7 C 241/2018-33 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 28. 2. 2018 domáhal zaplacení částky ve výši 6 440 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba], [IČO]) a žalovaným byla dne 6. 9. 2016 uzavřena úvěrová smlouva [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 3 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr právnímu předchůdci žalobce uhradit společně s poplatkem za úvěr ve výši 1 017 Kč nejpozději do 6. 10. 2016 Smluvní strany si dále pro případ prodlení žalovaného se splacením úvěru sjednaly smluvní pokutu ve výši 20 % celkové dlužné částky. Žalovaný poskytnutý úvěr ve sjednané lhůtě nezaplatil. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení se splacením úvěru po dobu delší než 30 dnů, uplatnil právní předchůdce žalobce vůči žalovanému nárok na smluvní pokutu ve výši 1 073,40 Kč. Žalovanému byly dále vyměřeny poplatky za zaslání upomínek k úhradě dlužné částky v celkové výši 1 350 Kč. Dne 15. 9. 2017 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 15. 9. 2017. Žalovaný nereagoval ani na předžalobní výzvu žalobce a dlužnou částku v celkové výši 6 413,40 Kč nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč za poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 017 Kč s termínem splatnosti do 6. 10. 2016 Smlouvu podepsal pouze právní předchůdce žalobce, podpis žalovaného na Smlouvě chybí. 5. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 6. 9. 2016 bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce dne 6. 9. 2016 zaslal ze svého účtu na účet č. [bankovní účet] částku ve výši 3 000 Kč, přičemž jako variabilní symbol platby uvedl číslo smlouvy o úvěru. 6. Z předžalobní výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 7. 11. 2017 má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 8 161,40 Kč včetně příslušenství a upozornil jej na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou. 7. Další důkazy předložené žalobcem soud neprováděl, neboť veškeré skutečnosti potřebné pro rozhodnutí soudu ve věci byly zjištěny z již provedených důkazů. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 10. Podle § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. 11. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobci se předloženými důkazy nepodařilo prokázat, že mezi právním předchůdcem a žalovaným byla skutečně uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Na Smlouvě se nachází pouze podpis právního předchůdce žalobce, podpis žalovaného chybí. Z dalších důkazů je zřejmé, že Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. V takovém případě je ve smyslu § 562 odst. 1 občanského zákoníku nutné při uzavření Smlouvy učinit taková opatření, z nichž bude zřejmé, která konkrétní osoba Smlouvu uzavřela. Žalobce přitom nepředložil žádný důkaz k prokázání svého tvrzení, že to byl právě žalovaný, který s právním předchůdcem žalobce Smlouvu uzavřel. Žalovaný Smlouvu nepodepsal a z potvrzení o provedené platbě pouze vyplývá, že právní předchůdce žalobce zaslal na účet č. [bankovní účet], který je ve Smlouvě uveden jako účet žalovaného, částku ve výši 3 000 Kč, aniž by bylo zřejmé, jakým způsobem právní předchůdce žalobce ověřil, že se jedná o účet žalovaného. Žalobci se dále nepodařilo prokázat, že pohledávka za žalovaným byla na něj právním předchůdcem žalobce skutečně postoupena. K žalobě byla přiložena pouze smlouva o postoupení pohledávek ze dne 15. 9. 2017, z níž však nevyplývá, které konkrétní pohledávky byly právním předchůdcem žalobce na žalobce postoupeny, tyto pohledávky jsou uvedeny v příloze č. 1, na kterou smlouva o postoupení pohledávek odkazuje. Tato příloha však nebyla k žalobě připojena. Žalobce rovněž neuvedl v žalobě žádná tvrzení ohledně toho, zda a jakým způsobem posoudil právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud byl připraven na nařízeném jednání žalobce poučit ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. o tom, že nic netvrdí ohledně postoupení pohledávky ze společnosti [právnická osoba] na společnost [právnická osoba], nic netvrdí o úvěruschopnosti žalovaného ani o tom, že peníze byly žalovanému skutečně poskytnuty, a dále o tom, že podle § 101 a § 120 o. s. ř. neunesení břemene tvrzení a důkazního může mít za následek nepříznivé rozhodnutí soudu ve věci. Žalobce ani jeho právní zástupce se však k nařízenému jednání bez omluvy nedostavili, čímž se připravili o možnost být poučeni o tom, že neunáší břemeno tvrzení a důkazní. Vzhledem k tomu, že žalobci se předloženými důkazy nepodařilo prokázat, že žalovaný Smlouvu skutečně uzavřel a peněžní prostředky byly poskytnuty právě jemu, nezbylo soudu než žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítnout. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, a žalobce je proto povinen nahradit mu náklady tohoto řízení. Žalovanému však žádné náklady tohoto řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.