16 C 52/2021-29 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 10. 11. 2020 a doplněnou dne 13. 4. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 16.680 Kč spolu s úroky z prodlení v sazbě 8,25% ročně z částky 16.680 Kč od 10. 7. 2020 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o úvěru uzavřené účastníky dne 16. 5. 2019, na základě níž žalobce poskytl žalovanému částku 10.000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit žalobci zároveň se souhrnným poplatkem 8.180 Kč v týdenních splátkách po 303 Kč se splatností první splátky do 7 dne od uzavření smlouvy. Pro případ prodlení si žalobce v čl. 10 smluvních podmínek uvedené smlouvy o úvěru ujednal, že zbylý dluh včetně příslušenství se stává splatným, a to v termínu splatnosti další nejbližší týdenní splátky. Žalovaný na uvedenou smlouvu uhradil částku ve výši 1.500 Kč, kterou žalobce vydělil týdenní splátku 303 Kč a vypočetl tak, kdy se žalovaný skutečně dostal do prodlení, pokud by splácel v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky žalobce tak nastala ke dni 27. 6. 2019, nicméně žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení pouze od doby předepsané splatnosti smlouvy 9. 7. 2020, kterou žalobce vzal v potaz s ohledem k 60 týdenní lhůtě sjednané pro splacení celého úvěru, a datum prodlení tak stanovil ke dni 10. 7. 2020. Žalobce žalovaného vyzval k úhradě celé dlužné částky dopisem zaslaným dne 30. 4. 2020. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že se nevyjádřil ani k výzvě soudu ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a žalobce s takovým postupem souhlasil, soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě obsahu spisu a žalobcem předložených důkazů. 4. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] datované dnem 16. 5. 2019, jejíž součástí byly smluvní podmínky a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli žalobce a žalovaný. Žalobce tentýž den poskytl žalovanému částku 10.000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku žalobci společně s úrokem ve výši 1.980 Kč, s poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 3.000 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.200 Kč v 60 týdenních splátkách po 303 Kč, se splatností první splátky 23. 5. 2019. Ve smlouvě je zároveň uvedeno, že zápůjční úroková sazba činí 70,89% ročně. Soud má na základě tvrzení žalobce a dokumentu označeného jako„ informace o smlouvě [číslo]“ za prokázané, že žalovaný na uvedenou smlouvu uhradil částku 1.500 Kč. Soudu je z úřední činnosti známo, že předmětem podnikání žalobce je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru a že žalobce není bankou. Z předžalobní výzvy ve spojení s dokladem o odeslání soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svéhozástupce vyzval dne 30. 4. 2020 žalovaného k zaplacení žalované pohledávky. 5. Předmětem řízení je nárok žalobce coby úvěrujícího vůči žalovanému coby úvěrovanému vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále„ OZ“) jako spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále„ z. s. ú.“). 6. Dle § 2395 OZ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. 8. Podle § 104 z. s. ú. platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. 9. Podle § 551 až §554 OZ právní jednání musí být učiněno svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak jde o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží. 10. Podle § 576 OZ týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 11. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Na základě zjištěných skutečností a s ohledem na citovaná ustanovení právních předpisů má soud za prokázané, že žalobce na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 16. 5. 2019 poskytl žalovanému při podpisu této smlouvy částku 10.000 Kč v hotovosti za úrok 1.980 Kč a že žalovaný měl poskytnutou částku i s uvedeným úrokem, celkem tedy 11.980 Kč, úvěrujícímu ve splátkách do 9. 7. 2020. Jelikož žalovaný zaplatil na poskytnutý úvěr pouze částku 1.500 Kč je s celou nesplacenou částkou 10.480 Kč v prodlení nejpozději od 10. 7. 2020 a je tak povinen žalobci tuto částku zaplatit včetně zákonného úroku z prodlení částky 10.480 Kč od 10. 7. 2020 do zaplacení. Proto soud žalobě v této části vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. 13. Ve zbývající části, jak je uvedeno ve výroku II., soud žalobu zamítl z následujících důvodů. Pokud se jedná o sjednaný„ poplatek“ za zpracování a doručení úvěru ve výši 3.000 Kč, pak tento poplatek soud považuje za sjednaný v rozporu se zákonem, jelikož podle § 2395 OZ při smlouvě o úvěru lze sjednat pouze úroky. S ohledem na výši poplatku, která činí 30 % z poskytnuté částky a na skutečnost, že není zcela jasné, jaké konkrétní náklady na uvedené činnosti by v takové výši měly být hrazeny, má soud zároveň za to, že tímto poplatkem úvěrující pouze netransparentně navýšil odměnu za poskytnutý úvěr, kterou by měl být toliko jasně sjednaný úrok, což je jak v rozporu s dobrými mravy tak v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Pokud se týká poplatku ve výši 3.200 Kč za hotovostní inkaso, který činí 32% z poskytnuté částky, pak rovněž tento poplatek soud považuje za netransparentní navýšení odměny za úvěr sjednané v rozporu se zákonem. Jeho závěr o tom, že se jedná o navýšení odměny úvěrujícího za úvěr je podporován i uvedením procentní sazby ročního úroku ve smlouvě 70,89% ročně, která odpovídá součtu sjednaného úroku pevnou částkou a uvedených dvou poplatků, a zároveň skutečnost, že v sám žalobce v samotné žalobě tento součet označil pojmem„ kapitalizovaný úrok“ a později jej opravil na„ souhrnný poplatek“. Soud proto uvedené poplatky považuje za sjednané neplatně. 14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný.