11 C 234/2020-40 — Okresní soud v Břeclavi

Návrhem doručeným soudu dne [datum] požádal žalobce o vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému bylo uloženo zaplatit mu částku 5.540 Kč příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], SE, [IČO], uzavřel dne [datum] se žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytl žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč. V souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky se žalovaný zavázal zaplatit předchůdci žalobce úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2.100 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 3.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 450 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Za celou dobu splácení žalovaný na celkový dluh zaplatil pouze částku 20.560 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Ke dni postoupení činila výše pohledávky částku 5.540 Kč sestávající z dlužné jistiny 4.266,52 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1.273,48 Kč. Ode dne postoupení pohledávky na žalobce žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Před podáním žaloby vyzval žalobce žalovaného k zaplacení dlužné částky. Žalovaný se k věci nikterak nevyjádřil. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. K prokázání žalobních tvrzení žalobce předložil Smlouvu o půjčce ze dne [datum], Smluvní podmínky, Kartu zákazníka ze dne [datum], Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum] se Seznamem postoupených pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] s podacím lístkem a Výzvu k plnění ze dne [datum] s podacím lístkem. Po provedeném dokazování a právním zhodnocení věci soud dospěl k následujícím právním závěrům. Předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přičemž ze smlouvy plnil a žalovanému poskytl finanční částku 15.000 Kč, kterou žalovaný ve lhůtě splatnosti ani později v úplnosti nevrátil. Jelikož i postoupení pohledávky na žalobce bylo prokázáno, soud shledal žalobu v rozsahu nesplacené zápůjčky, tj. v částce 4.266,52 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3.584,23 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, jako důvodnou a uložil ve výroku I. tohoto rozsudku žalovanému uhradit tyto částky žalobci a současně uložil žalovanému též povinnost uhradit žalobci zákonný úrok z prodlení. Nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení má pak oporu v ustanovení § 1970 o. z., neboť žalovaný se ocitl v prodlení se splácením peněžitého dluhu vůči žalobci. Co se týče nároku žalobce na zaplacení poplatku v celkové výši 1.273,48 Kč, pak tento soud výrokem II. zamítl, neboť jej považuje za sjednaný v rozporu se zákonem (§ 588 o. z.). Podle ust. § 2392 odst. 1 o. z., lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Jiné plnění z peněžité zápůjčky sjednat nelze. To ostatně konstatuje i Krajský soud v [obec] ve svém rozhodnutí sp. zn. 14 Co 3/2012 a [název soudu] v rozhodnutí sp. zn. 28 Co 33/2003 (jejich judikatura se sice vztahuje k ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2013, nicméně soud se domnívá, že vzhledem ke stejnému znění relevantního ustanovení o. z. je tato judikatura aplikovatelná i na daný případ), přičemž soud sdílí názor uvedený ve zmíněných rozhodnutích oběma soudy, že úplatu (poplatky) za sjednání závazku zná pouze obchodní zákoník v ustanovení § 499 a takovou úplatu může požadovat pouze věřitel, který je bankou ve smyslu zákona [číslo] Sb., o bankách, u něhož poskytování úvěrů je součástí podnikatelské činnosti ve smyslu tohoto zákona. Proto soud žalobě v části týkající se tohoto poplatku nemohl vyhovět. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Náklady řízení jsou tvořeny odměnou za tři úkony právní pomoci po 200 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 600 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a písemné podání), náhradou za tři paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 300 Kč, dále 21% DPH z částky 900 Kč ve výši 189 Kč a uhrazeným soudním poplatkem ve výši 400 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení by tak činila 1.489 Kč. Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 54 %, a tedy výše náhrady nákladů řízení, které je žalovaný povinen zaplatit žalobci činí částku 804,06 Kč. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř.