5 C 106/2020-85 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou, doručenou soudu dne 30. 12. 2019 ve znění jejího doplnění, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 4.064 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba] (dále„ právní předchůdce žalobce“) byla dne 29. 6. 2005 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 3.000 Kč hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky ve výši 3.000 Kč vrátit a to společně se souhrnným poplatkem ve výši 1.446 Kč, a to prostřednictvím 26 pravidelných týdenních splátek po 171 Kč. Při nesplnění povinnosti uhrazení splátky měl právní předchůdce žalobce právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně poplatku, a to v nejbližším termínu týdenní splátky. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 26 týdnů od data podpisu, tj. 28. 12. 2005, kteréžto žalobce označil i za datum splatnosti dluhu. Žalovaný celkově zaplatil částku 382 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek došlo k postoupení pohledávky za žalovaným až na žalobce. Vyjma poskytnuté půjčky ve výši 3.000 Kč s úroky z prodlení z této částky od data 2. 7. 2015 do zaplacení ve výši úrokových sazeb uvedených ve výroku tohoto rozhodnutí, uplatnil žalobce rovněž částku ve výši 1.064 Kč na souhrnném poplatku. Žalobce žalovanému zaslal před podáním žaloby upomínku ze dne 4. 12. 2019, přesto však žalovaný na uplatněný dluh ničeho dalšího neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobce s takovým postupem souhlasil, proto soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. K prokázání svých tvrzení žalobce předložil smlouvu o půjčce ze dne 29. 6. 2005 s vlastnoručními podpisy smluvních stran znějící na částku půjčky ve výši 3.000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 1.446 Kč, smluvní podmínky, zákaznickou kartu, smlouvu o postoupení pohledávek ze společnosti [právnická osoba] na [právnická osoba] [anonymizováno] ze dne 19. 6. 2015, část seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015 ze společnosti [právnická osoba] na [právnická osoba] [anonymizováno], a dále oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 9. 2018 ze [právnická osoba] [anonymizováno] na žalobce, podací archy ze dne 29. 7. 2015 a ze dne 19. 9. 2018, certifikát o registraci nového jména žalobce, předžalobní výzvu ze dne 4. 12. 2019, a podací arch a ze dne 6. 12. 2019. Věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená (§ 524 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, dále „obč. zák.“) Smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu (§ 657 obč. zák.). Při půjčce peněžité lze dohodnout úroky (§ 658 obč. zák.). Neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům (§ 39 obč. zák.). Vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu (§ 41 obč. zák.). Je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Věřitel má vedle úroků z prodlení nárok na úhradu minimální výše nákladů spojených s uplatněním své pohledávky v rozsahu a za podmínek stanovených nařízením vlády (§ 369 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku). Dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, může se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis (§ 517 odst. 1 a 2 obč. zák.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů. V každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí (nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění novely nařízení vlády č. 163/2005 Sb., účinné od 28. 4. 2005). Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování a z pohledu citovaných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o půjčce ve smyslu citovaného § 657 občanského zákoníku, na jejímž základě žalovaný obdržel částku ve výši 3.000 Kč v hotovosti, což stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal uvedenou půjčku vrátit společně se souhrnným poplatkem ve výši 1.446 Kč, celkem tedy částku 4.446 Kč. Soud přitom vzal za prokázané postoupení pohledávky z původního věřitele, právního předchůdce žalobce až na žalobce, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ve spojení s oznámeními o postoupení žalovanému, doloženými společně s podacími archy. V řízení dále vyšlo najevo, že žalovaný na uvedený nárok zaplatil částku 382 Kč; lze tedy uzavřít, že je ohledně částky na jistině ve výši 2.618 Kč v prodlení, a proto soud žalobci kromě dlužné jistiny ve výši 2.618 Kč přiznal rovněž úrok z prodlení, a to v souladu s § 517 obč. zák., ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb., z dlužné částky jistiny 2.618 Kč od požadovaného dne 2. 7. 2015 do zaplacení ve výši požadovaných sazeb uvedených ve výroku tohoto usnesení. Repo sazba stanovená Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, se zvyšovala o 7 procentních bodů. Soudu je z úřední činnosti známo, že ke dni prodlení následujícímu den po splatnosti (28. 12. 2005) dlužné pohledávky, činila repo sazba České národní banky 1,75 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 8,75 % ročně. Jelikož však žalobce uplatnil úrokové sazby ve výši stejné nebo nižší, přiznal mu je soud tak, jak je tento požadoval, a jak jsou uvedeny ve výroku tohoto rozhodnutí. Soud proto žalobě v této části vyhověl. Ve zbývající části, soud žalobu zamítl z následujících důvodů. Pokud se jedná o částku ve výši 382 Kč s úroky z prodlení, pak, jak již soud uvedl výše, tyto žalobci nepřiznal z důvodu, že v řízení vyšlo najevo, že uvedenou výši půjčky žalovaný právnímu předchůdci žalobce již uhradil. Pokud se žalobce domáhal uhrazení částky na souhrnném poplatku ve výši 1.064 Kč, (vypočteném z částky smluvně stanoveného poplatku 1.446 Kč minus z žalovaným uhrazené částky ve výši 382 Kč), pak soud uvádí, že tuto povinnost žalovaného zaplatit soud považuje za sjednanou v rozporu se zákonem, a tedy za absolutně neplatné ustanovení smlouvy, jelikož podle § 658 obč. zák. při peněžité půjčce bylo možné jako odměnu za poskytnutí sjednat pouze úroky. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., a to do tří dnů od právní moci rozsudku.