8 C 136/2021-58 — Okresní soud v Břeclavi

Návrhem doručeným soudu dne [datum] požádal žalobce o vydání rozhodnutí, jímž by žalované bylo uloženo zaplatit mu částku 1.332 Kč příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel dne [datum] se žalovanou smlouvu nazvanou Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytl žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 4.000 Kč. V souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky se žalovaná zavázala zaplatit předchůdci žalobce úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 364 Kč s úrokovou sazbou 20,98 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 800 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 1.200 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaná zavázala uhradit v 43 týdenních splátkách po 148 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Poslední platbu na pohledávku žalovaná uhradila dne [datum] s tím, že na celkový dluh zaplatila pouze částku 5.032 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce. Ke dni postoupení činila výše pohledávky částku 1.332 Kč sestávající z dlužné jistiny 1.080,94 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 251,06 Kč. Ode dne postoupení pohledávky na žalobce žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Před podáním žaloby vyzval žalobce žalovanou k zaplacení dlužných částek. Žalovaná se k věci nikterak nevyjádřila. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. K prokázání žalobních tvrzení žalobce předložil Smlouvu o spotřebitelském úvěru - [anonymizováno] ze dne [datum], Kartu zákazníka – Žádost o zápůjčku ze dne [datum], Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum], Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] s podacím lístkem a Výzvu k plnění ze dne [datum] s podacím lístkem. Po provedeném dokazování a právním zhodnocení věci soud dospěl k následujícím právním závěrům. Předchůdce žalobce uzavřel se žalovanou smlouvu o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přičemž ze smlouvy plnil a žalované poskytl finanční částku 4.000 Kč, kterou žalovaná ve lhůtě splatnosti ani později v úplnosti nevrátila. Jelikož i postoupení pohledávky na žalobce bylo prokázáno, soud shledal žalobu v rozsahu nesplacené zápůjčky, tj. v částce 1.080,94 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 307,41 Kč s úrokovou sazbou 20,98 % ročně, jako důvodnou a uložil ve výroku I. tohoto rozsudku žalované uhradit tyto částky žalobci a současně uložil žalované též povinnost uhradit žalobci zákonný úrok z prodlení. Nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení má pak oporu v ustanovení § 1970 o. z., neboť žalovaná se ocitla v prodlení se splácením peněžitého dluhu vůči žalobci. Co se týče nároku žalobce na zaplacení poplatku ve výši 251,06 Kč, pak tento soud výrokem II. zamítl, neboť jej považuje za sjednaný v rozporu se zákonem (§ 588 o. z.). Podle ust. § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Jiné plnění z peněžité zápůjčky sjednat nelze. To ostatně konstatuje i Krajský soud v [obec] ve svém rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] a Krajský soud v Praze v rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] (jejich judikatura se sice vztahuje k ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2013, nicméně soud se domnívá, že vzhledem ke stejnému znění relevantního ustanovení o. z. je tato judikatura aplikovatelná i na daný případ), přičemž soud sdílí názor uvedený ve zmíněných rozhodnutích oběma soudy, že úplatu (poplatky) za sjednání závazku zná pouze obchodní zákoník v ustanovení § 499 a takovou úplatu může požadovat pouze věřitel, který je bankou ve smyslu zákona [číslo] Sb., o bankách, u něhož poskytování úvěrů je součástí podnikatelské činnosti ve smyslu tohoto zákona. Proto soud žalobě v části týkající se tohoto poplatku nemohl vyhovět. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Náklady řízení jsou tvořeny odměnou za tři úkony právní pomoci po 200 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 600 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a písemné podání), náhradou za tři paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní, tedy 300 Kč, dále 21% DPH z částky 900 Kč ve výši 189 Kč a uhrazeným soudním poplatkem ve výši 400 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení by tak činila 1.489 Kč. Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 62,30 % a tedy výše náhrady nákladů řízení, které je žalovaná povinna zaplatit žalobci činí částku 927,65 Kč. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř.