaná zaplatila na jistinu 35,34 Kč, následně se ocitla v prodlení a žalobkyně proto smlouvu vypověděla dopisem ze dne 7. 1. 2025. Dlužná částka ke dni podání žaloby činila 11.409,69 Kč, přičemž se skládala z jistiny ve výši 4.964,65 Kč, z úroku ve výši 6.232,38 Kč (odpovídajícího úroku 1,066 % denně), z poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 80,06 Kč (odpovídajícího poplatku ve výši 1,99 % z vyplacené tranše) a z poplatku za službu „presto“ ve výši 132,60 Kč. Pro případ, že by soud neměl nárok ze smlouvy za prokázaný, navrhla žalobkyně, aby soud tento nárok posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Přes předžalobní upomínku ze dne 21. 5. 2025 nebylo ničeho zaplaceno.2. Žalovaná se k žalobě věcně nevyjádřila, nevznesla žádné právní ani skutkové námitky.3. Soud nařídil jednání na den 15. 12. 2025, z něhož se žalobkyně řádně prostřednictvím svého zástupce omluvila, žalovaná se tentokrát bez omluvy nedostavila, když k předcházejícímu jednání sdělila, že nemá peníze na cestu k soudu a jednání proto proběhlo v nepřítomnosti účastníků postupem podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu.4. Z obecných principů posuzování a filozofie společnosti, z občanského průkazu, z údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru, z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , jméno žalobkyně, , z všeobecných obchodních podmínek, ze souhlasu se zpracováním osobních údajů, informací pro spotřebitele, z autorizace ověření totožnosti přes bankovní identitu, ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, z předpisu denních splátek, z identifikovaných příjmů, z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, z emailu o zesplatnění úvěru a z předžalobní upomínky, včetně dokladu o doručení soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný:5. Žalované byly poskytnuty údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru a tzv. předsmluvní informace. Žalobkyně také doložila metodiku posuzování úvěruschopnosti. Žalovaná vyplnil žádost o úvěr a předložila k žádosti občanský průkaz. Při posuzování úvěruschopnosti žalované žalobkyně vycházela ze skutečnosti, že žalovaná žije v tříčlenné domácnosti, výše jejich příjmů dle jejich zjištění činila 14.940 Kč a výše pravidelných výdajů žalované na bydlení činila 2.000 Kč, neměla žádné výdaje na splátky ani na nezbytné výdaje a na ostatní zbytné výdaje pak vynakládala částku 1.500 Kč. Výpočet počítal s rezervou pro výdaje v částce 700 Kč a s minimálními výdaji v částce 12.910 Kč. Disponibilní příjem proto činil 2.000 Kč. Posouzení úvěruschopnosti skončilo závěrem o úspěšném splnění podmínek, nebylo však doporučeno žádné prodloužení.6. K uzavření smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, došlo prostředky komunikace na dálku, kdy smlouva byla podepsána SMS kódem dne , datum, . Na základě smlouvy byl žalované poskytnut kreditní rámec až do částky 6.000 Kč. Dlužník se zavázal splatit věřiteli vyčerpanou část úvěru spolu s příslušenstvím do konce doby platnosti kreditního rámce dne 14. 11. 2025. Dle vlastností úvěru uvedených v článku VI. smlouvy činila úroková sazba 1,066 % denně, RPSN 2.448,88 %, výše poplatku za tranši 1,99 % z čerpané částky. Splatnost první denní splátky nastala dne 22. 6. 2024 a šlo o splátky denní. Dlužnice prohlásila, že se seznámila s všeobecnými obchodními podmínkami, že s nimi souhlasí a výslovně přijímá zejména následky porušení smlouvy a sankce, jak jsou zde stanoveny. Smlouva uváděla možné doplňkové služby, které bylo možno sjednat včetně poplatku za něj, ze smlouvy však nelze dovodit, které doplňkové služby byly sjednány. Pro případ prodlení delšího než 91 dnů byla sjednána možnost zesplatnění. Žalované byla částka 5.000 Kč zaslána na její účet dne 23. 5. 2024. Dopisem ze dne 7. 1. 2025 bylo žalované sděleno, že z důvodu prodlení přesahujícího 92 dnů došlo k zesplatnění, že dlužná částka činí 11.514,69 Kč a že žalobkyně s okamžitou platností vypovídá smlouvu o půjčce. Naposledy byla žalovaná vyzvána k zaplacení částky 11.514,69 Kč a náhrady nákladů řízení ve výši 6.824,40 Kč předžalobní upomínkou ze dne 21. 5. 2025, odeslanou téhož dne na adresu žalované uvedenou ve smlouvě.7. Soudu je však z jeho činnosti známo, že žalovaná v době poskytnutí úvěru měla další závazky, a to ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne , datum, uzavřené se společností , právnická osoba, s úvěrovým rámcem ve výši 13.000 Kč a z úvěrové smlouvy uzavřené se stejnou společností dne 24. 1. 2024 na částku 5.000 Kč.8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plně v důsledku prodlení věřitele.12. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla sjednána smlouva o revolvingovém úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, kterou bylo žalované umožněno opakovaně čerpat úvěr až do výše 6.000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet denní splátkou, včetně poplatků za služby, které byly smlouvou sjednány, především za čerpání úvěru.14. Smlouva je současně smlouvou spotřebitelskou, podléhající zákonu č. 257/2016 Sb., který ukládá poskytovatelům úvěru zkoumat schopnost dlužníka úvěr splácet. Tato povinnost slouží jak k ochraně věřitele, tak dlužníka, a tak i celé společnosti, protože jejím smyslem je chr