11 C 62/2020-97 — Okresní soud v Břeclavi

Návrhem podaným u soudu dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému bylo uloženo zaplatit mu částku 25.742 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovaným dne [datum] Smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal předchůdci žalobce zaplatit částku 12.842 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2.655 Kč s úrokovou sazbou ve výši 27 % ročně, odměnu za administrativní zpracování, zápůjčky ve výši 3.737 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.450 Kč. Celkovou částku (jistinu zápůjčky a poplatky) se žalovaný zavázal předchůdci žalobce uhradit v 60 týdenních splátkách po 465 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas a na svůj dluh neuhradil ničeho. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi předchůdcem žalobce a žalobcem přešla pohledávka za žalovaným na společnost [právnická osoba] Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky 25.742 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 12.900 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 12.842 Kč. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovaného k plnění. Žalovaný se k věci vyjádřil prostřednictvím soudem ustanovené opatrovnice tak, že neuznává nárok žalobce ohledně požadovaného administrativního poplatku a poplatku za hotovostní inkaso, jakož i nároku na zaplacení úroku 27 % ročně z dlužné částky, jež byly sjednány v rozporu s ustanoveními občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Ze Smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO], bylo zjištěno, že předchůdce žalobce poskytl ke dni podpisu smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s touto zápůjčkou„ poplatek“ sestávající z úroku 2.655 Kč, z částky 3.737 Kč za administrativní činnost a z částky 6.450 Kč za hotovostní režim splátek. Celkovou dlužnou částku, kterou měl žalovaný na základě této smlouvy zaplatit předchůdci žalobce (zápůjčka, poplatek) činila 27.842 Kč. Žalovaný měl splatit celkovou částku v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 465 Kč splatných vždy ke konci splátkové období počínaje dnem uzavření smlouvy. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], ve spojení s oznámením o postoupení pohledávky z téhož dne, bylo prokázáno, že žalobce se stal věřitelem pohledávky ze smlouvy o zápůjčce [číslo] toto postoupení bylo žalovanému oznámeno. Výzvou k plnění ze dne [datum] s podacím lístkem bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky v celkové výši 36.372,37 Kč. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Za užití právě citovaných ustanovení občanského zákoníku soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 o. z., přičemž žalobce ze smlouvy plnil a žalovanému poskytl finanční částku 15.000 Kč. Žalovaný ve lhůtě splatnosti ani později zápůjčku předchůdci žalobce v úplnosti nevrátil. Jelikož postoupení pohledávky za žalovaným bylo prokázáno, soud shledal žalobu oprávněnou v rozsahu požadované jistiny 12.900 Kč s pevně sjednaným úrokem 2.655 Kč, tj. v částce 15.555 Kč, jako důvodnou a uložil ve výroku I. tohoto rozsudku žalovanému uhradit tyto částky a současně uložil žalovanému též povinnost uhradit žalobci zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny. Nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení má pak oporu v ustanovení § 1970 o. z., neboť se žalovaný ocitl v prodlení se splácením peněžitého dluhu vůči žalobci. Co se týče nároku žalobce na zaplacení poplatku (úhrad) ve výši 10.187 Kč a úroku ve výši 27 % z dlužné jistiny, včetně kapitalizovaného úroku v částce 6.095,25 Kč, pak tyto soud výrokem II. zamítl, neboť je považuje za sjednané v rozporu se zákonem. Podle ust. § 2392 odst. 1 o. z., lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Jiné plnění z peněžité zápůjčky sjednat nelze. To ostatně konstatuje i Krajský soud v [obec] ve svém rozhodnutí sp. zn. 14 Co 3/2012 a [název soudu] v rozhodnutí sp. zn. 28 Co 33/2003 (jejich judikatura se sice vztahuje k ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2013, nicméně soud se domnívá, že vzhledem ke stejnému znění relevantního ustanovení o. z. je tato judikatura aplikovatelná i na daný případ), přičemž soud sdílí názor uvedený ve zmíněných rozhodnutích oběma soudy, že úplatu (poplatky) za sjednání závazku zná pouze obchodní zákoník v ustanovení § 499 a takovou úplatu může požadovat pouze věřitel, který je bankou ve smyslu zákona [číslo] Sb., o bankách, u něhož poskytování úvěrů je součástí podnikatelské činnosti ve smyslu tohoto zákona. Žalobou uplatněný úrok ve výši 27 % ročně byl sjednán v rozporu s ust. § 8 a odst. 1 písm. e) Přílohy 3 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, když nebyl sjednán přímo ve smlouvě. Proto soud žalobě v části týkající se tohoto poplatku a úroku nemohl vyhovět (§ 588 o. z.). Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V této věci byl úspěch žalobce jen nepatrně vyšší, než byl jeho neúspěch, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.