11 C 286/2021-39 — Okresní soud v Břeclavi

Návrhem doručeným soudu dne [datum] se žalobce domáhal, aby mu žalovaný zaplatil částku 24.000 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že dne [datum] uzavřel se žalovaným prostřednictvím své webové stránky [webová adresa] Smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutou zápůjčku společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 6.000 Kč ve 3 měsíčních splátkách nejpozději do dne [datum]. Protože žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, požaduje žalobce zaplacení smluvní pokuty ve výši 8.000 Kč (dle zákona o spotřebitelském úvěru do výše součinu čísla 0,5 celkové výše spotřebitelského úvěru) a náklady spojené s upomínáním ve výši 2.500 Kč. Před podáním žaloby byla žalovanému dne [datum] odeslána výzva k úhradě dlužné částky. Žalovaný se k věci nikterak nevyjádřil. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. K výzvě soudu, zda žalobce setrvává na požadavku zaplacení smluvní pokuty v částce 8.000 Kč s ohledem na výši poskytnuté zápůjčky, žalobce podáním ze dne [datum] vzal žalobu zpět co do částky 3.000 Kč právě ve vztahu k požadované smluvní pokutě. Podle ust. § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Protože žalobce vzal žalobu zčásti zpět, soud v rozsahu zpětvzetí tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, řízení zčásti zastavil. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Ze Smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobcem a žalovaným prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku ve spojení s Potvrzením o platbě ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky žalobci zaplatit společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 6.000 Kč ve třech splátkách po 5.333 Kč s první splátkou splatnou třicátého dne ode dne poskytnutí zápůjčky, druhou splátkou splatnou šedesátého dne ode dne poskytnutí zápůjčky a třetí splátkou splatnou devadesátého dne ode dne poskytnutí zápůjčky. Zápůjční úroková sazba byla ve smlouvě sjednána ve výši 0 % (článek 1.3 smlouvy o zápůjčce). V článku 2.4. smlouvy o zápůjčce byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky pro případ prodlení žalovaného s úhradou závazků vyplývajících ze smlouvy. Článek 2.5 smlouvy obsahuje výčet sjednaných paušálních nákladů spojených s upomínáním za odeslané upomínky a vymáhací proces, včetně 500 Kč za písemnou upomínku. Upomínkami ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalovaný byl v prodlení s úhradou dlužné částky. Z výzvy k úhradě ze dne [datum] s podacím lístkem bylo zjištěno, že žalobce ještě před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení dluhu v celkové výši 22.424 Kč. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 2048 věta prvá o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Za užití právě citovaných ustanovení občanského zákoníku soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 o. z., přičemž žalobce ze smlouvy plnil a žalovanému poskytl finanční prostředky ve výši 10.000 Kč, které žalovaný ve lhůtě splatnosti ani později neuhradil ani zčásti. V důsledku porušení smluvních závazků vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobci též sjednanou smluvní pokutu (§ 2048 o. z.) a náklady spojené s uplatněním pohledávky. Soud shledal žalobu důvodnou v rozsahu nesplacené zápůjčky ve výši 10.000 Kč, smluvní pokuty ve výši 5.000 Kč a nákladů spojených s upomínáním ve výši 2.500 Kč a uložil ve výroku II. tohoto rozsudku žalovanému povinnost uhradit tyto částky žalobci a současně uložil žalovanému též povinnost uhradit žalobci zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny. Nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení má pak oporu v ustanovení § 1970 o. z., neboť se žalovaný ocitl v prodlení se splácením peněžitého dluhu vůči žalobci. Co se týče nároku žalobce na zaplacení poplatku ve výši 6.000 Kč, pak tento soud výrokem III. zamítl, neboť jej považuje za sjednaný v rozporu se zákonem. Podle ust. § 2392 odst. 1 o. z., lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Jiné plnění z peněžité zápůjčky sjednat nelze. To ostatně konstatuje i Krajský soud v Brně ve svém rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] a Krajský soud v Praze v rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] (jejich judikatura se sice vztahuje k ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2013, nicméně soud se domnívá, že vzhledem ke stejnému znění relevantního ustanovení o. z. je tato judikatura aplikovatelná i na daný případ), přičemž soud sdílí názor uvedený ve zmíněných rozhodnutích oběma soudy, že úplatu (poplatky) za sjednání závazku zná pouze obchodní zákoník v ustanovení § 499 a takovou úplatu může požadovat pouze věřitel, který je bankou ve smyslu zákona [číslo] Sb., o bankách, u něhož poskytování úvěrů je součástí podnikatelské činnosti ve smyslu tohoto zákona. Proto soud žalobě v části týkající se tohoto poplatku, a to včetně požadovaného příslušenství, nemohl vyhovět (§ 588 o. z.). Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V této věci byl úspěch žalobce jen nepatrně vyšší, než byl jeho neúspěch, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.