6 C 250/2019-58 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum], ve znění doplnění ze dne [datum] a [datum], domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 1.750 K sestávající se z jistiny a poplatku za poskytnutí půjčky ve výši 1.250 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 500 Kč a dále zákonný úrok z prodlení z částky 1.250 Kč od 3. 11. 2016 do zaplacení. Svůj nárok žalobce odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba], [IČO] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] prostřednictvím užití prostředků komunikace na dálku. Na základě uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 1.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za její poskytnutí ve výši 250 Kč nejpozději do 2. 11. 2016, tj. do 21 dnů ode dne poskytnutí zápůjčky. Žalovaný však nezaplatil ničeho, a proto vedle jistiny a poplatku požaduje i smluvní pokutu za prodlení s platbou větší než 1 den ve výši 250 Kč a s prodlením větším než 7 dní ve výši 250 Kč, tj. celkem 500 Kč. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil. Vzhledem k tomu, že žalovaný se nevyjádřil ani na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a žalobce s takovým postupem souhlasil, soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a rozhodl ve věci bez nařízení jednání na základě žalobcem předložených důkazů. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] (dále jen„ smlouva“) vyplývá, že byla uzavřena dne [datum] mezi splečností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce“) a žalovaným za užití prostředků komunikace na dálku. Předmětem smlouvy byl závazek právního předchůdce žalobce poskytnou žalovanému peněžní prostředky ve výši 1.000 Kč a závazek žalovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 250 Kč, a to do 21 dnů. Z čl. 3, odst. 3.4. smlouvy bylo potvrzeno, že mezi smluvními stranami byla sjednána smluvní pokuta ve výši 250 Kč za prodlení s platbou delší než 1 den a 250 Kč za prodlení delší než 7 dnů. Z výpisu z bankovního účtu ze dne [datum], č. [rok], má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce zaslal žalovanému na jím uvedený bankovní účet finanční prostředky ve výši 1.000 Kč, a to dne [anonymizováno] [číslo] [číslo]. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 8. 12. 2016 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 8. 12. 2016 ve spojení s poštovním podacím archem o jeho odeslání, má soud za prokázané, že žalobce se stal věřitelem předmětné pohledávky. Z předžalobní upomínky ze dne 19. 12. 2018 ve spojení s příslušným podacím archem má soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky. Dle ust. § 2390 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle ust. § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Dle ust. § 553 odst. 1 o. z. o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem. Dle ust. § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Dle ust. § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (ustanovení § 580 odst. 1 o.z.). Dle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Dle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Za užití výše citovaných ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. V řízení bylo zjištěno, že žalobce na základě smlouvy o zápůjčce ze dne [anonymizována dvě slova] [rok] poskytl žalovanému téhož dne částku 1.000 Kč Částku žalovaný obdržel bezhotovostně na účet, který uvedl ve smlouvě. Žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku navýšenou o poplatek za její poskytnutí ve výši 250 Kč vrátit nejpozději do 2. 11. 2016. Současně se žalovaný zavázal k zaplacení smluvních pokut za případné prodlení s platbou o více jak jeden den ve výši 250 Kč a o více jak 7 dnů 250 Kč. Žalovaný na svůj závazek neplnil ničeho, a soud proto žalobě co do poskytnuté zápůjčky ve výši 1.000 Kč a smluvní pokuty ve výši 500 Kč ve výroku I. vyhověl. Ohledně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 250 Kč soud žalobu ve výroku II. zamítl, neboť tento poplatek soud považuje za sjednaný v rozporu se zákonem, jelikož podle ust. § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce bylo možno sjednat pouze úroky. Jiné peněžité plnění u zápůjček poskytovaných subjekty, které nejsou bankami, není možné sjednat. To ostatně konstatuje i Krajský soud v Brně ve svém rozhodnutí sp. zn. 14 Co 3/2012 a Krajský soud v Praze v rozhodnutí sp. zn. 28 Co 33/2003, přičemž soud sdílí názor uvedený ve zmíněných rozhodnutích oběma soudy. Ze smlouvy navíc není zřejmé, proč jsou tyto částky stanoveny právě v této výši, zejména když převyšují samotnou zapůjčenou částku. Navíc částka představující nálady ve výši 250 Kč nebyla žalobcem nikterak blíže specifikována ani doložena. Ujednání účastníků o dalším plnění (poplatku) tak soud považuje za neplatné pro rozpor se zákonem a s dobrými mravy dle § 588 o.z. Z uvedených důvodů soud žalobu co do označeného poplatku zamítl. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části. Soud přepočítal poměr úspěchu a neúspěchu účastníků řízení ve věci, přičemž zohlednil i požadavek na žalobou uplatněné příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí, tj. k 21. 1. 2021 (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobce uplatnil žalobou nárok v celkové výši 2.175 Kč, byl úspěšný co do částky 1.840 Kč (85%) a jeho neúspěch činí 15 %. Protože poměr neúspěchu je ve vztahu k žalované částce nepatrný, soud přiznal žalobci právo na náhradu nákladů v celkové výši 1.489 Kč. Tato částka zahrnuje odměnu advokáta ve výši 600 Kč (3x odměna po 200 Kč dle ust. §14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) a náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč (3x náhrada po 100 Kč za 3 úkony právní služby podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, spočívající v převzetí věci, sepisu žaloby a sepisu předžalobní upomínky) a z těchto všech částek 21% DPH dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. v celkové výši 189 Kč a žalobcem zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč.